Hrad Helfštýn vyhlídkový

Čím je pro Čechy Rabí, tím je pro Moravany a Slezany zřícenina hradu Helfštýna, rozkládající se na ploše 187 x 152 m, čímž se řadí k ruinám na tomto území nejrozsáhlejším. Vypíná se na vrcholu strmého zalesněného kopce (součást hřebene Maleníku) nad Moravskou bránou u vesničky Týn nad Bečvou a je asi 4 km vzdálena od města Lipníku, nesoucího rovněž přídomek této známé řeky.

Když jsem se začátkem deváté třídy ZDŠ začal intenzivně zajímat o hrady, zámky a zříceniny v tehdejší ČSSR a počal sbírat jejich obrázky a pořizovat si o nich výpisky, nemohla mi pochopitelně ujít ani existence jednoho z největších moravských hradů.

 

Co já se jen nasnil, kdy se na něj podívám, to jsem si ale musel počkat až do svých šestnácti let.

 

Tehdy se mi na rodičovském výletě s naším Spartakem podařilo přesvědčit tátu, aby pootočil volantem a z Bystřice pod Hostýnem zamířil přes Kelčskou pahorkatinu směrem k vytouženému cíli. I když tehdy zřícenina nebyla ještě zastřešená (snad až na Kostkovu věž), jeho návštěvou jsme zklamáni rozhodně nebyli a navíc se nám dostalo i dvou bonusů: prvním bylo stádečko koz na konci třetího nádvoří… no a při obhlídce zachovalé ruiny hradního paláce jsme si zase museli dát pozor, abychom nebyli zasaženi letícími projektily ze zbraní, které v rukách svírali rozdivočelí trampové, hrající zde nějakou bojovou hru. Zbraněmi byly dřevěné flintičky a střelami pak velké zavařovací gumy, přičemž měl mít každý z účastníků před začátkem hry „sedm životů.“ Doteď před sebou vidím postaršího trempýře s dlouhým bílým plnovousem, an řádí jak Rambo... a jeho nadšený výkřik po jednom výstřelu – „Dostál!“

Dlužno říct, že nejen trampové se tehdy na hradě činili, ale přes léto už tu bývaly tábory hnutí Brontosaurus, jehož účastníci čistili hradní příkopy.

 

Při dalších návštěvách Helfštýna už jsem jej vždy našel v o něco lepším stavu než v tom předešlém (přibývalo zastřešených objektů a i jinak zřícenina prohlédla), ale to bylo všechno nic proti tomu, jakou proměnou a zrychlením rekonstrukčních prací prošel po „sametu.“ Byl jsem zde jednou na setkání uměleckých kovářů na tom slavném každoročním Hefaistosu a jindy zase na akci, kdy se hrad jakoby vrátil do středověku. Za jednu z nejromantičtějších návštěv pokládám jednu jarní, kdy jsme si s ženou vzali v půlce pracovního týdne dovolenou a procházeli si hrad s průvodcem jen za účasti dalšího návštěvnického páru, což už dnes samozřejmě neplatí.

 

Rozsáhlý hrad s šesticí nádvoří, obklopený valy, hradbami a řadou věží a budov od té doby zatraktivněl i díky upravené vyhlídce na temeni nejmohutnější hradební stěny v celé Evropě a vyhlídkové Husitské věži. To hlavní ale přišlo po velkolepé a nákladné rekonstrukci hradního paláce, jež trval dlouhé tři roky a teprve letos na jaře byl znovu otevřen veřejnosti.

 

Při obnově se podařilo z estetického hlediska velmi citlivě spojit staré s „novým“ v jeden neoddělitelný celek. Díky částečnému zastřešení paláce (pískovaným sklem!) je tento chráněn od dalšího ohlodování zubů Času a navíc v něm přibyly nové výstavní prostory.

 

Nejdůležitějším požadavkem zadavatele těchto prací bylo statické zajištění a nové zastřešení paláce. Zároveň byla stanovena podmínka, aby se nezměnil původní ráz objektu, zastřešení mělo být jen částečné a vše nové, co mělo být do paláce zakompováno, nesmělo přesahovat horní úroveň obvodového zdiva.

Stalo se… a do již existujících otvorů torza byla vložena konstrukce nové prohlídkové trasy spojující přízemí paláce s dalšími poschodími a obkružující jak Ariadnina niť celý hradní palác. Nejatraktivnějším prvkem se staly ochozy, jejichž konstrukce je umístěna pod samotnými vrcholky palácových stěn. Výchozím materiálem pro konstrukci lávek a schodišť se stal corten v barvě okrového a narezlého kovu. Trasa v přízemí paláce zase vede po chodnících z naleštěného betonu a okolní plochu tvoří sypaná kamennná drť. Na zastřešení byly použity skleněné střechy umístěné na ocelových nosnících.

 

Geniálně vymyšlené dílo se kupodivu i stejně geniálně vydařilo a v současnosti si mohou návštěvníci (krom stálých starších expozic umístěných v suterénu) prohlédnout v první etáži paláce expozice o stavebním vývoji hradu, archeologickém výzkumu a období gotiky, v němž je zvláštní pozornost věnována Pernštejnům.

 

A poté už přichází ta největší atrakce - výstup po schodištích do dalšího patra, na nějž lidská noha nešlápla už hezkých pár set let! Obkroužení stěn kolem dokola umožňuje systém lávek a ochozů, jenž uvnitř palácových stěn poskytnou okny výhled na krajinu Moravské brány od Přerova, přes Lipník nad Bečvou až k Hranicím (a také na hradbu protějších Oderských vrchů) a venku už ničím nerušená širokoúhlá panorámata dolů na zbytek hradu a jeho blízké a vzdálené okolí.

 

Nečekanou perličkou je pak poslední schodiště vedoucí až těsně nad okraj vrcholových zdí, odkud se na střechu paláce, na celý hrad i na celý ten okolní širý kraj otevírá pohled vpravdě letecký!

 

Zajímavostí rovněž je, že u této vyhlídky tvoří zábranu prosklené stěny, kdežto ty další dvě o kus dál byly vyrobeny z cortenu a ta kruhová připomíná otevřený kokpit bojového letounu…

 

(Dle mého názoru se rekonstrukce mimořádně vydařila a já před jejími tvůrci smekám!)