Kindlův dům čp. 1059 na Těšnově v Praze

Můžeme přepokládat, že zdejší zástavba zde existovala již v období gotiky, protože Václav Vladivoj Tomek píše o tom, že se zde dům nacházel již ve 2. polovině 15. století, ale zprávy máme až ze 17. století, kdy je zde zmiňována existence nárožního domu "U Brzobohatých", který tehdy náležel Jiřímu Feliciánovi Brzobohatému, po němž ho vlastnila Dorota Ebrmanová, jež tu zřídila vyhlášený šenk. Později je uváděn v těchto místech dům "U Tašků", a to jako poslední před novoměstskými hradbami a přímo u Poříčské, tj. Petrské brány, zbořené v roce 1869. V těchto časech k němu náležela rozsáhlá nárožní parcela, na níž později vznikly domy čp. 1699 a 1757. Roku 1825 byli majiteli tohoto domu se starým čp. 1044 Antonín a Johanna Pilátovi a v roce 1888 ho zakoupil stavitel František Kindl.

Když došlo na bourání novoměstských hradeb, nebyl tohoto osudu ušetřen ani výše zmíněný objekt, i když ještě v roce 1883 bylo na objektu něco opravováno, protože byli poptáváni tesaři. O jeho demolici se zmiňuje "Národní politika" z 27. května 1885 takto: "Staré domy pražské poznenáhlu mizí jeden za druhým a s nimi také ubývá malých, lacinějších bytů v hlavním našem městě, z něhož brzy méně zámožné obyvatelstvo úplně se vystěhuje do vzdálenějších obcí předměstských. Právě tyto dny bourá se celá řada starých domů, z nichž některé honosí se ctihodným stářím i přes 350 let. Tak bourá se na Štěpánské ulici dům č. 643-II., na jehož místo postrven bude nový třípatrový dům. Dále bourá se v téže ulici jednopatrový dům č. 612-II. a brzy bude se na jeho místě vypínati třípatrový palác. Také dům č. 642-II. na Štěpánské ulici bude rozbourán a jeho dosavadní nájemníci, počtem 12, dostali již výpověď od nových majitelů, manželů Ortových, kteří použijí domu toho k rozšíření svého domu sousedního. V Šípové ul. ustoupí rovněž dům č. 473-II. velikému činžáku. Kromě těchto bourají se nyní v Praze ještě následující staré domy: č. 427-III. na Újezdě a bývalý starý pivovar č. 1128-II. v Zlatnické ul. ("u Pařízku"). Na místě obou těch budov vystavěny budou velké domy třípatrové. Nárožní dům ulice Skořápkové a Vejvodovy jest již rozbourán a na místě jednopatrové budovy zdobiti bude nároží toto dům třípatrový. Na místě jednopatrového domu č. 261-II. v Myslíkově třídě, jenž se právě bourá, vystaveny budou dva nákladné domy třípatrové. V Řeznické ul. bourá se dům č. 1374-II. a také na jeho místě bude státi nový dům třípatrový. V Betlemské ul. započne se co nejdříve bourati dům č. 266-I., jehož osmnáct dosavadních nájemníků dostalo již výpověď. V Kralodvorské ul. počal se bourati dům č. 653-I. Také starý dům č. 1059 na Pořiči určen jest ke sbourání a jeho obyvatelé, počtem 38 rodin, dostanou o příštím čtvrtletí výpověď. Dům č. 656-II. v Žitné ul. ("u Lajblů") jest vyprázdněn a brzy započne se s jeho bouráním. Delší dobu již prázdny a k rozbourání určeny jsou domy č. 265-I., 288-I. a Zbraslavský dům č. 287-I. v Poštovské ul. Na místě tom vystavěna bude průmyslová škola. V těchto třech domech bydlelo celkem 88 nájemníků, z nichž mnozí setrvali v témž bytu po 30 až 40 let. Těžko se jim odcházelo z míst, kde tolik let života strávili! Domy zde uvedené, jež buď již se bourají anebo teprve v době nejbližší podlehnou zednické motyce, měly dohromady 266 nájemníků, z nichž veliká čásť - pokud jsme sledovati mohli - uchýlila se do obcí předměstských. Pražští páni stavitelé nemohou se spřáteliti s myšlénkou, aby prováděli stavby domů s menšími a lacinějšími byty přes to, že takových nájemníků, kteří mohou míti a také řádně platiti byt o 4 až 5 pokojích, vždy více ubývá." Zajímavý to článek a píše se dnes rok 2021 a vlastně problém je obdobný jako před tolika lety.

