Jesenické skalní vyhlídky - 14.Skála pod Plošinou

Přiznám se, že jsem na ni narazil naprostou náhodou. Při dřívějších návštěvách skalnatých temen Plošin jsem tu druhou vždy opouštěl prudkým sestupem lesním průsekem. Jenže když jsem pak pod sebou viděl jeho zarostlý konec, zabočil jsem raději vlevo do lesa. A sestup k lesní asfaltce vedoucí o Sedlové boudy do Vrbna absolvoval přes pralesovitou a skalnatou divočinu stylem horského kamzíka… anebo spíš nepoučitelného blba?

 

(No, možná že na tom něco bude... ale při třetí návštěvě Plošiny už jsem takovou kravinu neudělal!

 

Nasadil jsem si na levé oko pomyslnou klapku (to abych zmírnil to levotočivé cukání) a tentokrát vydržel při sestupu v přímém směru až k houštině na dolním konci travnatého průseku. Ten naštěstí za chrastím pokračoval dál a já asi po 300 metrech chůze od vedlejšího vrcholu Plošiny přišel na okraj částečně odlesněného prudkého svahu, jemuž dominovalo ploché temeno většího skaliska. A mé zraky z něj byly ohromeny fantastickým výhledem na Vrbno pod Pradědem a jeho okolí, ležící v neuvěřitelné hloubce pode mnou.

 

Přírodní vyhlídka nabídla sice jen omezenou výseč pohledu – od městské části Mnichova přes vlastní město k protější Vysoké hoře, ale když jsem k tomu připočítal moře vršků tvořících jesenické podhůří směrem ke Karlovicím a dalším dědinám, vyšla mi z toho vyhlídka sice trochu intimní, o to ale úžasnější!

 

Pokračování cesty do města Vrbna pod Pradědem odsud naštěstí nevedlo tím prudkým a na první pohled neprostupným srázem přímo dolů, ba právě naopak!

Stačilo po pěšině od skály po hřebeni pokračovat směrem k severovýchodu k trojici listnatých stromů. Za nimi se stezka rozšířila a i přes poněkud rozdivočelý terén mne svedla na mnohem mírnější svah k lesní cestě, po které už jsem vcelku pohodlně po hřebeni doklesal až k rozcestí naučných okruhů pod zříceninou hradu Fursterwaldu.

 

No a tady už zbývalo jen si vybrat, po které ze dvou lesní asfaltek procházejících nalevo a napravo pod hradním ostrohem, se spustím do civilizace...