Jehelník u Kelčského Javorníka

Turistické cíle • Příroda • Kopec

Fotografie (36) • Foto: Franta

Vstoupit do fotogalerie (36 fotografií)

sestup z Čerňavy

sedlo humenec

Vstoupit do fotogalerie (36 fotografií)

To je v článcích pořád jen samý Kelčský Javorník a všechny okolní zajímavosti se díky nové Rozhledně rázem ocitly v propadlišti turistického dění. Přitom jimi nejeden turista prochází... ale jak jsem byl sám svědkem zrovna na blízkém Jehelníku, každý spěchá, aby užuž mohl dupat po šprušlích točitého schodiště a kochat se dalekými výhledy. A kolem čeho prochází tady, si téměř nikdo nevšimne! Jako by ti lidé vůbec neznali heslo, že smrt nám nikomu neuteče...

Je to škoda, protože Jehelník si pozornost určitě zaslouží. Nejen jeho vrchol. O tomhle zalesněném kopci, vysokém 852 m, se píše, že je mohutnou svahovou kupou. Nevím, jak tuhle informaci ocení turista, šplhající se na jeho vrchol po žluté značce od Čerňavy ze sedla Humenec, protože ten nejspíš bručí, který čert mu před nohy tenhle strmák nastrčil! Od sedla Humenec, u něhož se nachází značená odbočka k partyzánskému bunkru oddílu Míša, je to k vrcholu Jehelníku opravdu strmák. Ale pokud k němu nebudete prchat jak ti bývalí partyzáni a budete koukat okolo sebe, bude se mít vaše oko stále čím potěšit. Především procházíte nádhernou bučinou a v předjaří kmeny stromů bez listí na cestu vrhají zajímavé stíny. O něco výš se vám z paseky otevře hezký výhled směrem na východ, kde se vám k obdivu velmi rafinovaně nastrčí kulisy nejen vrchů Hostýnských, ale v nesmírné dálce i těch Veřovických. A samozřejmě vedle nich nechybí ani ten impozantní masív Moravskoslezských Beskyd.

Pak se okolo cesty objeví – tu stojící, tu už na zem popadané – staré mezníky z roku 1827. Vyznačovaly hranici dvou panství. Jak si třeba na sjednom můžeme přečíst: nápis Herrschaft Bystritz označoval panství Bystřické a nápis na druhé straně – Herrschaft Keltsch území pánů z Kelče. Když se pak konečně vyšplháme na vlastní vrchol Jehelníku, na planince pod rozcestníkem nás určitě zaujme kamenný hranolovitý sloup s erbem Kelče a vedle stojící kamenná pyramidka (již obklopují úlomky dalších hraničníků) a do níž je vsazena pamětní deska. Je věnována členu odbojové skupiny Obrana Národa – Ladislavu Jarošovi. Tento pán se narodil v roce 1880 Čechách u Přerova a v roce 1942 byl nacisty popraven v brněnských Kounicových kolejích. Milovník okolních hor byl nejprve profesorem a později ředitelem gymnazia v Holešově a také starostou Sokola. Kromě těsnopisu učil své žáky záludnostem jazyka českého a francouzského. V roce 1939 byl kvůli Velké propagaci sladké Francie předčasně penzionován, ale o rok později (na jeho šedesátiny) se mu dostalo Velké pocty, neboť byl jmenován čestným občanem Holešova. Jeho odbojářská činnost nebyla moc dlouhá – už v roce 1941 byl zatčen gestapem a příštího roku popraven.

Jak si všimneme na turistickém rozcestí, tady na vrcholu Jehelníku se spolu stýkají žlutá a zelená turistická trasa. Pokud bychom se odtud vydali směrem k blízkému Javorníku (803 m), narazili bychom na další zajímavost. Předvrchol Jehelníku o výšce 838 metrů je od hlavního temena hory vzdálen 400 m, ale žlutá stezka k němu stoupá a klesá přes opravdické Kozí hřbety, tvořené pískocovým a slepencovými skalními výchozy. K vlastnímu vrcholu značka nevede, protože kousek od něj strmě klesá lesním svahem. Tady se vám ale z jednoho místa přes mytinu Top přece jen ukáže, ale pokud si jej budet chtít, (tak jako já) vyfotit, upozorňuji, že je to takový travnatý sráz, až se vám z něj budou nožičky podlamovat...

Ke Kelčskému Javorníku je to od rozcestí na Jehelníku po zelené značce 600 metrů pohodové chůze lesem už bez většího stoupání. V necelé třetině narazíte na rovinatém hřebeni na dvojici fantasticky vypreparovaných skalek, jež jsem už kdysi hrozně dávno pokřtil na „Dvojčata.“ Tenké pískovcové a slepencové skalní lavice jsou zde na sebe vyskládány jak žebroví radiátoru a z turistického chodníku se na ně otvírá moc hezký pohled. Skalky jsou součástí magurského flyšového pásma, v tomto případě jsou tvořeny rusavskými vrstavmi zlínského souvrství. I když jsou skalečky nesmírně malebné (a já si je za opravdu skvělého osvětlení zrovna fotil), přešlo okolo za deset minut asi padesát turistů a podíval se na ně jen jeden jediný! Ostatní totiž tak spěchali k té nové Rozhledně, že jim na koukání na to, okolo čeho procházejí, prostě nezbyl čas!!