Hrad Český Šternberk, úkryt netopýrů nad řekou Sázavou

Hrad Český Šternberk stojí na úzkém skalnatém kopci nad řekou Sázavou. Hrad se nachází ve Středočeském kraji a je druhou nejnavštěvovanější památkou na Benešovsku. Hrad je otevřen od června do října denně mimo pondělí. Hradní místnosti jsou vybaveny nábytkem různých slohů od renesance přes baroko až po empír. V některých hradních místnostech se nachází bohatě zdobené barokní krby a štukové reliéfy od mistra Carla Brentana. Na hradě Český Šternberk je také k vidění jedna z nejrozsáhlejších evropských sbírek grafických listů s motivy z doby třicetileté války.

Historie

Hrad založil v roce 1241 Zdeslav z Divišova, který toto své sídlo nazval Šternberk. Rod Divišovců se proto začal nazývat ze Šternberka. V 15. století hrad připadl rodu Holických ze Šternberka. V roce 1467 hrad obléhalo a dobylo královské vojsko. K významné, raně barokní přestavbě hradu došlo krátce po skončení třicetileté války. V roce 1949 převzala hrad státní správa. V roce 1991 se hrad vrátil do majetku rodu Sternbergů. Nyní hrad vlastní Zdeněk Sternberg, který zde i žije.

Aktuální informace pro turisty a návštěvníky 2023

Hrad Šternberk je dominantou stejnojmenného města na okraji Nízkého Jeseníku. Hrad Šternberk se nachází v Olomouckém kraji. Kromě zbytků opevnění a zdí hlavního paláce je zde i mohutná věž z hrubého lomového zdiva, palác, skládající se ze dvou částí, gotická kaple s věžičkou a trojbokým arkýřovým uzávěrem a renesanční budova Předhradí. V prostorách renesančního paláce je pozoruhodný tzv. Vizitkový sál se jmény kreslenými na zdech. Rytířský sál má pěkné dřevěné vyřezávané stropy. V hradní kapli se zachovaly zbytky nástěnných maleb a portál. Při prohlídce mohou návštěvníci vidět cenné sbírky původního rodového muzea Lichtenštejnů, je zde i mobiliář svezený z nepřístupných severomoravských zámků. V podhradí je muzeum hodin, které je jediné svého druhu u nás.

Historie

Hrad založili ve 13. století Šternberkové. O rozšíření hradu se zasloužil především Albert II. ze Šternberka, významný diplomat a rádce Karla IV., který nechal vybudovat mj. i hradní kapli. Za husitských válek byl hrad silně poškozen, jeho obnova pak probíhala v několika etapách. Bylo vytvořeno i nové předhradí s hospodářskými budovami. V roce 1538 hrad vyhořel. Následná obnova i přestavba byla provedena v duchu renesance. Další škody způsobily švédské vpády v období třicetileté války. Následovaly barokní úpravy. Po prusko-rakouských válkách pak Lichtenštejnové objekt upravili v duchu romantického historismu. V 18. století byl založen park. Škody způsobené během 2. světové války odstranila poslední obnova hradu, uskutečněná po skončení války a poté byl hradní areál zpřístupněn veřejnosti.

