Bagnacavallo - kostel sv. Petra v lese (Pieve di San Pietro in Silvis)

Kostel San Pietro, řečený in Silvis, je skutečnou perlou téměř sedmnáctitisícového města Bagnacavallo i celého regionu. Místo, kde si podávají ruku raně křesťanská architektura se slohem románským i troškou té gotiky. Tiché klidné místo, nacházející se kousek za městem, jehož prohlídka je nezbytnou povinností každého skutečného milovníka památek. Následující řádky by měly být průvodcem po krásném kostele sv. Petra v lese (Pieve di San Pietro in Silvis), který vzniká v 7. století jako křestní. Byl postaven - zřejmě v prostoru někdejšího místa antického Jupiterova náboženského kultu - "mimo civilizaci" a hned se stává - co do rozsahu a důležitosti – nejvýznamnějším křestním kostelem celé oblasti. Jak uvádí jedna italská publikace: „tehdejší populace, která zde bojovala s bažinami, mohla začít bez problémů plodit potomstvo“. Již v této době vzniká zděná stavba a samostatná zvonice, ale také mramorové oltáře, dodnes dochované v interiéru svatyně. V průběhu 9. a 10. století návštěvnost chrámu upadá, protože celou oblast sužují různé katastrofy (povodně, epidemie). V 11. a 12. století však začíná význam kostela i církve opět narůstat. Je pořízen nový mobiliář a zřízena románská kaple v kryptě. Kostel se postupně stává součástí města Bagnacavallo i jeho farním kostelem. Ve 14. a 15. století je pak interiér stavby vyzdoben mnoha skvostnými freskami, stále částečně viditelnými v apsidě a na pilířích, včetně osmi postav Madony.

Při zemětřesení v roce 1688 dochází k poškození kostela a později i k pádu zvonice a budovy fary. Tyto objekty byly obnoveny v 18. století a v průběhu 20. století byl kostel několikrát restaurován, včetně přístavby nové věže. V roce 1995 byly obnoveny nádherné fresky (nejstarší z nich pochází již z období kolem roku 1300), které jsou přisuzovány Pietru da Rimini a jeho škole. Dnes zde tedy vidíme obdélníkovou budovu ravennského bazilikálního stylu, která své návštěvníky fascinuje svou jednoduchostí a harmonickou elegancí. Apsida je půlkruhová uvnitř a polygonální z vnější strany. Nenápadné jednoduché průčelí se dochovalo – včetně čtyř pilastrů – v původní podobě a jeho součástí jsou dva vstupy. Jeden velký centrální, obdélníkového tvaru, zdobený obnoveným mramoroým ostěním, a druhý, mnohem menší, původně zřejmě vyhrazený pro ženy. Nad hlavním vchodem můžete obdivovat elegantní sdružené okno s původním mramorovým soklem.

Interiér chrámu je trojlodní, přičemž střední loď je vyšší než lodě boční. Ty odděluje osm pilířů s devíti arkádovými oblouky. Strop je dřevěný (dvojí krov), podlaha cihelná a její aktuální výška má nejblíže k původní stavbě. V horní části hlavní lodi se nachází velká okna (sedm na severní a osm na jižní straně), zatímco okna bočních lodí jsou spíše štěrbinami. Stěny jsou postaveny z velkých a těžkých cihel různých velikostí, většinou opakované použitých. Ve stěně pravé boční lodi se nachází čtyři dutiny; předpokládá se, že sloužily pro umístění olejové lampy. Původní cihelná zvonice byla – jak je v této oblasti dobrým zvykem – kulatého půdorysu a stála při jižní lodi, v místě kde se nachází současná fara. Během zemětřesení v roce 1688 byla těžce poškozena, a proto byla později – roku 1736 – zbořena. Nová věž pochází z roku 1933.

Oltář z řeckého mramoru se nachází v centru svatyně a má velmi vysokou historickou hodnotu. Jedná se totiž o raně křesťanskou památku ze 7. století. Na čtyřech stranách má hladké sloupy s hlavicovou základnou. Oltářík zdobí basreliéf se dvěmi palmami coby symboly věčného života. Najdeme zde také dva výklenky: horní – půlkruhový - se používá k vystavení svatých ostatků, nižší – obdélníkový - nazývaný "fenestella confessionis" je uzavřen kovanou železnou brankou a byl používán při obřadech, konaných na počest svatých mučedníků. Postavení a funkce oltáře v bazilice se měnilo v průběhu staletí; to současné zřejmě určila výstavba krypty v období okolo roku 1000. Vznik krypty je prvním větším stavebním zásahem do podoby chrámu v jeho historii. Krypta je zde vlastně jednoduchou kaplí s klenutými stropy na čtyřech pilířích. V jejím středu dnes vidíme mramorový oltář z přelomu 7. a 8. století. Krypta je otevřena směrem na jih, kde se nachází malá místnost, snad někdejší vstup do staré zvonice. Tato místnost má křížovou klenbu svedenou na silný románský mramorový sloup s krásnou korintskou hlavicí.