Demolicí vzniklý pozemek byl roku 1888 rozparcelován a nově byly určeny uliční čáry. Nakonec byl počátkem 90. let 19. století vybudován na nároží palác v novorenesančním stylu, jemuž se říkalo "Kindlův dům", od toho, že si ho postavil stavitel František Kindl. Kdo však navrhl jeho plány, to nevíme. Někteří autoři soudí, že si je zpracoval sám stavitel Kindl (Růžena Baťková v knize "Umělecké památky Prahy. Nové Město, Vyšehrad, Vinohrady (Praha 1)"), ale jiní se snaží dokázat, že autorem návrhu byl ve skutečnosti Vratislav Pasovský, např. Jan E. Svoboda, Zdeněk Lukeš a Ester Havlová v knize "Praha 1891-1918. Kapitoly o architektuře velkoměsta". Podle mne se nedá vyloučit ani to, že tvůrcem plánů byl doopravdy Vratislav Pasovský, ale staviteli Františku Kindlovi se nějak nelíbily a upravil si je tedy podle svého. Tehdy to nebyla vůbec zvláštní věc. K povolení jeho výstavby došlo 1. června 1891 a zkolaudován byl 3. srpna 1892, přičemž hned poté si zde vlastník domu otevřel kancelář své stavitelské firmy. O 2 roky později nechal na dům umístit německé tabulky, což nebylo mezi místními vzato zrovna dobře.

Vznikl tak nárožní čtyřpatrový dům s hlavním vstupem z ulice Těšnov, na němž nás již zdálky zaujme věžička a kolem ní situované alegorické sochy architektury, stavitelství a strojnictví od Bohuslava Schnircha. A ještě jednou věcí je objekt zajímavý. Když se zahledíme úplně nahoru, uvidíme mezi okny posledního patra řadu 15 bust významných architektů, kteří se zasloužili o výstavbu a architektonické zkrásnění hlavního města. Nesou tyto nápisy: "O. BOZDĚCH 1086-1096, M. Z ARRASU 1344-1352, P. PARLÉŘ 1330-1397, J. PARLÉŘ 1389-1406, P. Z PRACHATIC 1404-1429, M. REJSEK 1445-1506, BEN. Z LOUN 1454-1534, M. STANĚK 1512-1521, P. D. STELLA 1538-1552, L. Á. FERMO 1638-1679, J. D. CAPAULI 1696-1702, K. DIENZENHOFER 1655-1722, FIŠER Z ERL. 1659-1723, M. CANEVALI 1702-1704, J. DIENZENHOFER 1690-1752." Rovněž interiér je bohatě ozdoben umělým i přírodním kamenem a mnoha ornamentálními malbami.

Objekt byl vždy v centru zájmů různých podnikatelů a živnostníků, kteří se vzhledem k jeho poloze snažili zde získat obchodní, dílenské či kancelářské prostory. Již roku 1863 zde vyráběl Antonín Kmoch piana, v roce 1870 existoval v čp. 1059 klempířský obchod a sklad J. A. Vinaře, kolem roku 1888 měl tady svoji dílnu holič Gustav Polanský a v roce 1889 tu začal provozovat obchod s holuby, zpěvným ptactvem, klecemi a ptačím zobem František Hrdlička. Koncem 19. století v domě též působila firma uměleckých řemesel Anton Kindermann-Amler, porodní babička Filipina Zachová ze Zachů, od roku 1893 zde obchodoval s technickými potřebami pro průmyslové závody Jan Horák, s klenoty Josef Chrůma a s nákrčníky Berta Blochová, rohový obchod Františka Naskeho naopak nabízel různé přístroje a zařízení. Známý již ze zbouraného objektu byl rovněž původně zájezdní hostinec "U Roškopovských", náležející již v 18. století Jakubu Hollekovi, kde bývali později hostinskými Antonín Vochomurka (známý jako "Na nádraží") a Karel Valta. V roce 1910 zde žili nebo podnikali: holič, kadeřník a vlásenkář Otakar Růžička, veřejný posluha Karel Švarz, prokurista firmy "Adolf Löbl" Alfred Stein, císařský rada Jakub Strass, majitel firem "Jacob Strass" a "Ludwig Engel Nachf.", celní oficiál František Valášek. V meziválečném období zde mělo sídlo Společenstvo "Jednota", revisní a důvěrnické sdružení čs. bank, z. s. s r. o. v Praze, které ho koupilo roku 1929 za 2 950 000 Kč, nějaký čas bylo v domě květinářství a Jan Beneš obchodoval s výbavami pro kojence. V letech 1936-1937 byla v budově instalována zdviž.

V roce 1949 prodala Revisní jednota bank dům za 5 milionů Kčs Velkodistribučnímu podniku z Prahy II. V následné době zde měly kanceláře různé podniky a organizace, jež se zasloužily o jeho devastaci. Posledním měl být Středočeský podnik ovoce a zelenina. Roku 1968 byly půdní prostory vyklizeny a přebudovány též na kanceláře, kterých se tehdy v celé Praze nedostávalo. Po roce 1990 prošel objekt postupnou rekonstrukcí a následně byl zprivatizován. Roku 1996 zde bylo umístěno sídlo firem Antonína Charouze. V současnosti dům vlastní společnost FORESPO TES a. s. a sídlí v něm velké množství subjektů, zejména advokátních kanceláří. Vedle toho zde můžeme navštívit i vietnamskou restauraci Phở Bar, večerku C&H Market a masážní salon China Liangtse Wellness.