Horní Údolí - kostel sv.Jana Křtitele
Turistické cíle • Památky a muzea • Kostel
Půvabné sídlo s mnoha rekreačními chalupami, jehož stavení jsou rozhozena mezi svahy Příčného vrchu, Jelení Hory a Zámeckého pahorku kolem toku Olešnice v samém závěru údolí, na první pohled rozhodně nepřipomíná obec se slavnou hornickou minulostí. No a vidíte, jak to zdání klame – o Horním Údolí sice nalezneme zmínku až z roku 1450, ale těžba jednoho vzácného kovu zde probíhala už ve 13.století. A ti staří kovkopové, neznající ještě modernějších technologií a těžící jej tehdy pouze z povrchových jam, jistě museli ze zlatonosných svahů Příčného vrchu sem tam sestoupit pro zásoby do nejbližší osady, takže nějaké osídlení v místě dnešní obce zřejmě existovalo ještě před tou první historickou zmínkou.
Jak se původní povrchová těžba modernizovala a v jednom z nejslavnějších zlatonosných revírů u nás – Starohoří (anebo chcete-li Altenbergu, když to tady tehdy byl samý Němec), pronikla starými štolami hluboko pod zemský povrch a tím pádem vzrostl výnos zlata, rozrůstala se i hornická osada. A když bylo hornictví částečně nahrazeno i jinými obory výdělečné činnosti – hlavně dřevařstvím a plátenictvím, vyrostly v obci také mlýny a pily, vyráběly se zde šindele a poblíž se v kamenolomu těžil stavební kámen.
Právě lomový kámen byl použit na stavbu kostela, působícího dojmem malé katedrály. Tenhle impozantní chrám, zasvěcený sv.Janu Křtiteli, byl ale na místě staršího raně barokního vystavěn až roku 1888. I zde žijícím německým obyvatelům se líbily tehdy módní „neo styly“ a pro podobu svého kostelíčka zvolili sloh strohý, novogotický. Dva kostelní zvony si nechali přivézt až z daleké Vídně, hlavní dominantou kůru se staly varhany od krnovské firmy Rieger. Nástěnné malby vytvořili zlatohorští malíři Franz Templer a Emil Brander. Ale zbytek interiéru včetně hlavního oltáře je dílem dvou uměleckých řezbářů a sochařů (otce a syna) Bernarda a Reimonda Krutzerových.
Jednou z prvních prací Krutzera otce je i litinový kříž, umístěný na mramorovém podstavci u hřbitovní zdi, datovaný do roku 1822. Hřbitov, umístěný ve svahu, se nachází ve vstupní části celého kostelního areálu. Ještě před vstupem na něj si určitě povšimneme výrazné sochy v životní velikosti, zobrazující sv.Floriána, která je rovněž dílem Bernarda Krutzera, ale až z roku 1875. Pomník padlým z I.světové války do těsného sousedství chrámu přibyl až v roce 1922.
Pokud budete informace o kostele sv.Jana Křtitele hledat na netu, často narazíte na informaci o tom, že není v současnosti využíván a chátrá.
Tohle naštěstí už dnes patří minulosti: díky finančním sbírkám obyvatel z blízkého i vzdáleného okolí k jeho záchraně největší měrou přispěli bývalí rodáci, žijící dnes v Německu. Kromě interiérů a střechy byly opraveny i náhrobky hřbitova. A i když bývá kostel otevřen nepravidelně, do jeho znovuvzkříšeného interiéru jsme mohli radostně nakouknout i my...