Horní Studénky – hřbitovní areál s kostelem sv. Leonarda

Dominantou malebné horské vísky Horní Studénky je pozoruhodný kostel sv. Leonarda, který obklopuje snad ještě zajímavější hřbitov, jehož ohradní zeď je tvořena renesančně-barokními ambity. V regionu se jedná o naprostý unikát a s trochou nadsázky tak lze říct, že zdejší areál v mnohém silně připomíná daleko věhlasnější stavby, jako je například kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře u Žďáru nad Sázavou nebo pražský kostel Panny Marie Vítězné, nacházející se protentokrát na Hoře Bílé. Koneckonců ve všech třech případech se jedná také o místa poutní a i ten zdejší kostel býval původně chrámem mariánským. Historie kostela je však tak trošku nejasná a kopíruje v mnohém historii obce. O té se také říká, že první písemná zmínka o ní pochází z počátku 16. století i to, že v polovině 14. století již prokazatelně existovala.

Předpokládá se, že první kostel zde stával již v 15. století (některé informační prameny sice jeho vznik posouvají ještě o století dále, ale to se nezdá příliš pravděpodobné). Stejně tak je nejasná doba vzniku ohradních ambitů. Můžete se dočíst variantu o 16. století, stejně jako o přelomu I. a II. třetiny 18. století. Tady bych se přikláněl k pravdivosti obou variant s tím, že ambity byly – po přestavbě kostela – skutečně přestavěny v roce 1734. V každém případě můžeme konstatovat, že někdejší mariánský – a později českobratrský – kostel byl zasvěcen francouzskému světci Leonardovi (Linhartovi), ochránci dobytka, sedláků a zajatců, někdy v průběhu 16. století. Do své dnešní podoby byl kostel přestavěn (nebo většinově nově vystaven) v roce 1666. Chrám postupně výrazně zbohatl, a to díky tisícům poutníků, mířícím k sošce sv. Leonarda (v 19. století také v obci žilo 2x tolik obyvatel, co dnes). Jeho součástí byl tehdy také starý zvon z roku 1568, který byl, bohužel, během I. světové války zrekvírován. Za II. světové války (v roce 1941) byla pro změnu zdejší pouť považována za protiněmeckou manifestaci a následně byla zakázána.

Kostel je tedy dnes jednolodní orientovanou stavbou v renesančně-barokní podobě. Za zmínku stojí také skutečnost, že klenotem zdejšího svatostánku má být – údajně prastará - soška sv. Linharta, kterému je kostel zasvěcen a který má ve znaku i zdejší farnost. Není to ovšem tak úplně pravda, protože tato milá soška pochází pravděpodobně až z počátku 17. století. U ohrazeného hřbitovního areálu se většinou uvádí oválný půdorys, letecký pohled věak spíše připomíná loga zavedených firem jako je Renault nebo Tři sestry.

Ponapoleonský klasicistní kříž u kostela pochází z roku 1814 a zdobí jej takřka nekonečný nápis: „Tento kříž obětován jest Pánu od celé obce Studýnské po ukončené dvacetileté francouzské vojně, která skrz jejich Rebeli a jejich krále zabití začala, že Francouzi, Rakousi, Prajzli a Rusi zmáhati a dvakrát ve Vídni a dvakrát v Berlíně až do Moskvy přišli však nazpátek skrze Rusy spolu Rakušani a Prajzli až do Paříže zahnáni a tam pokoj ujednani byl, kde Napolion Bonaparte před tím ve Francouzích za císaře vyzdvižen, zas skrz ten pokoj z trůnu zhozen a na Ostrov Elbu od vítězů pod vartu Angličanům oddán byl. V ten čas též slavně posvěcen skrze zdejšího velebnýho Pána správce duchovního Augustýna Beinhaura. Dne 31. juli 1814“. Fujtajbl.

Celý areál hřbitovního kostela sv. Leonarda (Linharta) byl – naprosto oprávněně - zařazen na seznam kulturních památek České republiky již v roce 1958. Památkové ochraně se tak těší nejen samotná budova kostela, ale i ohradní zeď s ambity, celý hřbitov se vstupní bránou, klasicistní kříž před vchodem i nedaleká kaplička.