Imola – klášter s kostelem Panny Marie Řeholnice (Chiesa di Santa Maria in Regola)

Přesto, že sakrálních staveb najdeme v sedmdesátitisícové Imole hodně, těch zajímavých a významných je zde poměrně málo. Jednou z výjimek je někdejší konvent s kostelem Santa Maria in Regola. I v tomto případě se však musíte připravit na to, že se jedná o neoklasicistní stavbu z konce 18. století. Ale pozor, např. chrámová zvonice je románskou stavbou z roku 1180, která stojí na místě menší zvonice ze století sedmého. Její současná podoba je však již výsledkem úprav z 13. století

Někdejší klášterní kostel Santa Maria in Regola je dnes tedy víceméně stavbou známého místního architekta Cosima C. Morelliho z let 1780 až 1786, ale současně se také pravděpodobně jedná o nejstarší – a tedy nejdéle nepřetržitě existující – sakrální stavbu v Imole. Navíc od svého založení (první písemná zmínka pochází z roku 998) až do roku 1796 fungoval komplex jako opatství.

Podle archeologických průzkumů lze ovšem předpokládat, že kostel byl postaven v období ravennského exarchátu, tedy někdy od konce 6. do poloviny 8. století. Opatství mělo vlastní špitál i hřbitov a od svého založení patřilo benediktinskému řádu. Později byl původní kostel nahrazen novým gotickým chrámem, který vzápětí získal relikviář sv. Sigismunda (s opatstvím Santa Maria in Regola jsou spojovány dvě vzácné relikvie; relikviář s ramenem sv. Sigismunda ještě doplňuje relikviář s bílým plátěným závojem Panny Marie – oba relikviáře jsou v současnosti umístěny v diecézním muzeu).

Benediktini klášter opustili v roce 1444 a od roku 1564 kostel i klášter získali olivetáni, tedy Řád Panny Marie z hory Olivetské (v podstatě jde o benediktinskou odnož a podle některých pramenů se v této době mělo jednat o konvent ženský). A pak již přišla ke slovu Morelliho celková rekonstrukce.

V roce 1796 Imolu napadla napoleonská armáda a o dva roky později byly klášter zrušen a jeho majetek zkonfiskován Francouzi. Z opatství se stala kasárna četníků, aby se v roce 1853 stal komplex opět majetkem Svatého stolce.

Průčelí kostela je vysoké, barokní a s nenápadnou výzdobou v dórském stylu. Interiér je halový, s polychromovaným stropem a iluzivní malou kupolí. Ve druhé kapli nalevo najdeme bílý mramorový sarkofág sv. Sigismonda z roku 1372. Velmi zajímavý a krásný je hlavní oltář se dvěma byzantskými balustrádami.

Někdejší klášter při jižní straně kostela dnes můžeme vidět v podobě z roku 1631 a pravděpodobně se jedná o práci architekta Ercola Fichiho. Vidět zde dodnes můžeme např. terakotové řádové erby nebo nástěnné malby s výjevy ze života sv. Sigismunda.

Výše zmíněná zvonice stojí několik metrů od kostela. Již v roce 1047 je popisována jako vysoká věž nepravidelně kulatého tvaru, prolomená jednoduchými okny. V průběhu 13. století byla zvonice zvýšena, ale i tak v současné době zůstává jediným existujícím svědectvím dávného opatství, které se dochovalo v původní podobě.

Závěrem bych rád ještě omluvil sníženou kvalitu fotogalerie. Jedná se o oskenované. 15 let staré, fotografie 13 x 9 cm a historické pohlednice, které skutečně slouží pouze jako ilustrační materiál.