Hrádek - první žeranovická tvrz
Turistické cíle • Památky a muzea • Hrádek
Nad zaniklými hrady a tvrzemi, po nichž zůstaly v terénu zachovány pouze reliéfní zbytky, ohrnuje většina veřejnosti nos. Milovníkům těchto památek - „hradologům“ se ale radostně rozzáří očička – neboť kde jinde se může nechat člověk unášet fantazií a představovat si, jak to na nich kdysi vypadalo a jak se zde žilo?
Jedna takováto středověká lokalita se nachází na táhlém vrchu, oddělujícím od sebe katastry obcí Racková a Žeranovice a nesoucím výstižný název Hrádek. I když se v Žeranovicích už jedna tvrz nachází (na jejím místě později vyrostl dnešní romantický zámeček), přesto byla tvrz na Hrádku tou první. Shrňme si o ní historická fakta: v análech se připomíná už Léta Páně 1297 a tehdy byl jako majitel zmiňován Matouš ze Žeranovic. Ten ji roku 1342 prodal markraběti Karlovi. K dalším majitelům patřil Pardus ze Žeranovic, Hynek z Bouzova či bratři z Vitčic. Koncem patnáctého století ji vlastnil Jindřich ze Sezenic a začátkem toho dalšího už se připomíná jako pustá. Žádná zpráva o jejím zániku (či se tak stalo v důsledku války anebo z jiné příčiny) se bohužel nedochovala.
Po všech těch letech se nám ale až do dnešních časů dochovaly velmi výrazné stopy v terénu, z nichž nejmarkantnější je dodnes mohutné oválné jádro tvrze (či hrádku) a příkop, obkružující jej kol dokola ze všech světových stran. Při návštěvě tvrziště pro nás asi bude překvapením, že se nenachází na vrcholku nyní holého a zemědělsky využívaného kopce, ale asi 150-200 metrů směrem na severoseverozápad od siluety ocelového zesilovače... a najdeme ho o kus níž v lese!
Ze strategického hlediska se nám dnes zdá takovéto umístění těžko pochopitelné, ale musíme si uvědomit, že v době vzniku tvrze z palných zbraní dosud existoval jen luk a šíp. A že na ochranu níže položeného objektu stačil pořádný příkop s palisádou a dostatečné vnější opevnění s dřevěnými ambity. Nezbytným předpokladem k přežití delšího obléhání samozřejmě byla i dostatečná zásoba proviantu... a především vlastní studna.
Což – zdá se, dle představy Karla Světlíka (kterou jsem si dovolil obkreslit), Žeranovická tvrz splňovala.
A co z ní návštěvník spatří dnes? Hned na okraji lesa narazí na hluboký příkop, za nímž se vypíná jádro tvrze. Pokud podnikne okružní cestu příkopem, všimne si, že je místy široký až pět metrů a ta masa zeminy nad ním, na níž stála obytná stavení, dosahuje výšky až sedm metrů. Od jihu příkop překlenoval padací most a tudy také vedl hlavní vstup do objektu. Pokud se vyšplháme na vrcholové temeno jádra, vidíme, že jeho plošina dosahuje rozměrů přibližně 25 x 30 metrů a je mezi kmeny lesních stromů rozbrázděna množstvím prohlubní. Znalcům hradů jihovýchodní Moravy v mysli zřejmě proběhne Deja vu a on si vzpomene na naprosto stejný tvar jádra a příkopu, který viděl na Starém Světlově. Ale rozměry tohoto hradu jsou samozřejmě mnohem větší než zbytky žeranovického hrádku. A to množství prohlubní nesvědčí o tom, že se v nich všude nacházely základy nějakých stavení, ale spíše, že se tu odreagovávali tzv.„hledači pokladů“...
Podle lidových pověstí totiž odsud měla vést tajná podzemní chodba až na Hrad Lukov. Říká se, že na každém šprochu bývá pravdy trochu, ale tady opravdu zvítězila lidová fantazie nad rozumem – vždyť jak daleko odsud leží královský Hrad Lukov - a proč, proboha, by z nevýznamné tvrze někdo takovou dlouhou chodbu kopal!
(Ale místní usedlíci nejsou jediní, kdo dostatečně popustili uzdu své fantazii – vždyť i o hradu Brumov se vypráví, že z něj vedla tajná chodba až do téměř 40 km vzdáleného Trenčína...)
Při pátrání po odborné sondě, která kdysi při archeologickém průzkumu zachytila podezdívku jedné srubové stavby, budete - asi jako já, neúspěšní, ale po projítí zbytků opevněného areálu si nejspíš spokojeně řeknete, že návštěva stála za to!