Město Šternberk je 16 km severně od Olomouce a je křižovatkou silnic do Opavy, Bruntálu, Rýmařova, Litovle a Uničova. Tyto města se svým okolím nabízejí turistům mnoho turistických zajímavostí a dobré zázemí. Šternberk je brána do Nízkého Jeseníku, neboť leží na jeho úpatí, částečně v rovině Hané a také na jeho posledních výběžcích. Na jednom tomto výběžku pro ochranu dolů a obchodní cesty z Olomouce do Slezska byl pánem Zdeslavem z Chlumce, který si dal přídomek „ze Šternberka“, postaven hrad. První zpráva o hradě Šternberku je z r.1269 v listině Přemysla Otakara II., o sporu mezi klášterem Hradisko a Zdeslavovým synem Albertem I. o les a doly u Domašova u Šternberka. Z té doby je opevněný palác a válcová věž. Velmi významnou osobností byl ve 14. stol. Albert II., diplomatický rádce a přítel císaře Karla IV. a vysoký církevní hodnostář. Šternberské panství bylo jedno z největších na Moravě. Od r.1397 patřilo šternberské panství Markvartovi ze Šternberka a Petrovi z Kravař. Za Jindřicha z Kravař, moravského hejtmana, podepsala na šternberském hradě drobná šlechta stížný list do Kostnice, proti upálení M. J. Husa. Při spanilé jízdě do Slezska v r.1430 Prokop Holý po osmitýdenním obléhání obsadil na dva roky hrad. Od roku 1432 za Jiřího z Kravař se na hradě odstraňovaly válečné škody. V r.1480 sňatkem přešlo šternberské panství do rukou pánů z Dubé a z Lipé. Za nich došlo k renesanční přestavbě hradu. Největší stavební úpravy hradu provedl po požáru města v r.1538 Jan Václav Berka z Dubé, který rozšířil areál hradu o rozsáhlé přístavby mimo staré hradní jádro.Po jeho smrti v r.1565 přešlo šternberské panství sňatkem do rukou knížat z Münstrberka. V r. 1647 přešlo opět sňatkem na vévody württemberské a od nich v r.1695 a 1700 koupil panství kníže Jan Adam z Lichtenštejna a Lichtenštejnové drželi panství až do roku 1945. V dubnu 1678 blesk zapálil kulatou věž, která byla znovu vystavěna při barokních úpravách hradu. Před bitvou u Slavkova se tu v r.1805 setkal rakouský císař František I. s ruským carem Alexandrem I. Po roce 1945 patřil hrad Krajskému vlastivědnému muzeu. V podhradních objektech je hodinářské muzeum. Ve Šternberku najdete i další celou řadu památek a zajímavostí. K hradu jdete kolem budov kláštera s mohutným kostelem augustiniánů kanovníků Zvěstování P.Marie. Řada barokních soch a sloupů, 3 galerie a mimo jiné jezdí se tu také každoročně závody automobilů a veteránů do vrchu-Ecce homo.

Město Šternberk leží v regionu střední Moravy na úpatí pohoří Nízkého Jeseníku.

Hrad Šternberk založil v polovině 13. století Zdeslav z Chlumce a ze Šternberka, příslušník starého českého šlechtického rodu. Z obranného sídla byl hrad v 70. letech 14. století přestavován a rozšířen. Biskup Albert II. ze Šternberka, významný církevní hodnostář a vlivný diplomat, využíval hrad jako svou rezidenci. Pozornost biskupa se upírala především ke kapli, kterou nechal vyzdobit ve stylu panujícím tehdy na dvoře Karla IV. Během prohlídky vás překvapí členitost hradu a jeho velká rozloha a bohatá výzdoba od gotiky až po secesi.

Historie hradu Šternberka je bezprostředně spjata s rodem Šternberků i s pohnutými chvílemi českých dějin – s husitskými válkami, s potomky českého krále Jiřího z Poděbrad, s knížaty z Min­strberka i s třicetiletou válkou, během které město i hrad značně utrpěly. Kolem roku 1699 koupil sídlo kníže Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna. V držení jeho rodu zůstal hrad až do roku 1945.

Nádherný hrad Český Šternberk je postaven na skále u temného lesa. kde podle pověsti ukryl v prasklině ve skále jeden s pánů zlato. Za bouřlivého deštivého dne tudy šel chudý sedlák a uviděl prasklinu ve skále, kde se ukryl před deštěm a usnul. Kolem letěl čert a řekl si - ha zloděj. Ozvala se rána a puklina se uzavřela, sedláka čert odnesl do pekla. Dle pověsti se každoročně na Velký pátek puklina otevře a do řeky padají dukáty, lidé tam ale nechodí, protože se bojí čerta.

