Hotel Zlatá husa na Václavském náměstí v Praze

V těchto místech bývaly původně měšťanské zahrady a následně dům "U zlaté husy" či pouze "Zlatá husa", který prý získal své pojmenování podle toho, že zde bývala bohatá hostinská, jež měla jedinou dceru, krásnou, ale nesmírně hloupou, takže ji všichni nazývali zlatou husou. Ale pro krásu a snad i kvůli bohatství se do ní zamiloval chudý student, jenž si dovedl získat její matku pomocí svého krajana, který tehdy v Praze předváděl učeného koníčka. Roku 1463 byl majitelem domu Mikuláš z Landšteina, purkrabí na Hluboké. Postupem času se stal tento zájezdní hostinec známým po celých Čechách a od roku 1845 ho měl v nájmu Petr Faster, zvaný "českým králem", jenž působil v letech 1840-1845 jako kavárník v Královské lázni. Právě on svolal pověstnou schůzi ve Svatováclavských lázních 11. března 1848, na níž byla schválena petice k císaři s požadavky politické a jazykové svobody. Po jeho útěku byl hostinec v červnu a červenci 1848 několikrát prohledáván vojskem, aby byly nalezeny Fastrovy spisy a další závadné věci. Jednota českoslovanských hostinských "Hostimil" mu roku 1899 postavila na břevnovském hřbitově pomník a zde mu chtěla zasadit pamětní desku, ale majitel domu její zřízení nepovolil. 22. listopadu 1848 vypukl požár u zdejšího bednáře a při něm jedno dítě uhořelo a druhé bylo vážně popáleno. Od roku 1862 patřil dům Janu Brdlikovi a o 30 let později byl zdejším hostinským Václav Červený. 20. září 1870 byl ve zdejší maštali nalezen v alkoholovém deliriu, křečích a záchvatu známý advokát a poslanec českého zemského sněmu JUDr. František Uher, jenž druhého dne v nemocnici zemřel.

Po demolici zájezdního hostince, zahájené 24. května 1909, byl na jeho místě vystavěn v letech 1909-1912 secesní hotel podle projektu z roku 1909, který byl signován stavitelem Matějem Blechou. Někteří autoři (Rostislav Švácha a Zdeněk Lukeš) však pochybují o Blechově autorství a předpokládají, že skutečným tvůrcem plánů byl Emil Králíček, jehož Vaňkovo semenářství čp. 861 z roku 1911 má množství podobných prvků jako čp. 839, alespoň já je zde od pohledu vidím. 25. června 1909 povolila městská rada, aby mohl Václav Klofáč postavit hotel a tiskárnu na staveništi po zbouraném domě čp. 839 a 9. července téhož roku byla stavba zahájena. V roce 1910 přemístil hotelier Jaroslav Böhm svoji hostinskou koncesi do čp. 738 a okolní obchodníci si stěžovali na město, že před již dokončenou novostavbou hotelu leží dosud rum, stavební materiál a lešení. O rok později zažádal majitel novostavby V. Klofáč, aby mu bylo povoleno zřízení bazarového průchodu v paláci hraběte Sylva-Tarouccy. V té době byl nájemcem hotelu Alois Junger, který několikrát neúspěšně žádal město o odstranění stromoví před vjezdem do hotelu. 16. února 1911 schválil magistrátní senát kolaudaci hotelu. Roku 1912 bylo H. Feiglovi povoleno zřízení výkladců a kavárenské místnosti Aloise Jungra byly rozšířeny o místnost pro nekuřáky v mezaninu. Zároveň město souhlasilo s vybudováním hostinské zahrádky před domem. V té době měl hotel 90 pokojů, z nichž 76 bylo jednolůžkových a jen zbytek byly dvoulůžkové pokoje. Kromě toho měla lidovou restauraci ("rychta" a "myslivna") a bazar. K prvním výrazným úpravám objektu došlo již v roce 1913. 4. března a 10. dubna téhož roku se uskutečnily prezidiální komise ohledně povolení průchodů domů čp. 839-840 do obecního domu čp. 852. Tento průchod byl Václavu Klofáčovi povolen magistrátním senátem 26. června 1913, druhý až 2. července 1914. Od 31. května do 2. června 1914 se ve Zlaté huse uskutečnila První česká výstava poštovních známek. V roce 1915 byla v zastřešené hale ve dvoře zřízena restaurace, jež byla architektem Františkem Troníčkem oddělena od pěšího provozu v pasáži dekorativním plůtkem a pergolou. Roku 1917 byla schválena domovní kanalizace. Před 1. světovou válkou bývaly pravidelně v 1. poschodí vystavovány volební seznamy před volbami do obecního zastupitelstva. 3. dubna 1918 byla majitelce Marii Trnkové prodloužena lhůta ke zřízení průchodu do obecního domu čp. 852. 18. prosince 1918 se v podniku sešla 1. valná hromada cementářů, na níž bylo ustaveno Nákupní družstvo výrobců cementového zboží. V lednu 1920 nebylo Marii Trnkové povoleno přistavět dvorní křídla. O 4 roky později sídlil v objektu Svaz společností s ručením obmezeným. 3. září 1925 bylo Aloisi Jungrovi povoleno zřízení restaurační zahrádky na chodníku při domě "U zlaté husy" za roční poplatek 1 500 Kč. Roku 1926 si zde Anežka Henkeová otevřela obchod elektrotechnickými potřebami a v roce 1927 do hotelu přesídlil "Marshall", šachový kroužek čs. železničářů v Praze, i když své spolkové místnosti mělo v hotelu více místních organizací.

