Jemnický zámecký park

První zajímavostí, kterou jsme po našem příjezdu do Jemnice uviděli, byl rozsáhlý zámecký park, který se nacházel hned za autobusovým nádražím. My si z tohoto dolního parku prošli jen tu část rozkládající se okolo vodní hladiny rybníka „Dolní park“ a poté už přes silnici zamířili k zámeckému objektu, před nímž se nacházela parčíkově upravená terasa ozdobená i kašnou.

 

Zámecký park je největším jemnickým městským sadem a dosahuje rozlohy 21 hektarů. Zmiňován je již roku 1665, ale pravděpodobně je mnohem starší. Za vlády hraběte Dauna byla tehdejší zahrada upravena, poté obehnána kamennou zdí, byly vystavěny skleníky a vznikl nynější spodní rybník, jenž byl nazýván „zahradním.“ Směrem na východ park dosahoval až k dnešnímu podniku Jemča.

Tehdy ještě žádná silnice oddělující zámek od parku neexistovala a libosad byl volně přístupný. Horní rybník byl zbudován roku 1815 a ta nová cesta z města k zahradnímu rybníku se začala stavět o dva roky později.

V době, kdy byl majitelem zámku hrabě Stadion, došlo k rozšíření parku a zároveň v něm byla zbudována síť romantických chodníčků. Ve východní části vznikla nová „umělá“ louka a podstatně zvětšen a prohlouben byl horní rybník. Úprav a rozšíření se dočkaly i barokní zámecké skleníky.

 

Na konci 19.století bylo u dolního rybníka vystavěno alpinum se zaklenutou zděnou bránou, pod jejíž oblouk byla umístěna skulptura Panny Marie v životní velikosti. Park byl tehdy rozšířen až k silnici a ohrazen zdí. Ve hrázi rybníka byly zbudovány dva přechody překlenuté mosty a jámu pod hrází zaplavila voda.

Před vypuknutím druhé světové války tehdejší prvorepubliková armáda v parku zbudovala betonové objekty. Horní část parku nacházející se na terase před zámkem byla zrušena, zalita asfaltem a vzniklý prostor sloužil jako vojenské cvičiště. (Úprava tohoto parkového parteru do původního stavu proběhla až koncem dvacátého století.)

 

V padesátých letech minulého století byla v místech barokní oranžérie a fíkovny vystavěna prodejna Jednoty a v parku vzniklo nové dětské hřiště. Překlenutí hráze u dolního rybníka bylo zrušeno, okolní prostory i jáma s vodou pod hrází zasypány, zbourána obvodová zeď a dnes se v těchto místech nachází autobusové nádraží.

 

Mezi nejstarší stromy v parku patří buk červenolistý, kterému se přezdívá „Buk lásky.“ To proto, že pod ním na lavičce sedávali (a dodnes usedají) milenci doufající, že památný strom jejich sladký vztah ochrání.

 

Podle povídky Jana Vrby se nesmělý zámecký komorník Johan beznadějně zamiloval do služtičky Margarety, ale kvůli své nešťastné povaze neodkázal dát dívce své city najevo. Pan hrabě proto Johanovi doporučil, aby ji navečer pozval na rendez vous k buku, a tam se prý ukáže.

Zvědavý feudál nakonec neodolal, by se nezhostil role špióna a schovaný za nejbližším stromem za šera sledoval, jak setkání komorníka se služkou dopadne.

Jenže milému Johanovi se nejspíš zasukoval jazyk, koktal a nedokázal se před dívkou smysluplně vyjádřit… a to už se pan hrabě naštval, vystoupil zpoza úkrytu a zařval: „Johan – oni jsou takový nekňuba, že jim ani ten buk nepomůže!“

 

Naštěstí se pak do věci vložila sama Margareta a zanedlouho se na zámku slavila svatba…

 

Tento buk červenolistý se Léta Páně 2013 probojoval do finále ankety Strom roku a obsadil v ní čestné desáté místo!