Český výklad
dospělí	100,-
studenti, důchodci	65,-
děti od 4 do 15-ti let	50,-

ČESKÝ Šternberk

HRAD NAD ŘEKOU SÁZAVOU

BYL ZALOŽEN ROKU 1241 RODEM DIVIŠOVCŮ

Hrad Šternberk leží asi 20 kilometrů od Olomouce a založil jej Zdeslav ze Šternberka, stejně jako další hrad Český Šternberk. Zdeslav získal panství na Olomoucku od krále Přemysla Otakara II. za zásluhy při odražení uherských vojsk při útoku na Olomouc roku 1253. Zatímco hrad Český Šternberk byl založen roku 1240, ten moravský byl dokončen asi roku 1269.

Zdeslav ze Šternberka po sobě zanechal šest synů, z nichž Albert zdědil moravský Hrad Šternberk s malým panstvím. Tím se Albert I. stává zakladatelem moravské větve Šternberkům kteří se brzy zařadili k nejvlivnější šlechtě na Moravě. Vrcholné období prožíval Hrad Šternberk v letech 1330 – 1357, kdy na něm sídlil Štěpán ze Šternberka, moravský zemský hejtman a jeden ze tří iniciátorů založení Moravských zemských desek.

Slávu Šternberka šířil i Štěpánův syn Alberta II. Ze Šternberka (1357 – 1380), biskup zvěřínský, posléze litomyšlský a nakonec dokonce papežský legát a arcibiskup magdeburský. Albert II. zde založil Augustiniánský klášter (1367) a rodový hrad přestavěl. Posledním z moravské větve Šternberků byl Albertův synovec Petr, který, aby rodové majetky nepřipadly jako odúmrť králi, vstoupil v pakt s pány z Kravař. Po jeho smrti a také smrti jeho vdovy Anny, kněžny opavské (1398) Šternberk připadl právě Kravařům, kteří ho pak drželi do roku 1466.

Roku 1415 byl na Šternberku 450 pány ze stavu světského i duchovního podepsán druhý stížný list (z celkem osmi) proti upálení Mistra Jana Husa. V letech 1420 – 1430 vlastnila Šternberk Eliška z Kravař a Plumlova, manželka Jindřicha z Rožmberka. Ten byl zapřisáhlým odpůrcem kalicha, její postoj k husitům byl nicméně tolerantní. Přesto právě v této době husité Šternberk dvakrát dobyli. Nejprve roki 1426 agresivní moravský kališník Jan Tovačovský z Cimburka a podruhé v roce 1430 dokonce sám Prokop Holý. Dlouho se však husité ve Šternberku neudrželi. Prokop Holý odtáhl do Lužice a slabá posádka Mikuláše z Drnovic, kterou na hradě zanechal, se roku 1432 vzdala spojenému vojsku měst Olomouce, Litovle a Uničova.

Po těchto dobýváních byl Hrad Šternberk poškozen a úspěšné tažení kališníků si vynutilo zesílení jeho opevnění. Po smrti Jiřího Strážnického z Kravař roku 1466 dostal rozsáhlé šternberské panství do své moci manžel Jiříkovy dcery Ludmily, Albrecht Kostka z Postupic. Ten byl věrným stoupencem krále Jiřího, za což se Šternbersko stalo v letech 1468 a 1474 cílem drtivých útoků uherského vojska. Hrad v té době dokonce hostil samotného krále Jiřího z Poděbrad. Uhrům se jej obsadit nepodařilo, v oblasti však zanikla řada vesnic a nakonec i klášter Hradisko, který nechal papež Pavel II. za věrnost „husitskému“ králi zrušit a zbořit.

Nedlouho po smrti Albrechta Kostky z Postupic roku 1477 se jeho vdova Ludmila provdala za Jana Berku z Dubé a z Lipé, čímž začala éra tohoto významného rodu na Šternberku. Berkové provedli na hradě řadu renesančních přestaveb, k nimž jistě nepřímo přispělo i jeho vážné poškození požárem roku 1536.

