Jak jsem si skočil na Šibenici.
Na první pohled asi vypadá nadpis článku víc než děsivě. Určitě nemám v plánu s něčím končit – ještě je spousta kopců, kde jsem nebyl…:-) Všímavější možná budou trochu klidnější, protože zjistili menší nesrovnalost - „Šibenice“ totiž začíná velkým písmenem. Ti, kteří sledují mé články poctivěji, také zaregistrovali, že před nějakým tím měsícem jsem se s vervou pustil do jakési soutěže obdobné radioamatérské SOTA [1]. Spojil jsem dva zájmy. Ten jeden již vzhledem k mizerným podmínkám na domácím stanovišti již prakticky zanikl, ale soutěže „PMR kopce“ [2] nebo „Čtvero ročních období“ [3] na CB pásmu mi dodalo impulz, abych se pokoušel s turistikou brát i radiostanice. Tedy se snahou ne být vítězem :-)))) , ale „zmapovat“ i kopečky malé, nevýznamné nebo dokonce bez jakéhokoliv názvu, označené jen vrcholovou kótou. Samozřejmě ani ty velké mě nenechávají klidným a spíš je to tak, že k základnímu a nouzovému vybavení v batohu přibude i drátová anténa, Allamatka (vysílačka pro CB pásmo) a menší radiostanice pro vyšší pásma (VKV). To co dlouhou dobu leželo ladem, najednou ožívá. Kopce, kde jsem již byl, ale až tak mě nezaujaly (takových naštěstí moc není) nebo kopce s „malým turistickým významem“ se najednou dostávají do hry. Protože z hlediska šíření vln může mít i ten bezvýznamný kopec mnohem větší hodnotu. Taktéž nemusím být při vysílání hlavním zdrojem zábavy kolemjdoucích a tak se dá očekávat, že z vrcholu Lysé hory jen tak brzo nezavysílám. Naopak slovenské hory (jakékoliv) mají pro mě mnohem větší význam. To i proto, že jen „přiblížení“ pod ně je malou (s nejmenovanými přepravci ovšem možná i tou největší) výhrou. Představa vysílání z Rysů, nějakého jistějšího místa nad ferratou „Priečné sedlo“ na jihovýchodním hřebeni majestátné „Široké veže“ a ještě odváženěji vypadající „severní stěny Priečné veže“ jež můj pohled skoro magicky hypnotizovala, stejně tak jako pohled do hlubokého údolí Studené doliny byl famózní. Podobně i při výstupu na Kriváň se svým 360 stupňovým výhledem a „blízce“ vypadajícím „dvojvrcholem“ Vysoké. Stejně tak i v létě mrazivá „Bystrá lávka“ se špičatými hroty kamenných bloků přímo volá o vyhození drátovky i na CB pásmo. Kdo ví, kolik stanic by se během čtvrt hodinky (více času bych zde asi neměl) mohlo ozvat a jaký by byl „pileup“? No nic, končím se sněním o tatranských krásách (a to jsem se ještě nezasnil do těch „západotatranských“, které jsou určitě turistickou špičkou, asi nic obtížnějšího pro turistu než Západní Tatry (v rozsahu našich zemí) nebude.
Vrátím se zpět do bezpečných nížin a už teď je asi každému jasné, že nemíním dělat něco špatného, ale mám v úmyslu zamířit na jeden kopec s velice zajímavým názvem.
Ano. Ten kopec se jmenuje „Šibenice“ a je obdobou mnoha dalších kopců s názvy Šibeničák, Šibeniční kopec, Šibeniční vrch, atd. Ten, který jsem si vybral se nachází mezi Velkou Polomí a Hrabyní západně od Ostravy a Krásného Pole. Jedním z pravidel „SOTA“ i „PMR kopců“ je, že na něj je nutné se dostat vlastními silami. Ano, mohlo by se dojet autobusem k „velkopolomskému“ lihovaru a odtud přes pole během pár set metrů být nahoře. Asi by to i pravidlům soutěže vyhovělo, ale já bych to považoval především za svou vlastní prohru. Po těch všech dálkových pochodech, přece nebudu považovat za výstup na kopec něco v délce pár set metrů. Skutečně není v těchto místech žádná skalní stěna u níž by najednou i pár desítek metrů získalo úplně jinou hodnotu…
Vycházím tedy z Ostravy – Poruby a s matnou představou kudy jít se vydávám kolem „ostravské“ hvězdárny a seismologické stanice postavené především pro potřeby OKD [4]. Samozřejmě určitý přehled o okolí mám, však jsem zde vyrůstal, ale přes Krásné Pole jsem do Velké Polomi nikdy nešel. A orientace ve vesničkách nebo městečcích není pro mě to pravé ořechové. Asi se bez mapy úplně neztratím. Nicméně na Slovensku, když do nich přijedu a mám poprvé vyjít tím správným směrem do hor, tak je to problém – bývají všemi směry, ale cíl mám jen jedním – navíc pohled do GPSky je pro mě prohrou. Základem je prokličkovat z nich tím správným směrem a pak už to jde… :-)
Inu, cesta přes Krásné Pole bude asi trochu dobrodružstvím. Uvidím, kam mě toulavé boty dovedou. Zde mám alespoň velkou výhodu – vím, že jdu dobrým směrem… :-)
Tuším také, že budu muset projít údolím, kde budu očekávat, jak už to tak bývá, překonání většího nebo menšího potůčku. Jdu v „neterénním“ a tak bych se nerad vymáznul. No, uvidím… Najít rozumnou cestu má ovšem nemalý význam. Určitě nechci jít po „staré“, ale i tak dosti frekventované a rychlé silnici z Poruby do Velké Polomi. Jakékoliv vyhnutí se tomuto dlouhému a nebezpečnému úseku bude dobře.
