Jemnické náměstí Svobody

Až do letošního roku pro mne bylo tohle menší město pouze bodem na mapě, známé příběhem z Petiškovy knihy pověstí o hradech, zámcích a městech. Spisovatel v ní popsal zdejší pobyt královny Elišky a událost, kvůli níž se v Jemnici už od středověku každoročně pořádá slavnost zvaná Barchan.

 

Do Jemnice jsme s ženou vyrazili po návštěvě hradu Landštejna busem ze Slavonic. Téměř po hodině jízdy byla poněkud fádní krajina jižní části Vysočiny narušena větším lidským sídlem, z něhož vysoká bělostná věž kostela s červenou čepicí dodaleka zářila jak ten příslovečný mořský maják.

 

Po procházce okolo rybníků v Zámeckém parku jsme minuli staré feudální sídlo a od něj se zkratkou přes Havlíčkův rynek dostali na největší veřejné prostranství v historickém jádru Jemnice - na náměstí Svobody.

Toto historické centrum bylo zbudováno na vysokém ostrohu nad Želetavkou a už za krále Přemysla Otakara I. Tady vzniklo také městské opevnění se dvěma bránami.

Prastarý rynek je i přes svůj nový název přirozeným centrem města, v němž dnes žijí pouhé čtyři tisícovky obyvatel, ale které díky vzdálenosti od dalších větších sídel a výstavnému historickému jádru našim očím připadalo jako velkoměsto.

 

Náměstí Svobody má zhruba půdorys lichoběžníku s největší stranou o délce 125 m a za kostelem dosahuje největší šíře 50 metrů. Jeho plochu ze všech stran obklopují stará a převážně patrová měšťanská stavení. Valná většina si dosud uchovala gotické anebo renesanční jádro a některá se mohou pochlubit i cennými detaily těchto stavebních slohů. V osmnáctém a devatenáctém století byly domy přestavěny. Roku 1823 ve městě vypukl velký požár. „Díky“ němu se domů s barokními štíty dochovalo pramálo a valná většina obdržela nové klasicistní fasády.

 

V roce 2008 prošel hlavní jemnický rynek revitalizací a při naší návštěvě o 14 let později to na něm bylo stále ještě nát. Navíc jsme se po něm pohybovali v pěkném letním odpoledni, kdy sluneční paprsky perfektně nasvítily každý detail a my při pohledu na krásně barevné štíty domů nevěděli, ke kterému z nich máme s fofoaparátem popoběhnout dřív.

 

Bezkonkurenční dominantou náměstí byl ale chrám sv.Stanislava, zbudovaný zde již v polovině 14.století a později renesančně přestavěn. Právě k tomuto kostelu přiléhá ta vysoká štíhlá věž, kterou jsme viděli před příjezdem z velké dálky. Však také není divu – centrum s náměstím Svobody se nachází na temeni vysokého ostrohu nad řekou a sama věž se tyčí nad dlažbou rynku ještě do výše 54 metrů!

 

Na východní straně kostela se nachází presbytář a u něj stojí (už na náměstí) kamenný kříž. Spolu se sochou sv.Jana Nepomuckého uprostřed rynku mají tyto dvě památky společného tvůrce – kamenického mistra Neuwirtha.

 

Jižní část náměstí obzvláštňují boží muka v podobě kamenného sloupu s Kristem Spasitelem.

Na západní straně se za kostelem nachází Jemnické muzeum a na straně severozápadní stojí zajímavý shluk budov Jemnické školy. Na protilehlém rohu u Husovy ulice je velká budova bývalého okresního soudu a to stavení vedle něj s dřevěnou vížkou patří staré radnici. (Dnešní konšelé už ale zasedají v budově městského úřadu na Husově ulici.)

 

V jihozápadním rohu rynku stojí fara chlubící se barokním štítem.

 

Na východní straně náměstí narazíme na dvě pamětní desky. První připomíná prvního českého jemnického starostu – Josefa Augustu. Druhá se nachází na domě č.p.36 (kousek nad cukrárnou) a je vzpomínkou na spisovatele Jana Vrbu, kterýžto umělec ale nežil na „volné noze“ a tady v Jemnici se živil kantorováním na Lesnické škole.