V letech 1570 – 1647 Šternberk patřil knížatům z Minsterberka, za nichž se v oblasti začalo dařit protestantům a Němcům. V noci z 15. na 16. února 1620 na hradě přenocoval „zimní“ král Fridrich Falcký.

Za třicetileté války utrpělo městečko Šternberk strašlivé újmy od četných vojsk, která krajem procházela. Hrad po většinu doby ovládali císařští, kteří drancování města nejen po většinu času nečinně přihlíželi, ale dokonce se o něj i sami významně „zasloužili“. Roku 1627 hrad obsadili Dánové a v letech 1643 a 1645 – 1646 Švédové. Roku 1643 na šternberském hradě patrně pobýval proslulý švédský generál Torstenson. Na sklonku třicetileté války získal sňatkem Šternberk virtemberský kníže Sylvius Nimrod, až konečně roku 1700 přešel do majetku Lichtenštejnů.

Nový vlastník hradu Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna zamýšlel starý hrad přestavět na barokní zámek, tento plán však zmařila jeho smrt roku 1712. V letech 1741 a 1758 sužovali Šternbersko Prusové, jejichž řádění učinil přítrž až proslulý rakouský vojevůdce generál Gideon Ernst von Laudon.

Na sklonku 19. století nechal kníže Jan II. Josef z Lichtenštejna zchátralý hrad opravit. Stavební práce, které proběhly v letech 1883 – 1890 v duchu tehdy vládnoucí novogotiky, řídil vídeňský architekt Kayser. Došlo při nich k řadě tvrdých a necitlivých zásahů do původní stavební podoby objektu. Lichtenštejnové Šternberk vlastnili do roku 1945, kdy jim byl na základě Benešových dekretů vyvlastněn.

Hrad Šternberk je značně netypický - cesta ke hradu nevedla od města Předhradím, nýbrž z planiny na severovýchodě. Zde bývalo podle všeho ještě jedno předhradí, dnes už zcela zaniklé. Za příkopem byl postaven okrouhlý bergfrit o průměru přes 10 m, okolo byly hradby 2 – 3,7 m silné. Z hradeb se vstupovalo padacím můstkem do patra věže a v tomto prostoru, střeženém bergfritem, bývala vstupní brána. Obdélný podsklepený palác se přimykal k hradbě na jihozápadě a hmotně doložena je i raně gotická kaple. Dochovaná gotická kaple nemusí být již ta původní, vděčí za svůj vznik někdy mezi lety 1372 – 1376 Albertovi II. ze Šternberka. Snad z téže či o něco pozdější doby pochází parkánová zeď obíhající celé hradní jádro.

Ve druhé polovině 15. století zesílili páni z Kravař odolnost parkánu hranolovou věží na západě a jihozápadní nároží jádra podepřeli mohutným pilířem, plnícím funkci věžice. Jejich dílem je asi také impozantní hranolový bollwerk se stupňovitými nárožními pilíři, vysunutý z obvodu hradu na východě a zajišťující ostrahu vstupní brány. Kravařové zřejmě rovněž rozšířili hradní palác severním směrem.

Klidné 16. století přineslo posílení hospodářských a obytných složek hradu. Zasloužili se o to Berkové z Dubé, kteří jednak položili základ novodobé podobě jižního předhradí, jednak v letech 1544 – 1560 výrazně rozšířili rozsah budov jádra. Západní rameno parkánu mezi jihozápadní věžicí a hranolovou věží vyplnilo nové palácové křídlo a jednopatrový takt povstal i před jižní frontou hradního jádra. Jižní předhradí propojilo s jádrem schodiště. Nejvýraznějším počinem orientovaným na posílení odolnosti hradu bylo posunutí severního ramene parkánové zdi ven z areálu, čím se na severu utvořil prostor po postavení děl (1526). Zhruba z téže doby pochází i podkovovitá bašta vystupující z obvodové hradby předhradí na severozápadě, z níž bylo možno bočně postřelovat jak přilehlou kurtinu předhradí, tak západní frontu jádra. Poslední větší stavební akcí na Šternberku byla jeho oprava a regotizace Lichtenštejny po roce 1886.

