Gotické památky - Chrám sv.Barbory KUTNÁ HORA

Chrám svaté Barbory je mohutný gotický kostel, který je zasvěcen patronce všech horníků. Vzhled je určitě nezaměnitelný - má tři stanové střechy, devět svazků opěrných pilířů se soustavou symetricky vyvážených fiál

Historie tohoto chrámu je spojena s dlouhodobým zápasem ambiciózních měšťanů Kutné Hory o duchovní samosprávu s nedalekým Sedleckým klášterem. Tento po staletí trvající mocenský boj vyústil nakonec ve vybudování prestižního chrámu svaté Barbory na pozemku Pražské kapituly za městskými hradbami, tedy mimo působnost Sedleckého kláštera. Na tomto místě stála dřív kaple sv. Barbory - patronky horníků.

Stavba započala roku 1388 a jejím prvním architektembyl pravděpodobně Jan Parléř, syn známého Petra Parléře. Původně měl být chrám trojlodní, brzy se však změnil na pětilodní. Chrám rostl v prvních letech jako z vody nebo lépe z pískovce, který se těžil v nedalekých lomech. Ten obsahuje velké množství lastur, které v něm při bližším prozkoumání můžete pozorovat.

Už čtyři roky po započetí stavby bylo vysvěceno 15 oltářů a ke každému ustanoven zvláštní kněz.

Husitské války r. 1420 však přerušily další stavbu chrámu. Do té doby se stavba vyšplhala skoro do poloviny dnešní výšky.

Teprve po 60 letech přichází ke stavbě další významný mistr - Matyáš Rejsek (tvůrce Prašné brány v Praze). Ten v r. 1499 zaklenul síťovou klenbu kněžiště. Nutno říct, že do té doby dovnitř pršelo, což lidem ani chrámu nesvědčí. Výška tohoto prostoru je 33 metrů.

V letech 1512 - 1532 působí na stavbě Benedikt Rejt z Pístova (tvůrce Vladislavského sálu na Pražském hradě). Ten na spodním pětilodí vytvořil samostatné trojlodí, které nemá obdoby. Podle jeho návrhů došlo k zaklenutí hlavní lodi. Výška této prostory je 30 m. Chrám je 70 m dlouhý, 40 m široký. V roce 1558 byla stavba ukončena na západě provizorní zdí. Kutné Hoře docházelo stříbro a horníci se proto rozhodli, že stavbu předčasně ukončí. V původním projektu měl být chrám minimálně dvakrát delší a tahle asymetrie působí uvnitř neobvykle.

Další úpravy chrámu pokračovaly až do roku 1905, což znamená, že Barbora čekala na své dokončení víc než 500 let. Po celou dobu se v ní ale k bohoslužbám scházeli obyvatelé města a modlili se ke své patronce. Modlili se k ní i dole pod zemí, zvlášť při závalech. Uměla horníky vysekat z dokonale beznadějných situací. Zkazek o její pomoci se v Hoře tradovalo stovky. Otevírala jim tvrdou skálu, svítila ve tmě nebo ukazovala cestu. Mít nahoře chrám bylo jako zajistit si dole ochranu nebo v ní aspoň doufat.

Roku 1620 převzali značně zchátralou a nedokončenou katedrálu jezuité, kteří provedli některé barokní úpravy (chór, kaple sv. Františka Xaverského, oltář sv. Ignáce z Loyoly, sedlová střecha místo původní stanové) a vedle postavili Jezuitskou kolej. Důkazem barokního slohu je i nádherná skříň varhan z 1. pol. 18. století. Varhanní mechanismus je nový.

Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 připadl chrám Státnímu náboženskému fondu a postupně velmi zchátral. Katedrálu zachránilo až její zrestaurování v letech 1884 - 89 a 1893 - 1905, na kterém se podíleli významní purističtí architekti Ludvík Lábler a Josef Mocker. Především byla obnovena stanová střecha a vybudováno novogotické průčelí.

