Jaroměř (Josefov) - Lapidárium soch M.B. Brauna

Lapidárium barokních soch Matyáše Bernarda Brauna se nachází v kasematních prostorách bastionu č. 1 Josefovské pevnosti. Tu nechal postavit, podle projektu inženýra a generála Duhamela de Querlonde, císař Josef II. v letech 1780 – 1789 na ploše 289 ha a ve své době se jednalo o vrchol fortifikačního stavitelství. Josefov (původně Plas) býval samostatným pevnostním městem, které si dodnes zachovalo svůj klasicistně-empírový vzhled, v současné době je částí nebo předměstím Jaroměřě.

Prohlédnout si lapidárium samostatně ovšem není možné, je pouze součástí (pro někoho jistě onou pověstnou třešničkou na dortu) prohlídkového okruhu v hodnotě 60,- Kč samotné pevnosti, přesněji jejich unikátních podzemních chodeb. Tyto chodby měří celkem asi 45 km, přístupný je asi 1 km, zajímavost prohlídky zvyšuje fakt, že chodby si návštěvníci osvětlují sami „hornickými kahany“.

Po opuštění temných chodeb pevnosti přejdeme nádvoří a vstoupíme do klenutých prostor bastionu č. 1, tedy v podstatě cihelné bašty, který je ovšem přístupný i spojovací chodbou přímo z podzemí. A zde se nachází, vkusně umístěné i rozvržené, lapidárium soch M.B. Brauna. Tento název však není zcela přesný, protože se zde nachází i sochy barokních mistrů z řad Braunových žáků (např. Jiří František Pacák) nebo jeho následovníků (Severin Tischler). Je zajímavé, že Pacák i Tischler byli později (a současně) spojováni s, jinak převážně renesanční, Moravskou Třebovou.

Tímto lapidáriem byl prohlídkový okruh rozšířen až v 90. letech minulého století a následně se stal pátou nejnavštěvovanější památkou Královéhradeckého kraje.

Matyáš Bernard Braun se narodil roku 1684 nedaleko Innsbrucku, sochařství pak studoval v Salzburgu. Po studiích cestoval po Itálii, kde se učil od zdejších barokních mistrů. Říká se také, že v jeho díle vrcholí Berniniho barokní iluzionismus. Před rokem 1710 si M.B. Braun otevírá v Praze vlastní dílnu a hned se stává uznávaným sochařem díky soše sv. Luitgardy pro Karlův most. Později spolupracuje i s takovými “esy“ barokní architektury, jako byli stavitelé F.M. Kaňka nebo Fischer z Erlachu.

Do Jaroměře zavítal Braun při práci na výzdobě Šporkova Kuksu a v roce 1719 se tady žení s dcerou zdejšího měšťana. Touto oklikou se dostáváme k samotným dílům, v lapidáriu vystavovaným.

Klenotem mezi nimi je totiž socha „Plačící žena“. Jedná se o krásný náhrobek, vytvořený pro Braunovu tchýni, Annu Museliusovou, která zemřela roku 1721. Braun ho vytvořil zřejmě v roce 1722 a je na něm zpodobněna zoufalá Braunova manželka Marie Alžběta. Náhrobek byl původně umístěn na hřbitově u kostela sv. Jakuba. V roce 1888 byl umístěn na kamenný podstavec na novém hřbitově, kde se dnes nachází jeho kopie.

Hlavní část lapidária je ovšem věnována originálům soch z mariánského sloupu v Jaroměři. Sochy pro sloup Panny Marie Immaculaty objednalo u Brauna město Jaroměř a byly hrazeny z darů měšťanů. Je třeba mu přičíst ke cti, že svým „sousedům“ účtoval ceny značně nižší, než bylo v této době obvyklé. Sám Matyáš Bernard Braun vytvořil skicu s návrhem kompozice sloupu a modely soch. Ty už ovšem vytvořili jeho spolupracovníci a žáci, rovněž tyrolští sochaři Jan a Řehoř Thényové, a to v letech 1723 – 1727.Jedná se o sochy svatých, tedy Jana Nepomuckého, Ignáce z Loyoly, Floriána, Mikuláše, Štěpána, Jakuba Většího a Jana Křtitele. Ty doplňuje půvabná Panna Marie, alegorie Víry a několik andílků.

Modely soch pro tento Mariánský sloup i jeho celková koncepce jsou považovány za jeden z vrcholů Braunovy umělecké tvorby.

Matyáš Bernard Braun zanechal v tomto kraji mnoho stop. Doporučuji po návštěvě Josefova minimálně shlédnout náměstí v Jaroměři, kde se nachází zmíněný Mariánský sloup s kopiemi Braunových soch i jeho busta. A špitál Kuks nebo Braunův betlém, zřejmě největší klenot jeho tvorby, se nacházejí rovněž nedaleko …