Roku 1933 proběhla přestavba podle projektu architekta Ladislava Machoně. V levém křídle vznikl sál, v mezipatře téhož křídla kavárna a v přední polovině křídla na pravé straně kulečníky. Zároveň bylo demontováno zastřešení dvorany a opětovně instalováno, i když o 1 poschodí výše. V přízemí tiskárny v zadním traktu byla zřízena tělocvična, v níž fungovala tělovýchovná škola Fridolína Hoyera, který se stal velkým propagátorem rohování. Železobetonové konstrukce navrhl Ing. Jaromír Matouš a práce provedl architekt a stavitel Josef Jindřich Kostrba. V následujících desetiletích docházelo pouze k dílčím úpravám objektu. V roce 1945 zde začal Josef Blecha provozovat krejčovskou živnost, roku 1946 Břetislav Ronge obchodní zastoupení s kůžemi, koženými výrobky, zbožím textilním, kovovým a z umělých hmot a potřebným výrobním materiálem, v roce 1947 došlo k rozšíření předchozího roku otevřeného cukrářství Karla Houkala, v roce 1948 zde začal Rudolf Hrdina provozovat masáže a téhož času se v objektu konaly výměnný schůzky pražských filatelistů. Roku 1948 došlo k menším stavebním změnám, v roce 1959 došlo k úpravě zdejšího kadeřnického salonu, v letech 1961-1962 vznikla z přízemní kavárny samoobslužná jídelna, roku 1964 byly upraveny a vymalovány vnitřní prostory, v roce 1966 bylo zmíněno, že Elektromontážní závody zabíraly v hotelu plochu pro 15 pokojů a roku 1969 došlo ke spojení s hotelem Ambassador do jednoho provozního a organizačního celku. V roce 1972 byla zahájena generální oprava objektu, během které došlo k důkladné přestavbě inženýrských sítí, technického zázemí hotelu, kuchyní, skladů i kotelny. Naopak úprava lůžkové části by se dala označit za kosmetickou. Další úprava interiérů byla provedena roku 1990. Od té doby vypadá hotel takto, alespoň podle knihy "Umělecké památky Prahy. Nové Město, Vyšehrad, Vinohrady (Praha 1)" a Ing. Jiřiny Mukové ze SÚRPMO, autorky následujících řádků:

"Pětipatrová budova hotelu se čtyřpatrovým křídlem na pravé straně půdorysně lomeným, se schodištěm uprostřed. Lehké zalomení vtipně vyrovnává nepravidelnost parcely. Vzadu příčné křídlo shodné výšky, na levé straně nižší křídlo hloubkové, dvoupatrové. Průčelí do Václavského nám. je secesní s širokým středním travé, vrcholícím pyramidálně, v popředí s obdobně řešenými valbovými střechami. Plastické prvky, egyptské postavy heroů, naznačují zřejmě slohovou inspiraci, dobově příznačnou. Nad přízemím oválně zaklenutá okna mezipatra. Nad nimi ve středním travé mělce se segmentem klenoucí arkýře. Průčelí pokryto řadou drobných reliéfních prvků, výrazně secesních. Je provedeno v hrubé omítce patrně s dodatečným postřikem na bázi cementu, čímž je potlačen plastický reliéf. Barevnost krémově bílá s výraznými akcenty žluté, patrně neautentická a nevhodná. Odůvodněně předpokládáme, že řada čočkovitých motivů průčelí, provedená s glazovaným povrchem, se uplatňovala s odlišnou barevností. Výkladce kovové z doby poslední rekonstrukce, kdy barevně řešeno i průčelí. Zadní příčné křídlo se uplatňuje jako plochá kulisa ve vnitroblokovém prostoru, s plochým členěním fasád s omítkami s hrubou povrchovou strukturou. V ose průčelí iniciály ČS, deníku Českého slova, pro nějž byl dům vybudován. Vých. vnitroblok odděluje dvoudílný dvorek se střední přízemní vestavbou, pohledově se neuplatňující. Hl. dvůr je zastřešen ocelovou konstrukcí s pilovým světlíkem nad 1. p.

Asymetricky situovaný průjezd řešen bez vyšší náročnosti, se stěnami prosklenými do rámů imitace mosazi, končí stahovací roletou oddělující dvůr, který, zastřešen, je využíván jako garáž. Z prostorů bočních na levé straně bar, schodiště a v 1. p. kavárna. Tyto prostory v nedávné minulosti novodobě řešeny. V podzemí situována restaurace, jejíž část dispozice má dřevěné povalové podhledy, zbývající segmentové a křížové klenby. Všechny tyto konstrukce, včetně kleneb, jsou novodobé, kašírované."

Poslední rekonstrukcí prošel objekt v roce 2004. V současnosti patří hotel: Ing. Haně Bautkinové, Ing. Kristiánu Bílému, Ing. Janu Dostálovi, JUDr. Vlastimilu Dvořákovi a Eleně Dvořákové a je i přes různé zásahy nadále velkou ozdobou Václavského náměstí, které jsem měl vždy i s okolím rád, i když dnes tento veřejný prostor již není tím, čím býval dříve. Více o hotelu zde: https://www.ambassador.cz/cs/.

Hotel Zlatá husa na Václavském náměstí v Praze na mapě