Hluboká – zámecká veranda

Hradů a zámků na našem území najdeme spousty a pokud měly to štěstí, že se jim dostalo patřičné památkově-stavební péče, jsou lákadly, které přilákají ročně k návštěvě tisíce (desetitisíce i statisíce) návštěvníků. Přitažlivé jsou samozřejmě v prvé řadě ty, z jejichž podoby na nás zavane dech staletí a které si uchovaly svou historickou podobu. Paradoxně ale k nejvyhledávanějším a nejoblíbenějším patří i ty „památky“, které bychom mohli nazvat jako „novostavby“ (už přeci jen nějakou tu stovku let ve své podobě stojí). Těžko posoudit, zdali je tak nejkrásnější romantická přestavba Hluboké, podobná přestavba Lednice, méně historizujících Žlebů nebo hrdě se tyčícího Bouzova.

Ač chceme nebo ne, patrně nejznámější v této kategorii ale stále zůstává asi ta prvně jmenovaná jihočeská Hluboká. Snad i díky patrně nejslavnější české pohádkové princezny Krasomily, která zde měla své obydlí.

Samotná Hluboká má samozřejmě svůj středověký původ, nicméně v první polovině 19. století na popud (a za investiční činnosti) knížete Jana Adlofa II. ze Schwarzenberka začala totální přestavba již zbarokizovaného objektu do nové podoby v duchu anglické tzv. tudorovské gotiky. Proč se kníže rozhodl právě takto je zřejmé z jeho účasti na korunovaci královny Viktorie v roce 1838. V roce 1830 se Jan Adolf oženil z jinou princeznou, Eleonorou z Liechtesteina. Defakto tak došlo ke spojení patrně dvou nejbohatších rodů v oblasti zemí koruny České (tehdy samozřejmě součástí Rakouské monarchie). Mimo to kníže nebyl v Anglii poprvé, pobýval tam již roku 1825. Zřejmě nejvíc asi zapůsobil královský hrad Windsor a inspirace tak byla jasná.

Schwarzenberkové neměli hluboko do kapsy, takže náklady na novostavbu reprezentativního sídla byla i v tehdejší době takřka „královské“.

Projektantem přestavby (skoro novostavby) se stal architekt Franz Beer (1804–64), který v době zahájení prací byl již zavedeným autorem jiných šlechtických sídel. Jen namátkou můžeme uvést Harrachovský Hrádek u Nechanic, kde si už stavbu v duch novogotiky vyzkoušel. Na přestavbě Hluboké strávil (s jinou prací skoro 20 let). Zámek Hluboká je ale plná různých ozdob, které z velké části projektoval Beerův následovník Franz Damasus Deworetzky (1816-1891), který ovšem působil již delší dobu v knížecích službách. K jeho pracím určitě patří ozdoby na hradních nádvoří, výzdoby interiérů, ale i zcela samostatný projekt hospodářských budov, dnešního hotelu Štekl.

Zcela jasnou samostatnou prací Deworetzkého můžeme vidět na východní, přesněji jihovýchodní straně zámku v podobě litinové patrové verandy, která přiléhá k zámecké oranžerii v přízemí zadní části zámku. Původně byly vypracovány 4 návrhy řešení verandy, z nichž nejambicióznější pokrýval takřka celou plochu východní fasády. Zvolena byla úspornější varianta (aby byl zachován výhled z tzv. Ranního salonku. Stavba byla zahájena v roce 1867. Veranda je řešená jako kombinace litinových odlitků nosných sloupů, zábradlí apod. V kombinaci s kovářskou prací.

Litinové díly i kované práce prováděl Petr Steffens ze Zlaté Koruny, původně schwarzenberský poddaný za Zlaté Koruny (poddanství bylo zrušeno v roce 1848). Poměrně pestře laděná veranda, která umožňuje přístup přímo do zahrady i z vyšších zámeckých pater vnáší překvapivé osvěžení do vnější podoby zámku, která má jinak evokovat dojem nepřístupné pevnosti.

Ze zámecké zahrady je volně přístupné přízemí verandy. Nosnou část vnějšího obvodu verandy tvoří štíhlé litinové sloupy s korintskými hlavicemi ve světlé barvě. Dříky sloupů jsou ve spodních částech zdobeny mřížkovým dekorem. Výplně tvoří tmavé odlitky v podobě gotizujících kružeb. Vykroužený dekor má i zábradlí dvou točitých schodišť. Přízemí verandy přiléhá k malé oranžerii, která je skrytá za mohutnými lomenými oblouky ve vrcholcích zdobenými prvky ze schwarzenberského rodového erbu.

Převaha litiny dokumentuje i nástup nových technologií, kdy nový materiál vtrhl s novými možnostmi do architektury. Tyto možnosti se později projevily i ve smělých konstrukcích dopravních nebo průmyslových staveb století páry, zde ale použité v účelu takřka kratochvilném.