Krásným Polem nakonec poměrně dobře projdu a už klesám nevýraznou polní pěšinkou do údolí. Říkám si, jestli dole bude nějaký potůček a jak ho překonám. Stačí možná jen čtvrt hodiny a už mám odpověď na tuto otázku. Ano v údolí potůček je. Dostávám se k němu podél zábradlí jakéhosi jezdeckého spolku. Mám takové štěstí, že není těžké se rozhlédnout kolem sebe a vidím dokonce i malou lávku přes potůček. No, ona je spíš jen dřevěnou deskou uprostřed zespod „pojištěnou“ dřevěnou tyčkou. Je mi jasné, že ideální místo na přejití je zde. Doufám, že se deska nevyvrtne a já nebudu muset skákat na druhý břeh nebo přímo do vody… :-)
Naštěstí to vychází a už jsem na druhé straně, zase trochu blíž Velké Polomi. Po chvíli ani nelituji, že jsem zrovna tudy šel. Potok Měšnice zde vytváří pěkné meandry. Chvíli to trvá, ale po hraně pole a lesa se za chvíli dostávám i na širokou asfaltovou cestu a vím, že teď už jdu správně. Připojuji se na cyklostezku s označením W. Tatáž cyklostezka měla šipku v Krásném Poli, ale já někde sešel špatně. Při návratu do Ostravy ale již půjdu správně.
Vycházím na vrchol Záhoří s nadmořskou výškou 333 metrů. A z něj vidím jak Velkou Polom, tak i Krásné Pole. Vrchol má velice zajímavý směrovník, který nám ukáže směry a vzdálenosti k různým známým místům. Prý je zde ale nějaká chyba a tu máme najít. Já pokračuji do údolí a už jsem zvědav, jak mi to bude vysílat. V tom se mi z čistajasna před oči postaví zřícenina tvrze Milotička. Tu jsem popsal zde:
https://www.turistika.cz/mista/zricenina-davne-vodni-tvrze-miloticka/detail
Od ní již pokračuji „zkratkou“ přes město až k poli v ostré zatáčce a k menšímu remízku, kde u posedu mezi větvemi shodím drátovku na CB pásmo. Oproti vysílání na Smrku, kde o spojení nebyla nouze a šly poměrně rychle, tak zde jsem se musel více snažit. Na Smrku tehdy byla pořádná zima a vydržel jsem vysílat na jednom místě zhruba hodinu a pak už jsem toho měl až až. Zde to nejprve vypadalo vcelku tepelně dobře, byl jsem již připraven lépe (na to, že jsem v údolí a mělo být i tepleji), ale i tak vzhledem k menšímu množství spojení, na které bylo třeba hodně dlouho čekat, jsem vysílání asi po dvou hodinách ukončil a vydal se nahoru až k posedu na nejvyšším bodě. Zde by asi bylo lepší vysílat, nicméně žádné další lepší spojení se mi již odtud nepodařilo. Bohužel i odpolední čas nebyl ten nejvhodnější a většina potenciálních protistanic patrně „odpočívala po obědu“.
I tak to byl zajímavý výlet – pokud bych nevysílal, tak by se dalo říct, že zhruba půldenní.
Při návratu jsem nemohl opomenout „Kapličku v Hájku“, kterou jsem více popsal zde:
https://www.turistika.cz/mista/kaplicka-v-hajku-mezi-velkou-polomi-a-hrabyni/detail
DOPORUČENÁ A POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE
[2] https://kopce.ok1zxs.cz/kopce10/
[3] https://soutez.svysilackou.cz/
[4] https://www.turistika.cz/mista/ostravska-seismicka-stanice/detail
[5] http://www.cbpmr.cz/profil/Tomas-Pustkovec … má stránka na cbpmr.cz
[6] http://www.cbpmr.cz/deniky/?t=2528&r=1#vobsah … mé deníky z vysílání
[7] http://www.cbpmr.cz/deniky/32812.htm … deník ze „Šibenice“
[8] https://kopce.ok1zxs.cz/kopce10/denik.html … stránka PMR kopců
[9] https://kopce.ok1zxs.cz/kopce10/vysledky.html … průběžné výsledky, jsem především v první menší tabulce „aktivátorů“ kopců.
[10] https://www.vrcholovka.cz/tomas-nejedly/vylety/26357-cesta-na-sibenici/ ... cesta na Šibenici