Středověkou etapu výstavby paláců připomínají prostory s hřebínkovými klenbami i kamenická ostění oken a dveří. Naproti tomu místnosti v renesanční přístavbě z doby po roce 1545 jsou plochostropé. V západním křídle se nachází tzv. Vizitkový sál se jmény z let 1583, 1584 a 1586 kreslenými na zdech. Rytířský sál, Velká ložnice a několik dalších místností mají dřevěné vyřezávané stropy.

Hradní kaple, jenž prostupuje prvním i druhým patrem východního konce jižního křídla, má téměř čtvercovou loď a kněžiště v arkýři na východě. Žebrová klenba lodi pochází ze 16. století. Na stěnách kaple se zachovaly zbytky maleb ze 14. století, jenž byly nanášeny přímo na kamenné kvádry. Původní vybavení kaple se dochovalo částečně - oltář je středověkého původu, ze dřeva vyřezané sochy světců pochází z doby okolo roku 1500.

Za pozornost stojí tzv. Šternberská Madona z doby okolo roku 1400, jejíž neobvyklý výraz vyjadřuje láskyplný vztah k dítěti. Zajímavé jsou i hradní mobiliáře, zahrnující mj. deskové obrazy, dřevěné sochy, kožené tapety, lovecké trofeje a sbírku renesančních a barokních kamen.

http://www.castles.cz/hrad-sternberk/

http://www.hrad-sternberk.cz/

PROHLÍDKOVÉ OKRUHY:

1. trasa
„Liechtensteinské sbírky“

zahrnuje kapli, chodbu a pokoje 1. patra vybavené mobiliářem posledních majitelů
délka prohlídky: 40–50 minut

Bezbariérový přístup - možnost návštěvy i pro vozíčkáže.

2. trasa
Velký okruh

obsahuje prohlídku 1.okruhu + svozové sbírky uzavřených hradů a zámků Severní Moravy.
délka prohlídky: 80–100 minut

Ceník vstupného pro rok 2012

Fotografování během prohlídky stojí 100 kč.

PROVOZNÍ DOBA:

Dominanta stejnojmenného města - hrad Šternberk byl založen v polovině 13. stol. Zdislavem ze Šternberka, příslušníka starého českého, šlechtického rodu. Původně obranné středověkké sídlo s dochovanou válcovitou věží a zbytky opevnění hlavního paláce, láká návštěvníky svou nevšední atmosférou. K historii hradu patří rod Šternberků i s rodem Liechtensteinů, kteří hrad zakoupili a přestavili v duchu historizujícího romantismu do dnešní podoby. Návštěvníky překvapí hradní interiéry bohatou výbavou uměleckých předmětů dovezených z celé Evropy, unikátní soubory italské a severské raně renesanční malby, je zde zastoupeno i holandské a vlánské barokní malířství. Za povšimnutí stojí unikátní soubor kachlových kamen od renesance k empíru - nejstarší ze 16. století. Podíváte se zde do života moderní šlechty počátkem 20. století, které je prezentováno horkovzdušným vytápěním, koupelnami, osobním i jídelním výtahem. Navštivte hrad Šternberk - centro kultury, celoročně jsou zde připravovány programy pro všechny věkové kategorie. Jednou z nejoblíbenějších akcí je víkend v kostýmech, konaný každoročně. Státní hrad Šternberk, jeden z nejstarších hradů severní Moravy, stojící nad městem Šternberk v Olomouckém kraji, najdete nad Horním náměstím.

V prvním prohlídkovém okruhu - Liechtensteinské sbírky si prohlédnete Kapli, chodbu, pokoje prvního patra, vybavené mobiliářem posledních majitelů. Druhý prohlídkový okruh obsahuje prohlídku prvního okruhu a svozové sbírky uzavřených hradů a zámků Severní Moravy. Okolní lesopark s dnešním podhradím tvoří krásné kulisy hradu a stojí také za prohlídku.