A z čeho se tedy Chrám Sv. Barbory vůbec skládá? Jsou to kněžiště, kaple sv. Kateřiny, kaple sv. Blažeje, kaple sv. Kříže, Kaple Sv. Václava, kaple sv. Basilea, kaple sv. Doroty, Smíškova kaple, Hašplířská kaple, kazatelna, jižní, hlavní a severní loď.

Jak se chrám postupně dostavoval, jsou ale různého stáří.

Hlavním portálem byl chrám opatřen až v letech 1884 - 1905, kdy byla provedena jeno generální rekonstrukce. Z tohoto období je také nynější hlavní novogotický oltář. Sv. Barbora - patronka havířů - je znázorněna na jeho křídle vpravo. Je to světice s knihou a věží.

V prvních třech kaplích jsou barokní oltáře z let 1680 - 1710. Na prvním je gotická madona z roku 1380 - je to nejstarší exponát z celého chrámu.

V dalších třech kaplích jsou dochovány pozdně gotické malby z konce 15. století. Nejbohatší gotický celek tvoří Smíškovská kaple zhruba z doby kolem r. 1490. Pod oknem je celá jeho rodina. Smíšek byl kutnohorský šlechtic, ředitel stavby chrámu a majitel blízkého Hrádku. Kaple zobrazuje scény, jak královna ze Sáby přichází ke králi Šalamounovi, Trajánův soud, Vidění Tiburské Sybily, Ukřižování.

Poslední kaple se nazývá Hašplířská (havířská) kaple. Zde jsou zobrazeny výjevy ze života havířů.

Jižní loď dostala název Mincířská. Oltář sv. Františka pochází z konce 17. století. Nejdůležitější památkou je protější západní uzávěrová stěna. Tři pašijové výjevy patří dle slohu do poslední doby předhusitské. Z roku 1463 jsou nahoře malby, na kterých je znázorněna středověká technika ražby mincí - pregéř a mincíř při ražbě pražského groše.

Severní loď je zasvěcena zakladateli jezuitského řádu sv. Ingnáci z Loyoly. Jemu patří i oltář z konce 17. století. Na protější straně je veliká barokní malba "Vidění sv. Ignáce zraněného v bitvě u Pamplony" z roku 1746.

Zpovědnice je z r. 1679

Z Hlavní lodi je nádherný pohled do kroužených žeber klenby z let 1540 - 1547. V klenebních polích jsou znaky cechů a erbovních měšťanů. V rozích jsou dřevěné sochy křesťanských ctností - Spravedlnost, Mírnost, Obezřetnost, Statečnost z 1. pol. 17. století. Jejich výška je 3,5 m.

Kamennou kazatelnu zhotovil roku 1560 kameník Leopold, roku 1665 se jí dostalo dřevěného obložení a stříšky.

Socha havíře je ze 17. století. Havíř je znázorněn v havířském kroji. V jedné ruce drží kahan, ve druhé pracovní nástroj. Kožená zástěra kolem boků mu sloužila jako ochrana při práci a taky ke sjíždění do dolů po skluzavkách. Kutnohorští havíři pracovali 6 dnů v týdnu, denně 10-14 hodin. Počátkem 16. toletí sestupovali do hloubky 500 m, což bylo v té době nejvíce na světě.

Do sakristie vede portál s profilovaným ostěním z doby kolem r. 1400. Dveře jsou z konce 17. století.

Na náhrobní desce je výjev velké Kalvárie z 2. pol. 16. století. Vlastní dřevěný rám ke u rpli 1615.

Z období pozdní gotiky pochází také velká část vnitřní výzdoby chrámu, např. vyřezávané chórové lavice mistra Jana Nymburského z let 1480 - 90, přičemž nenajdeme jedinou stejnou řezbu. Je to původní chrámový inventář.

Dřevěné vyřezávané lavice jsou z konce 17. století.

Malovaná okna s náměty z české historie pocházejí z dílny F. Urbana a připomínají mecenáše, kteří přispěli na rekonstrukci chrámu. Jsou z let 1898 - 1923.

