Jesenické skalní vyhlídky - 12.Táborské skály

Skály připomínající svým názvem slavné jihočeské sídlo založené husity nalezneme pod vrcholem neméně slavné slezské hory, jejíž podzemí je provrtáno desítkami kilometrů starých i novějších štol vzniklých při těžbě zlata a jiných cenných kovů. Ano, řeč je o Příčném vrchu nad městem Zlaté Hory, kterému do oficiálnímu statutu „hory“ chybí pouhých pětadvacet výškových metrů.
Táborské skály jsou od jeho vlastního vrcholu vzdáleny severozápadním směrem 1.6 km a poněvadž se nacházejí na hraně klesajícího vrcholového hřebene, kterým prochází červená turistická trasa a značení Zlatohorské hornické NS, jsou návštěvníkům dobře dostupné. Nejstrmější a nejdelší je k nim výstup od severu od Zlatých Hor, kudy k nim vystoupá červená značka, ale zase při ní spatříte i ten několik set metrů dlouhý pás Táborských skal, který se pod vrcholovou plošinou už ztrácí v lesním porostu. Nejkratší cesta k vyhlídce vede od kostela Panny Marie Pomocné po trase hornické naučné stezky, ale i na ní nás místy čeká prudší stoupání. Nejpohodlnější trasa ke skalám vede přes vrchol Příčného vrchu po červeném značení z autobusové zastávky Heřmanovice - hřeben, ale nutno počítat minimálně s hodinkou chůze.

 

A co nás tedy čeká na vlastním místě? Především pohled na velmi malebný pás skal tvořených amfibolitem a zelenou břidlicí. Nad hřebenem sice z borůvčí vykukují jen v podobě nevysokých bizarních balvanů a skalek, ale pokud sestoupíme po svahu k jejich úpatí, zjistíme, že skály zase až tak nízké nejsou. A určitě zaujme i jejich zbarvení, které se za slunečního svitu rozzáří teplými odstíny barevné stupnice, což spolu s pohledem na dva protější mohutné horské masívy – Medvědí vrch a Orlík, dopřeje hlavně romanticky založeným jedincům mimořádný prožitek.

 

Nicméně je faktem, že přímo z temene skal je pohled do kraje omezen okolním lesním porostem. Což se dá napravit velmi jednoduchým způsobem: jen asi sto metrů odtud se směrem k vrcholu Příčného vrchu pod lesem přímo u značky vypíná malá vyhlídková stavba mající tvar kamenného kvádru. Našim předkům k jejímu zbudování stačilo jen doplnit úklon nižší skalky volně vyskládanými kameny, vrchol zabezpečit železným zábradlím a rozhlednička s naprosto skvělým výhledem byla na světě!

 

Pokud se s důvěrou svěříte jejímu poněkud vyviklanému kamení a nebudete se po výstupu opírat o labilní zábradlí, budete odměněni naprosto skvělým výhledem:

 

Přímo před vámi se za Táborskými skálami naskytne téměř „letecký“ pohled na planinu Rejvízu, hřeben s Bleskovcem a Zlatým Chlumem a na modrý kopcovitý horizont patřící již Rychlebským horám. Nalevo uvidíme pěknou řádku vrcholů patřících k největším velikánům Hrubého Jeseníku. Napravo naše zraky potěší pohled na Zlatohorskou vrchovinu, z níž se na samé česko-polské hranici vypíná Biskupská kupa. Pod jejím úbočím leží městečko Zlaté Hory, ale ty roviny za ním patří už Polsku. Pokud sebou máme dalekohled (a bude nám samozřejmě přát i počasí) můžeme pozorovat i vzdálené polské Podlesie, Konradow a Glucholazy a také na dvě ohromné vodní plochy, které naši severní slovanští bratři nazývají Nisským a Otmuchovským jezerem.

 

Malá kamenná rozhlednička je rovněž místem, odkud lze zahlédnout trojici jejích oficiálních a mnohem slavnějších konkurentů. Jsou jimi - mohutný vysílač a rozhledna na Pradědu a rozhledny na Biskupské kupě a na Zlatém Chlumu.