Jak jsem ,,prožil" Osvětim
Předem se omlouvám za možná zavádějící název tohoto příspěvku. Osvětim jsem ,,prožil" jako jeden z mnoha a mnoha návštěvníků a byl to zážitek velice silný a emotivní.
Do města Osvětim jsme zavítali během našeho pobytu v Beskydech. Před tím však probíhala důkladná porada, zda-li tam vůbec chceme jet a po odsouhlasení i příprava, která spočívala ve spočítání času na přepravu tam a hlavně, což doporučuji, zakoupení vstupenek přes internet. Toto bylo velice prozíravé, protože zájem o prohlídku památníku v jakémkoli jazyce, pro nás českém, nebo slovenském byl velice veliký a vybookovat tři vstupenky v určitém termínu se ukázal jako veliký problém i 2 měsíce dopředu.
Z Prostřední Bečvy jsme vyrazili okolo 9 hodiny dopolední, stím, že jsme měli termín na 12 hodinu. A málem jsme to nestihli.
Prvním zajímavým zjištěním pro naší výpravu a mě obvzlášť byl fakt, že navštěvované tábory jsou dva. Opravdu jsem to netušil. A mi zrovna bezpečně napoprvé dojeli do tábora Osvětim-Březinka, kde je vstup zdarma. To bylo asi 11:40, když jsme zaparkovali na placeném parkovišti a vydali se ke vstupní bráně. Když jsem se dožadoval, odkud že to vyráží placená česká vyýprava, přičemž jsem hrdě držel v ruce zakoupené lístky, bylo mi sděleno, že do Březinky je možné vstoupit zdarma a placená prohlídka je ve městě.
Nu nezbývalo nám, než nastoupit zpět do auta, zaplatit požadovaný obnos ve zlotém za parkování a hledat tábor ve městě. Ten jsme nalezli bez problémů. Již zdá-li na nás mávala sličná slečna parkovačka a naváděla nás na další placené parkoviště. Po vystoupení z auta už nám zbývalo pouhopouhých 5 minut na začátek prohlídky. A to tedy nastal docela fofr. Ještě, že jsme měli nakoupeno. Úplně drze jsme předběhli frontu u pokladen a ještě drzeji jsme předběhli frontu u turniketů. Zde jsme se podrobili prohlídce zavazadel. (kontrolující slečnu nejvíce zaujalo mé keškovací razítko).
Po kontrole jsme ještě nafasovali lepítka s národností a přijímačku na prohlídku a po nalezení skupiny Čechů, ke které jsme patřili jsme se vydali na prohlídku tohoto pochmurného místa historie.
A i samotná prohlídka byla prováděna v dost velkém tempu, protože na naší skupinu se již ,,lepila" skupina jiná. A myslím si, že nám nebylo ukázáno všechno.
O mnoho klidnější byla prohlídka Březinky, kam jsme se po té vrátili. A jelikož jsme už na parkovišti jednou byli, nemuseli jsme už platit.
Na závěr si dovolím několik rad:
Jak jsem se v úvodu zmínil, v případě vážného zájmu o návštěvu, kupujte si vstupenky přes internet na oficiálních stránkách památníku. Pokud do Osvětimi pojedete s tím, že nakoupíte až tam, nebudete se tam muset třeba dostat.
Na placenou prohlídku nenoste batohy. Nebudete s nimi vpuštěni. A i kabelky mají určitá rozměrová omezení. Moje sestra třeba se svojí neprošla a její manžel musel vytáhnout další zlotý za skříňku.
Pokud jste povahy citlivé a emotivní, tak tam snad ani nejezděte. To co tam uvidíte a uslyšíte je opravdu síla. Ani moje přítelkyně tam z tohoto důvodu nejela. A ve mně prohlídka Osvětimského památníku zanechal hluboký dojem,