Freistadt – kostel Panny Marie (Liebfrauenkirche)

Za jednou z nejzajímavějších i nejstarších památek hornorakouského města Freistadt se musíme vydat za městské hradby, které i dnes obklopují jeho historické jádro. Právě tam se totiž – nedaleko České brány – nachází půvabný římsko-katolický kostel Panny Marie, jehož historie se píše již od roku 1345, resp. z tohoto roku pochází první písemná zmínka o něm. Tehdy byla ještě ovšem tato gotická stavba kostelíkem špitálním a budoucnost, kterou měla před sebou, rozhodně nepatřila k těm nejrůžovějším.  

Hned v roce 1361 totiž kostel kompletně vyhořel a na jeho místě byl postaven nový. Ten pak v roce 1422 vypálili husité, aby byl kostel následně přestavěn do podoby klasické gotické stavby. Za použití dochovaných kamenných částí staršího kostela byla stavba dokončena – i když ještě ne zcela – již v roce 1436. A tato podoba vlastně kostelu Panny Marie zůstala dodnes. Díky tomu, že jej zcela minula vlna barokizace (výjimkou byla stavba barokního štítu, který však byl později odstraněn), máme v tomto případě před sebou i v současné době gotickou sakrální stavbu 15. století.

Díky tomu, že se vlastně jedná o kombinaci starého kostela s novějšími prvky (i když pořád je to gotika), jedná se o stavbu svým způsobem unikátní. Ta ze starého kostela převzala základní podobu trojlodní baziliky s vysokými, štíhlými sloupy. Přesto kostel budí dojem sakrální stavby halového typu, navíc s jakkoliv nedostupnou jižní galerií. Podle všeho se v 15. století rekonstruoval nejprve východní chór (zcela dokončen byl roku 1447) a teprve po něm chrámové trojlodí (to v roce 1482 – alespoň podle fresky Korunovace Panny Marie nad jižním portálem).

Poté, co na počátku 16. století dvakrát vyhořel zdejší farní kostel sv. Kateřiny, sloužil kostel Panny Marie nějakou dobu jako hlavní kostel města Freistadt. V období let 1608 až 1624 se pak jednalo o kostel protestantský. Kolem kostela se také od počátku rozkládal špitální hřbitov, který byl v II. polovině 16. století rozšířen a v letech 1557 až 1855 pak sloužil jako hřbitov městský. Z kostela se na něj vstupovalo při pohřbech jižním portálem, kterému se proto začalo říkat Totentor. Na místě hřbitova byl později vystavěn klášter školních sester a ve 20. století parkoviště. Malý, zachovalý zbytek je památkově chráněná budova, obklopená arkádovou zdí. Najdeme zde pozdně gotický portál, zajímavou lodžii ze 17. století i několik barokních a klasicistních náhrobků.

I když je tento kostel stavbou gotickou, nevyhnula se ani jemu - v 19. století tolik oblíbená - puristická regotizace. Díky tomu vznikla malá věž se zvony (kolem roku 1890), dva postranní oltáře (sv. Aloise z Gonzagy a sv. Josefa) i okna kostelní lodi.

Za zmínku jistě stojí také interiér tohoto kostela, který většinou okamžitě zaujme plaménkovým čtvercovým chórem s vysokými okny. Z nádherných vitráží, pocházejících z období okolo roku 1500, se dochovaly jen dvě, a to ještě pouze fragmentově. Na jedné z nich můžeme vidět tzv. Pannu Marii z Freistadtu. Unikátem je pak 6 metrů vysoký, kamenný, gotický sloup „Lux Perpetua" z roku 1484, který původně sloužil jako „nosič“ věčného světla pro mrtvé na hřbitově. Černozlatý hlavní oltář sochaře Hansa Hense byl vyroben v roce 1640 a kombinuje ve své podobě styly raného baroka s pozdní renesance. Součástí oltáře je obraz Adorace králů od Adriena Bloemera a sochy sv. Františka z Assisi, sv. Antonína Paduánského, sv. Rocha a sv. Šebastiána. Nad obrazem Madony od mnichovského malíře Ludwiga Glötzieho z doby regotizace můžeme vidět nádhernou skulpturu anděla. Nad západním kůrem se nachází varhanní galerie s barokním nástrojem, který v roce 1780 postavil Lorenz F. Richter. Některé části varhanní skříně však pocházejí z roku 1650.

Někdejší součást špitálního komplexu Siechenhaus najdeme na ulici Schmiedgasse.