Hrad Šternberk, tyčící se v centru stejnojmenného města nedaleko Olomouce, je pozoruhodný svou rozlohou a členitostí, a také výzdobou sahající od gotiky až po renesanci.Původně středověké obranné sídlo bylo založeno v polovině 13. století šlechticem ze starého českého rodu, Zdeslavem z Chlumce a ze Šternberka. 

Dnes na Šternberku sídlí okřídlení obyvatelé z řádu letounů. Nachází se zde unikátní nadzemní zimoviště dvou druhů netopýrů. Za vnitřním obložením oken pokojů ve druhém patře paláce každoročně tráví zimu až 1800 netopýrů hvízdavých a 60 - 80 netopýrů rezavých. V současnosti probíhá na hradě výzkum, jehož cílem je aktualizovat informace o úkrytech netopýrů, jejich druzích a počtech a také zjistit, zda se tu nevyskytuje i letní kolonie.

Zajímavosti o netopýrech na hradě se návštěvníci dozvědí během prohlídky přímo od průvodců, kteří je zmiňují při průchodu Netopýřím a Holandským pokojem. 

Pokaždé, když se dostanu do této oblasti je jisté, že návštěvu tohoto hradu nelze vynechat. Psát o jeho minulosti a vlastně i současnosti by bylo nošením dříví do lesa. O hradu toho bylo napsáno tolik, že bych se pouze opakoval. Ale přece jen to bylo tentokrát trochu jiné než při předchozích návštěvách. Duben je měsíc, kdy jsou hrady ve všední dny zavřené a tak tomu bylo i tentokrát. Jeli jsme od Uhlířských Janovic po silnici č. 111 a ještě než jsme sjeli do údolí Sázavy, nemohli jsme vynechat pohled na hrad. Odtud nejvíce vyniká jeho mohutnost. Navíc, s tak velkým lešením jsme hrad ještě nikdy neviděli. Po příjezdu na parkoviště pod hradem, které bylo zcela prázdné, jsme chtěli něco zakousnout. Bohužel nikde nikdo a hospůdka, jak jinak, byla také zavřená. Lidé také žádní a tak jsme se vydali ke hradu. Nepřehlédnutelná je kamenná zvonička a o něco opodál socha sv. Antonína Paduánského. Po levé straně je předsunutá bašta hradu na severní straně a o něco dál již stoupáme stezkou pod hradem. K našemu překvapení je otevřená brána na první nádvoří a tak se tam jdeme podívat. Tady je již díky dělníkům trochu rušněji. Pohled na lešení z nádvoří nabízí myšlenku, jak to vlastně postavili. Pracovat na lešení jistě není jednoduché.

Z nádvoří se nám nabízí pohled do údolí a jen tak na zkoušku mám ruku na klice hradní restaurace. Jak jinak, je také zavřeno. Z nádvoří jdeme podél hradu k jihu k takzvané hladomorně. Rozkvetlá zlatice dává tušit, že přišlo jaro. Potkáváme dva manželské páry a stoupáme. Na svahu začínají kvést hrachory ale sucho jim moc nepřeje. Přicházíme k jižní baště nad hradem. Zajímavá stavba s ostrým břitem stojí na nevysoké skále. Dá se kolem ní projít, baštu lze i obejít a poté pokračovat stezkou, která je blíže k řece. Ze stezky se otevírá jeden pohled za druhým jak do údolí řeky tak i na jižní stranu hradu. Za pozornost jistě stojí i hradní most. Ten je dalším a i posledním zastavením na zavřeném hradu. Stejnou cestou se vracíme do obce. S hradem se loučíme pohledem z mostu přes řeku Sázavu. Při myšlence, že za několik týdnů tu již budou proudit davy turistů dospívám k závěru, že tentokrát to bylo více než zajímavé.