Nádherná barokní skříň varhan je z 1. poloviny 18. století. Varhanní stroj je nový, obsahuje přes 4000 píšťal, tři klaviatury a 52 rejstříků.

Nejúchvatnější výjevy zůstávají návštěvníkům skryty. Chrámy nebyly stavěny jen pro lidské oči, ale byly zasvěceny Bohu a ty nejroztodivnější objekty jsou umístěny vysoko nahoře. Nad Ochozy na pilířích můžete obdivovat fantastickou faunu, tvořenou chimérami, netopýry, démony, harpyjemi, žábami nebo okřídlenými berany. Na jednom z jižních pilířů najdete i opici s pomerančem. Jedná se o první plastické zobrazení tohoto ovoce u nás.

Chrám je od roku 1995 národní kulturní památkou a v prosinci 1995 byl zapsán do Seznamu světových kulturních památek UNESCO. V chrámu je dokonalá akustika. Pořádají se tu varhanní koncerty a samozřejmě se tu konají pravidelné mše.

Od července roku 2003 prochází generální rekonstrukcí, která sice ještě nebyla ukončena, ale prohlídky interiéru jsou možné - tato informace je z naší první návštěvy v r. 2009, kdy bylo okolo postavené lešení.

Při naší druhé návštěvě na podzim r. 2010 se zdá, že rekonstrukce už byla ukončena.

Na skalnatém ostrohu nad říčkou Vrchlicí stávala již kolem r. 1300 stará hornická kaplička zasvěcená sv. Panně Barboře, v její těsné blízkosti se v polovině osmdesátých let 14. století začalo se stavbou karneru - dvoupodlažní hřbitovní kaple s kostnicí. Jak kaple získala patrocinium Božího Těla není známo; patrně přešlo na kapli ze sousedního chrámu (původní název chrámu ?Nová kaple sv. Těla Kristova a sv. Barbory?). Stavební práce začaly roku 1388 a prvním stavitelem byl někdo z rodiny Parléřů, ze které pocházel i architekt chrámu sv. Víta, Petr, jehož syn Jan se roku 1389 v Kutné Hoře dokonce oženil. Jako stavební materiál již v této době sloužil kutnohorský pískovec z nedalekých lomů. Do husitských válek se podařilo vybudovat ochozové kaple, zaklenuté jednoduchými křížovými klenbami, arkádové pilíře, sakristii a obvodové zdi. Práce pak ustaly na až do roku 1481. Od roku 1480 se o stavbu začal zajímat horní hofmistr Smíšek z Vrchovišť. Začal organizovat sbírky a ujal se řízení stavby jako director fabricae. Na stavbu povolal mistra Hanuše. Mistr zaklenul ochoz a vnější boční lodi hvězdovými klenbami, postavil triforium a položil základy opěrnému systému. Konzervativní stavební postupy se však stále více ocitaly v rozporu se záměrem stavebníků a proto roku 1489 došlo ke změně architekta a z Prahy byl povolán stavitel Prašné brány Matyáš Rejsek. Ten s podporou ředitele stavby Michala Smíška z Vrchovišť započal práce na vnějším opěrném systému a Ochozu kolem kněžiště. Roku 1499 pak zaklenul chór. Jeho pojetí se vyznačovalo především smyslem pro detail a drobné dekorativní prvky. Typickým projevem jsou kupříkladu groteskní plastiky na vnější straně chrámu. Roku 1506 Rejsek zemřel, ale stavba pokračovala podle jeho projektu i nadále. Roku 1512 došlo k zásadní změně když kutnohorská městská rada uzavřela smlouvu s tehdy již slavným stavitelem Pražského Hradu Benediktem Rejtem, který přišel se základním úkolem, totiž zaklenout hlavní loď chrámu. Klenbu se Rejt rozhodl řešit jako emporu, která ve výsledném dojmu vytvořila velikou halu nad původně pětilodním půdorysem, nový kostel s vlastními oltáři, opticky oddělený od přízemní části.