Jak již bylo uvedeno, v průběhu 14. a 15. století byl kostel vyzdoben mnoha malbami, kompletně zřejmě dokončenými již na počátku 15. století. Příznivec gotiky je potěšen, navíc v této oblasti - kde je všechno, co vzniklo později než v 7. století, vlastně novostavbou – na moc památek tohoto typu nenarazíte. První fragmenty freskové výzdoby se nacházejí hned nedaleko vchodu. Tyto obrazy najdete na pravé stěně a zobrazují Ježíše Krista. Na prvním oblouku vlevo pak uvidíme dochovaný fragment fresky se sv. Bartolomějem. Na jižních pilířích a stěně jižní lodi si můžete prohlédnout četné fragmenty fresek, zaměřených na téma Panny Marie. Jedná se například o atributy a tváře Madony, tři Marie, Pannu Marii s dítětem, Nanebevzetí apod.

Nejcennější a nejzajímavější jsou však fresky v apsidě. Toto významné dílo je evidentně inspirováno tvorbou Giotta (v Levných knihách je teď za necelou stovku k mání kniha o jeho životě a díle) a za jeho autora bývá považován Pietro da Rimini. A riminský Petr určitě nebyl žádné „ořezovátko", protože se jedná o jednoho z prvních a nejlepších Giottových žáků. Fresky pocházejí z let 1313 až 1320 a v průběhu staletí prošly nejneuvěřitelnějšími zásahy od překrytí bílým vápnem i omítkou, přes přemalování olejem až po velmi sporné restaurování. Výsledkem toho bylo, že fresky téměř zmizely. Až v letech 1969-1972 zbavil profesor Nonfarmale fresky všech nepatřičných vrstev a – přes veškeré ztráty – je obnovil tak, abychom je dnes mohli obdivovat v jejich původních barvách.

Velká freska v apsidě je tvořena dvěma reprezentativními motivy s oddělenými skupinami postav světců a dalšími posvátnými obrazy. Horní část představuje Krista Pantokratora, který pravou rukou žehná a v levé drží otevřenou knihu. Vedle něj vidíme dva ze čtyř evangelistů, a to Matouše a Marka s jejich atributy, andělem a lvem. Ve středu spodní části fresky se nachází Ukřižování, zobrazující Ukřižovaného, Pannu Marii a sv. Jana. Skvělé a inspirativní dílo zobrazuje také řady apoštolů, vedené sv. Petrem s klíčem a sv. Pavlem s mečem. Apoštolů je šest na každé straně a všichni mají v ruce Bibli. V chrámu najdeme také kněžskou galerii, jejíž rekonstrukce byla dokončena v roce 2000. Tento soubor děkanských medailonů byl rozšířen v I. polovině 18. století. Tvar obrazů se liší a nejstarší zobrazenou postavou je Peppo z Castiglione (1274). Tento sál byl také nově vybaven nejmodernější techniku a slouží pro pořádání konferencí.

Poutní chrám San Pietro in Silvis, jehož současná podoba stále spojuje převážně 7. a 14. století, bývá veřejnosti přístupný pouze ve čtvrtek a pátek od 16,30 do 18,30 hod. nebo v sobotu a neděli v časech 10,00 - 12,00 hod. a 16,30 - 18,30 hod. Kostel sv. Petra se nachází asi půl kilometru za městem – na ulici Via Pieve Masiera a určitě stojí za návštěvu. V rámci ní si můžete koupit i nějaký ten pohled, publikaci nebo drobný suvenýr a vhodit nějaké to euro do kasičky na údržbu kostela. Tohoto chrámu by totiž určitě byla velká škoda.

Fotogalerie k článku je tvořena skeny fotografií 9 x 13 cm, které jsem zde pořídil na kinofilm v roce 2007, a proto laskavě omluvte její sníženou kvalitu. Dokumentační hodnotu však jistě má.