Hynčina – kostel sv. Stanislava

Poměrně stručná anotace v ústředním seznamu památek praví: „strohá architektura staršího jádra se slohově jednotnou a pestrou neobarokní výzdobou interiéru, přirozeně vymezená ohradní zdí v kopcovitém venkovském prostředí.“

To celkem odpovídá dojmu, který musí každý kolemjdoucí nebo kolemjedoucí pozorovatel nabýt. Nakonec vzhled kostela celkem koresponduje s jeho okolím. Samotná ves Hynčina je poprvé připomínaná na konci 14. století (1391). Je položena ve vrcholových partiích Mírovské vysočiny, což je součást většího celku Zábřežské vysočiny. Obyvatelé se ve své obživě věnovali sice zemědělství, ale políčka s nadmořskou výškou kolem i nad 500 nadmořských metrů vyžadovalo určitě velké úsilí a nemuselo vždy zajistit pravidelné výnosy pěstěných plodin.

Vlastně i z těchto důvodů se pak obyvatelé obraceli k Bohu doufaje v jeho pomoc. Spíše legendární zprávy hovoří o dřevěném předchůdci dnešního kostela ze 16. století.

Největšího počtu obyvatel se Hynčina dočkala na přelomu 16. a 20. století, kdy se počet obyvatel pohyboval kolem 800, s rozvojem průmyslové výroby se obyvatelé stěhovali blíže k továrnám v nížinných oblastech (Zábřežsko), velké vylidnění nastalo i po válce po odchodu velké části obyvatel s německým rodným jazykem.

Zděný kostel byl postupně stavěn na počátku 18. století, dostavěn byl v r. 1725. Původně šlo o kostel filiální, farnost byla ve Starém Maletíně, v roce 1779 byly s Hynčinou vyčleněny blízké vsi (Křižanov, Dolní Bušínov, Dlouhá Ves) a kostel se dočkal povýšení na farní.

Hynčinský kostel je jednolodní s plochým stropem. Interiér je poměrně honosně vyzdoben pozdněbarokními štukami a malbami. Oltářní obraz je z r. 1851. Současné varhany jsou dílem Gustava Nitsche z Krnova z r. 1910.

Věž měla původně kopulovou báň, od r. 1854 má jednoduchou špičatou střechu. Ke kostelu přiléhá stále užívaný malý hřbitov. Kostel je umístěný v celkem příkrém svahu, který zajišťuje vysoká kamenná podpůrná zeď, u které je umístěn kříž s reliéfem Bolestné Panny Marie.