Jez a vodní elektrárna ve Spytihněvi
Turistické cíle • Technické zajímavosti • Jez
Turistu, putujícího okolo Baťova kanálu od Babic směrem půlnočním, u Spytihněvi zaujme pohled na technickou siluetu, jejíž věžičky trčí nad okolní rovinatý terén. Když se pak dostane pod poslední plavební komoru kanálu, má v tom, co vidí, už jasněji. V těsném sousedství totiž v těchto místech protéká řeka Morava a ta podivuhodná stavba je mohutným jezem, přehrazujícím celou šířku jejího koryta. Na druhé straně řeky vidíme také velkou žlutou budovu, která je vodní elektrárnou. Pokud si budeme chtít důkladněji prohlédnout celou vodohospodářskou stavbu, musíme se vyšplhat nad kanál a přejít kousek níž po vlastním břehu Moravy. Odtud se nám otevře nerušený pohled na celý jez. Je členěný věžemi s mechanismy a kabinami pro obsluhu pohyblivých stavidel, jejichž velká železná vrata vyplňují prostory mezi nimi a jsou umístěna na pevném podkladu. Pod stavidly je mělké koryto Moravy pokryto balvany a zvědavcům není kupodivu nijak zapovězeno po nich přeskákat až těsně pod jez a vykuleným zrakem zkontrolovat tuto pozoruhodnost hezky zblízka. Ještě zajímavější pohled na celé dílo se nám ale nabídne shora z mostu.
Ten sám je dlouhý 67 m a široký 36 decimetrů (to proto, aby po něm mohla projíždět vozidla) a z jeho výšin se nám otevře proti toku řeky pohled na její vzdutou hladinu. Díky stavidlům je navýšena téměř o pět metrů a plní hned několik vodohospodářských funkcí: slouží jako ochrana proti povodním, umožňuje splavnost řeky v délce 13 km nahoru k Otrokovicím, drží na úrovni hladinu spodní vody v okolí, slouží rybolovu a rekreaci a vzdutá hladina Moravy zásobuje vodou i sousední Baťův kanál. Ten má právě tady u Spytihněvi svůj "doopravdický" začátek a na jeho břehu vidíme i přístaviště. Spytihněvský jez je dnes už historickou památkou, neboť stavba pohyblivého jezu se systémem Stoney začala v roce 1934 a společně s regulací řeky byla dokončena o tři roky později. Pokud se vydáme po mostě na druhou stranu řeky, vidíme, že se těsně u jejího levého břehu nachází jakýsi vodní "náhon", který prochází přízemím elektrárny a na druhé straně jeji budovy vytéká do koryta Moravy. Elektrárna vznikla až v 50.letech minulého století v době nejmrazivějšího stádia "studené války" mezi jadernými mocnostmi s jejich rozdílným politickým zřízením a její dvě Kaplanovy turbíny o výkonu 2 x 3 000 KW měly dodávat proud v případě výpadku hlavní sítě. Po převratu prošla elektrárna rekonstrukcí a po ní se přichýlila do mamutí (leč vlídné) náruče firmy ČEZ.