Příčný vrch - vlastní vrchol
Turistické cíle • Příroda • Vrchol
Nad Zlatými horami se směrem k jihu rozkládá mohutný a rozložitý horský masív, ale protože mu do nadmořské výše 1000 metrů schází pouhopouhých pětadvacet metrů, nenese název hora, ale jen vrch - Příčný vrch...
Pro obyvatele městečka se stal symbolem hory, jaké u nás není rovno, ale přesto se její název v literatuře objevuje jen sporadicky. Každý školák dnes ví, že na vrcholu bájného Řípu stanuli zakladatelé našeho slovanského státu... že pod Blaníkem odpočívají ve spánku rytíři, kteří čekají, až přijde jejich čas (kdoví, jestli ale ten pravý už neprošvihli)... a že je naší nejvyšší horou Sněžka.
Ale poučení o Příčném vrchu se do školních osnov nedostalo.
Škoda. Přitom se jedná o jedinou horu u nás, kde se těžil vzácný žlutý kov od raného středověku až do nedávné současnosti. Ale nejen zlato ze svého nitra vydala hora. Kromě něj světlo světa spatřily i olověné, měděné a jiné rudy, díky čemuž jeho podzemí působí dojmem přírodní pokladnice.
Pokud stanete na jeho temeni, budete nejspíš zklamáni. Taková významná hora a přitom se zde u cesty nachází jen turistický rozcestník, označující i kótu 975 m a na vlastním vrcholu mezi stromy v lese nivelační tyč. Navíc je tohle místo zcela zarostlé a bez výhledu, a tak se ani nemůžeme pokochat výhledem směrem k severu, kde se nachází ta nejatraktivnější zlatokopecká místa, dnes propojená bohatou sítí turistických tras a naučných stezek. Ony ty komunikace nevedou jen tam, kde se na nás dodnes z terénu šklebí ústí hlubokých středověkých jam zvaných pinky, ale vedou i k mnoha novodobějším štolám. Ale také k novostavbě poutního chrámu Panny Marie Pomocné, ke zříceninám hradu Edelštejna a k zajímavým skalním útvarům.
Už ani nevím, kde jsem v jakémsi článku četl, že je masív Příčného vrchu zcela prost výhledů.
Což samozřejmě není pravda a platí to jen o vlastním vrcholu. Já osobně jsem měl na jaře tohoto roku čest seznámit se s mnoha zajímavostmi Příčného vrchu osobně, neboť jsem si na toulky po něm vyčlenil celý jeden den, a když jsem se s jeho masívem na dálku loučil, bylo to loučení s přítelem, kterého jednou zase rád uvidím.
(A co zajímavého jsem na svazích a hřebeni tohoto fascinujícího vrchu viděl, o tom se s vámi příště rád podělím...)