Freistadt – farní kostel sv. Kateřiny (Katharinenmünster)

V zemi našich jižních sousedů naprosto unikátní kostel sv. Kateřiny, nacházející se v hornorakouském Freistadtu, bývá většinou označován pouze jako městský farní kostel a patří nejen k nejvýznamnějším památkám tohoto půvabného osmitisícového města, ale také k jeho nejvýraznějším dominantám. Historie tohoto bazilikálního chrámu je velmi dlouhá a protkaná mnoha stavebními úpravami, ale jedná se o opravdovou raritu, která je právem zařazena mezi významné rakouské kulturní památky. Údajně je to totiž jediný pětilodní kostel v celém Rakousku.

Římsko-katolický farní kostel ve Freistadtu, který je dnes součástí linecké diecéze, byl postaven již ve 13. století, tehdy ovšem ještě jako románský. Gotickou podobu pak získal v průběhu 14. a 15. století, kdy byl také rozšířen a stal se tak poprvé pětilodní bazilikou. Další přestavba kostel „postihla“ v období baroka, tato úprava však byla částečně smazána při pozdější regotizaci chrámu.

Současná podoba kostela je výsledkem velké rekonstrukce, která zde proběhla v roce 1967. Interiér kostela je rozdělen gotickými pilíři, nesoucími arkádové oblouky. Některé části tohoto systému vznikly již v polovině 13. století, poté je skryly barokní úpravy a znovu objevila zmíněná rekonstrukce z II. poloviny 20. století. Z období novodobé rekonstrukce také pochází bílá mramorová menza pod vítězným obloukem. Pod žebrovou klenbou východního chóru se nachází pozdně gotický – ale velmi moderně působící - oltář zvaný Nothelfer (jedná se o oltář Čtrnácti svatých pomocníků), který pochází z období okolo roku 1520. Na severní straně chóru můžeme vidět obraz bývalého barokního hlavního oltáře z roku 1640. Okenní vitráže vznikly v Kolnu podle návrhu Vinzenze Staaze.

Za zmínku stojí jistě také horní barokní galerie, jejíž podoba z roku 1690 je dílem italského stavitele Carla Antonia Carloneho, čtyři barokní sochy Ježíšova nejbližšího příbuzenstva (Panna Marie, sv. Josef, sv. Anna a sv. Jáchym) nebo boční oltáře (např. Poslední večeře Páně, Růžencový nebo Svatého Kříže). Varhany v kostele jsou dvoje a kombinují moderní nástroj s historickou skříní. Hlavní varhany pocházejí z roku 2005, kdy je vyrobil varhanář Metzler, který je také částečně spojil s původním barokním nástrojem. Chórová varhany byly postaveny v II. polovině 18. století L. F. Richterem a v letech 2012 až 2013 byly obnoveny.

Na závěr ještě rozšiřující informace o historii této pozoruhodné památky, které jsou určeny všem, kteří by prostě o ní chtěli vědět více …

Město Freistadt (což znamená Svobodné město) bylo založeno v roce 1220.a krátce poté zatoužili jeho občané po vlastním svatostánku. Ten byl následně postaven – na půdorysu latinského kříže - přímo na hlavním náměstí a roku 1288 byl vysvěcen. Původně se jednalo o trojlodní románskou baziliku s plochým dřevěným stropem neseným osmihrannými sloupy. Předpokládá se přitom, že presbytář zakončovala půlkruhová apsida. Na konci 14. století je kostel nově zaklenut a získává řadu – již gotických - kaplí a oltářů. To následně vedlo k rozšíření chrámu o další,i když zkrácené - boční lodě. Gotické úpravy zde pak probíhají až do začátku 16. století.

V této době došlo také k přestavbě východního chóru, kterou prováděl místní kameník a stavitel Mathes Klayndl. Chór byl  zvýšen na 16 metrů a současně o 8 m prodloužen. Navíc se dočkal nádherné žebrové klenby i nové křestní kaple. Skutečného vrcholu zde gotika dosáhla v roce 1501, kdy byla chrámová věž definitivně umístěna na severní stranu vedle východního chóru a platilo zde, že lomený oblouk se nacházel „všude, kam se podíváš“. Tento typický gotický prvek v té době charakterizoval vnitřní arkádové oblouky, okna i vstupní portály. A hlavně se tehdy tento svatostánek stal pětilodní bazilikou sv. Kateřiny s jihozápadní galerií a celkem 17 oltáři, které zdobila vzácná plátna gotických mistrů.

Tragedie pro město i jeho kostel však přišla zanedlouho. V září let 1507 a 1516 ve městě propukly velké požáry a Katharinenmünster zcela vyhořel. Zachovány zůstaly opravdu jen obvodové stěny a klenby. Všechny vzácné a cenněné oltáře, obrazy, sochy, chrámové lavice, veškerá výzdoba i kostelní zvony – vše padlo za oběť plamenům.

Následná reformace ovlivnila také obnovu kostela, takže v kostele byly instalovány pouze tři oltáře (Čtrnácti svatých pomocníků, Bratrstva Těla Kristova a sv. Michala). Varhany se zde dokonce znovu objevily až v roce 1539, zvony ještě téměř o dvě desetiletí později (1558). Dá se tedy říct, že 16. století a renesance kostelu Katharinenmünster nic dobrého a zajímavého nepřinesly (snad s výjimkou vzácných nástěnných maleb s květinovými motivy na klenbě boční galerie). Poté už se ale ke slovu přihlásila rekatolizace.

Díky tomu získal kostel sv. Kateřiny v roce 1641 nový hlavní oltář. Ten byl vysoký 15 metrů, široký 7 m a vytvořil jej mistr Hans Hens. Oltář zdobil nádherný rozměrný obraz Otrpení a oslavení sv. Kateřiny od Adriana Bloemera, který dnes najdeme ve východním chóru. Např. nový hlavní oltář z roku 1875 se paradoxně nezachoval. Podstatné ovšem je, že v roce 1687 byla zahájena barokní úprava freistadtského farního kostela. Ta se, bohužel, nedotkla jen chrámového mobiliáře, ale proběhla s nepochopitelnou a nepotlačitelnou touhou odstranit každý lomený oblouk, který v kostele byl. V průběhu 18. století vnikly také čtyři boční oltáře, nové varhany i zvony a hlavně byla – v letech 1736 až 1737 a podle projektu významného rakouského architekta Johanna Michaela Prunnera - postavena velkolepá, 67 m vysoká, kostelní věž. 

V 19. století přichází do módy romantismus s historismem, takže regotizace farního kostela je považována za nezbytnost. Začalo se ve východním chóru, který barokem značně utrpěl. Regotizaci dostali na starost skuteční mistři svého řemesla: hlavní stavitel kolínské katedrály Vinzenz Statz a jeho blízký kolega Otto Schirmer. Jejich stavební plány i vedení regotizačních činností však rozhodně nebyly zadarmo, takže po přestavbě východního chóru do neogotického stylu byly veškeré práce zastaveny. Baroko tak zůstalo v kostele vedle gotiky a nic se nedělo až do velké rekonstrukce z roku 1967.

Díky ní se podařilo spojit chrámovou gotiku s barokem tak, aby vynikl jejich umělecký soulad a ne kontrast. Do toho se podařilo vkomponovat také znovuobjevené stavební prvky z poloviny 13. století. Další drobné interiérové úpravy (chrámové lavice, varhany) zde ještě proběhly v letech 1988 i 2004 až 2005.