Jak jsem ,,prožil" Osvětim

Turistické cíle • Památník

Vstup do památníku • Fotografie (17) • Foto: vopatik

Vstoupit do fotogalerie (17 fotografií)

Brána do tábora Osvětim I.

Táborové baráky

Vstoupit do fotogalerie (17 fotografií)

Předem se omlouvám za možná zavádějící název tohoto příspěvku. Osvětim jsem ,,prožil" jako jeden z mnoha a mnoha návštěvníků a byl to zážitek velice silný a emotivní.
Do města Osvětim jsme zavítali během našeho pobytu v Beskydech. Před tím však probíhala důkladná porada, zda-li tam vůbec chceme jet a po odsouhlasení i příprava, která spočívala ve spočítání času na přepravu tam a hlavně, což doporučuji, zakoupení vstupenek přes internet. Toto bylo velice prozíravé, protože zájem o prohlídku památníku v jakémkoli jazyce, pro nás českém, nebo slovenském byl velice veliký a vybookovat tři vstupenky v určitém termínu se ukázal jako veliký problém i 2 měsíce dopředu.
Z Prostřední Bečvy jsme vyrazili okolo 9 hodiny dopolední, stím, že jsme měli termín na 12 hodinu. A málem jsme to nestihli.
Prvním zajímavým zjištěním pro naší výpravu a mě obvzlášť byl fakt, že navštěvované tábory jsou dva. Opravdu jsem to netušil. A mi zrovna bezpečně napoprvé dojeli do tábora Osvětim-Březinka, kde je vstup zdarma. To bylo asi 11:40, když jsme zaparkovali na placeném parkovišti a vydali se ke vstupní bráně. Když jsem se dožadoval, odkud že to vyráží placená česká vyýprava, přičemž jsem hrdě držel v ruce zakoupené lístky, bylo mi sděleno, že do Březinky je možné vstoupit zdarma a placená prohlídka je ve městě.
Nu nezbývalo nám, než nastoupit zpět do auta, zaplatit požadovaný obnos ve zlotém za parkování a hledat tábor ve městě. Ten jsme nalezli bez problémů. Již zdá-li na nás mávala sličná slečna parkovačka a naváděla nás na další placené parkoviště. Po vystoupení z auta už nám zbývalo pouhopouhých 5 minut na začátek prohlídky. A to tedy nastal docela fofr. Ještě, že jsme měli nakoupeno. Úplně drze jsme předběhli frontu u pokladen a ještě drzeji jsme předběhli frontu u turniketů. Zde jsme se podrobili prohlídce zavazadel. (kontrolující slečnu nejvíce zaujalo mé keškovací razítko).
Po kontrole jsme ještě nafasovali lepítka s národností a přijímačku na prohlídku a po nalezení skupiny Čechů, ke které jsme patřili jsme se vydali na prohlídku tohoto pochmurného místa historie.
A i samotná prohlídka byla prováděna v dost velkém tempu, protože na naší skupinu se již ,,lepila" skupina jiná. A myslím si, že nám nebylo ukázáno všechno.
O mnoho klidnější byla prohlídka Březinky, kam jsme se po té vrátili. A jelikož jsme už na parkovišti jednou byli, nemuseli jsme už platit.
Na závěr si dovolím několik rad:
Jak jsem se v úvodu zmínil, v případě vážného zájmu o návštěvu, kupujte si vstupenky přes internet na oficiálních stránkách památníku. Pokud do Osvětimi pojedete s tím, že nakoupíte až tam, nebudete se tam muset třeba dostat.
Na placenou prohlídku nenoste batohy. Nebudete s nimi vpuštěni. A i kabelky mají určitá rozměrová omezení. Moje sestra třeba se svojí neprošla a její manžel musel vytáhnout další zlotý za skříňku.
Pokud jste povahy citlivé a emotivní, tak tam snad ani nejezděte. To co tam uvidíte a uslyšíte je opravdu síla. Ani moje přítelkyně tam z tohoto důvodu nejela. A ve mně prohlídka Osvětimského památníku zanechal hluboký dojem,