Holásecká jezera - přírodní památka

Jednou z chráněných lokalit je přírodní památka na západě území brněnské městské části Brno-Tuřany, v katastrálních územích Holásky a Brněnské Ivanovice . Přírodní památka Holásecká jezera se rozkládá na ploše 12,43 ha na jih od dálnice D1 a na východ od dálnice D2. Celková rozloha i s ochranným pásmem je 35 ha . Z geomorfologického členění leží celé chráněné území v provincii Západni Karpaty, v subprovincii Vněkarpatské sníženiny, v celku Dyjsko-svratecký úval. Nadmořská výška jezer je asi 193-194 mn.m. a leží v těsném západním sousedství zástavby. Jedná se o soustavu 10 jezer na Černovickém potoku, jenž přitéká ze severu a protéká skoro všemi jezery. V katastru Holásek se nacházejí jezera Lávka (0,3 ha), Opleta (4 ha), Kocábka (0,3 ha), Strakovo (0,4 ha), Plavecké (0,7 ha), Ledárenské, Roučkovo (1 ha), Kmuníčkovo (0,3 ha) a Typfl (0,6 ha). V katastru Brněnských Ivanovic se pak ještě jezero Kašpárkovo (0.9 ha). Černovický potok poté teče na jih do Ivanovického potoka. Klima je zde teplé a suché, průměrný roční úhrn srážek je 537mm a průměrná roční teplota 8,6°C .

Podloží je tvořeno třetihorními bádenskými jíly karpatské předhlubně. Na nich jsou uloženy fluviální naplaveniny říční nivy Svitavy a Černovického potoka. Naspodu štěrkopísky pleistocénního stáří, nad nimi Hlíny a písky holocénu. Velká vodní nádrž Opleta a malá jezírka Kocábka a Lávka, která leží v jeho těsném sousedství jsou vytvořena uměle, vznikla po těžbě Hlíny. Ostatní jezera vznikla rozdělením starého říčního ramene řeky Svitavy.

Chráněné území přírodní památky Holásecká jezera bylo vyhlášeno v roce 1987. Důvodem bylo zachování mokřadních ekosystémů, kde se vyskytuje velké množství živočichů. Hlavním důvodem ochrany je systém vodních ploch charakteru nížinných poříčních jezer s břehovými porosty - refugium obojživelníků. Dále se měla zachovat na vodu vázaná rostlinná a živočišná společenství (vodní ptáci, obojživelníci). V poslední době též kvůli výskytu bobra evropského. Důvodem ochrany je i výskyt lužního lesa v těsné blízkosti vodních ploch. Z dřevin je zastoupen jasan ztepilý, javorovec jasanolistý, jilm vaz, olše lepkavá, topol bílý, topol černý a další. Mezi keři je nejčastější bez černý. Na březích jezer roste blatouch bahenní, kosatec žlutý či rákos obecný. Na Plaveckém jezeru a Typflu roste pak i stulík žlutý.
Bezobratlí jsou zastoupeni plovatkou bahenní či uchatkou nadmutou, z ryb žijí v jezerech cejn velký, kapr obecný, lín obecný, okoun říční, štika obecná a další. Populace obojživelníků tvoří zejména ropucha zelená a skokan skřehotavý, zastoupení mají i ropucha obecná, skokan štíhlý a ojediněle rosnička zelená. Z lokality vymizela kuňka obecná, stejně jako čolek obecný a blatnice skvrnitá. V mokřadech hnízdí bukáček malý, moudivláček lužní, rákosník obecný, rákosník velký, v břehových porostech krutihlav obecný, lejsek šedý, slavík obecný, strakapoud jižní, žluna zelená. Na jezerech žije i bobr evropský. Jezera s břehovými porosty vytváří celkově estetický dojem z této oblasti.

Celá vodní soustava patří do rybářského revíru Ivanovický potok. Soustava jezer byla využívána k rekreaci, rybářství a v zimě k těžbě ledu pro chlazení. Dále je stále používána k zavlažovaní polí kolem Ivanovického potoka.

Soustava menších vodních nádrží v plochém údolí Černovického potoka mající charakter nížinných poříčních jezer s bohatými břehovými porosty a typickou faunou a mokřadní vegetací. Protáhlá lokalita o výměře 12,43 ha byla vyhlášena za přírodní památku v roce 1987.
Jezera vznikly přehrazením starého ramena Svitavy. Původně bylo rozděleno na 6 částí: postupně jdoucí za sebou jsou Kašpárkovo jezero, Typfl, Kmuníčkovo jezero, Roučkovo jezero, Ledárenské jezero a Plavecké jezero. Po přehrazení Černovickeho potoka vzniklo take Strakovo jezero, kde je vypouštěcí zařizení pro celý systém. Je to poslední jezero v původnim koryte Černovického potoka. Mimo koryto pak vznikla po těžbě Hlíny velka vodní nádrž Opleta a malé jezírka Kocábka a Lávka, které leží v těsnem sousedství původního koryta Černovického potoka. Celá vodní soustava patří do rybářského revíru Ivanovický potok. Soustava jezer byla využívána k rekreaci, rybářstvi a v zimě k odebírání ledu pro chlazení. Dále je používána k zavlažování polí kolem Ivanovickeho potoka. 
Z dřevin je zastoupen jasan ztepilý, javorovec jasanolistý, jilm vaz, olše lepkavá, topol bílý, topol černý a další. Mezi keři je nejčastější bez černý. Na březích jezer roste blatouch bahenní, kosatec žlutý či rákos obecný. Na Plaveckém jezeru a Typflu roste stulík žlutý.
Bezobratlí jsou zastoupeni plovatkou bahenní či uchatkou nadmutou, z ryb žijí v jezerech cejn velký, kapr obecný, lín obecný, okoun říční, štika obecná a další. Populace obojživelníků tvoří zejména ropucha zelená a skokan skřehotavý, zastoupení mají i ropucha obecná, skokan štíhlý a ojediněle rosnička zelená. Z lokality vymizela kuňka obecná, stejně jako čolek obecný a blatnice skvrnitá. V mokřadech hnízdí bukáček malý, moudivláček lužní, rákosník obecný, rákosník velký, v břehových porostech krutihlav obecný, lejsek šedý, slavík obecný, strakapoud jižní, žluna zelená. Na jezerech žije i bobr evropský. Jezera s břehovými porosty vytváří celkově estetický dojem z této oblasti.

Turistická mapa KČT 1:50 000 č.87 Okolí Brna-Slavkovské bojiště a Ždánický les/A1