Hudební divadlo Karlín - přestavba
Turistické cíle • Památky a muzea • Dům, budova
Hudební divadlo v Karlíně je jedno z nejznámějších našich divadel. Stojí v Karlíně mezi Florencí a železničním Negrelliho viaduktem. V roce 2002 bylo jako ostatní karlínské domy silně poškozeno povodní. Divadlo bylo znovu po rekonstrukci otevřeno v roce 2006. Před rekonstrukcí mělo 1244 sedadel, pro zvýšení komfortu byl při rekonstrukci upraven počet sedadel na 921. Rekonstrukci financovalo Hlavním město PrahA ve výši 630 milionů korun.
Pseudobarokní budova byla vystavěna roku 1881, měla stolové zařízení a sloužila pro cirkusová, později varietní představení. Po první světové válce Karel Hašler rozšířil repertoár o kabaret, hostovaly zde různé divadelní soubory včetně bratislavského Národního divadla. Začátkem třicátých let zde sídlila Moderní opereta, brzy se však vrátilo varieté. Teprve roku 1932 zmizelo původní stolové zařízení a bylo nahrazeno klasickými divadelními sedadly.
Protože mělo největší jevištní plochu v Praze, natáčely se zde pro televizi pořady varietního typu. ČT například často opakuje pořad Televarieté, který se zde natáčel. Divadlo je tradičně zaměřené na operety a muzikály. Veškeré inscenace živě doprovází orchestr, často účinkuje i sbor a balet. Divadlem prošlo mnoho známých a kvalitních umělců. Připomenu některé: Režiséry Jiřího Frejku, Oldřicha Nového, dlouhodobě zde hrál swingový big bandem Karla Vlacha, Hvězdy: Nelly Gaierová, Laďka Kozderková, Karel Fiala, Ladislav Županič, Jitka Molavcová, Lubomír Lipský, Vladimír Brabec, Petr Štěpánek, Radoslav Brzobohatý, Yvetta Blanarovičová, Kateřina Brožová, Monika Absolonová. Werich sem například přenesl americký muzikál Divotvorný hrnec
Již před povodní bylo zřejmé, že divadlo potřebuje výraznou rekonstrukci a připravovala se potřebná dokumentace. Zaplavení celého suterénu a hlediště do výše 1,5m samozřejmě vše urychlilo. Historická část divadla je národní kulturní památkou, proto se musela kvalitně rekonstruovat. Podle vyjádření architektů se „budovy ostatního divadelního zázemí považovaly za slepenec novodobých dostaveb a proto byly navrženy k demolici. Demolice vytvořila prostor pro moderní funkční architekturu. Tím se zvýraznila původní kvalita výrazné novobarokní architektury historického jádra objektu s historicky cennými a honosnými interiéry, dokumentujícími období nastupující vídeňské secese“. Na několika fotografiích je vidět, jak to dopadlo.