Návštěva štěrkových jezer u Spytihněvi

Cestopisy

Fotografie (44) • Foto: Franta

Vstoupit do fotogalerie (44 fotografií)

Spytihněv - jez a hydroelektrárna

řeka Morava

Vstoupit do fotogalerie (44 fotografií)

Aby se u nás na Zlínsku člověk dostal do přírody, nemusí stále běhat jen po Vizovických, Mladcovských anebo Hostýnských vrších, ale může navštívit třeba i blízké povodí Moravy.

Pokud si před návštěvou prohlédneme výseč mapy krajiny mezi Spytihněví, Topolnou a Napajedly, vidíme, že je plna blankytných fleků (ach, ta spotřeba tiskařské modři!) označujících místa, která okupuje notoricky známý prvek H20.

Nejedná se přitom jen o vlastní řeku, její slepá ramena a Baťův kanál, ale za podstatnou část skvrnitosti mohou zdejší štěrková jezera.

Těžilo a těží se tady už od sedmdesátých let toho posledního století a místní mimořádně kvalitní štěrkopísek se používá na stavbu mostů a na výrobu speciálních betonů. (Však se ho za těch víc jak pětadvacet let tady vydolovalo už na 6 miliónů tun!)

Od roku 1993 zde operuje nadnárodní společnost Cemex, která ale v některých místech s těžbou už končí a započala s rekultivací. Část z celkově asi 90 hektarů plochy bude předána městu Napajedla. Firma Cemex přesouvá okruh své činnosti směrem k Topolné, kde plánuje pokračovat v těžbě po dobu dalších asi 15 let...

Dobrá zpráva pro všechny milovníky koupání v křišťálově čisté voděnce zní, že velký kus prostoru mezi Spytihněví a Napajedly bude určen k rekreaci a přírodnímu koupání, přičemž zde má být vstup do jezer pozvolný a břehy budou krášlit pláže.

Mnoho lidí, kteří tu nebyli a jen si o tom něco přečtou, nejspíš žije v domnění, že těžba štěrku okolní krajinu zdevastovala, ale to není vůbec pravda!

Tak jako se do běžných kamenných lomů po skončení lámání nastěhuje rostlinstvo a živočišstvo, které lomisko do několika let promění na – pro laika téměř původní přírodní zákoutí, to samé platí i pro štěrkoviště u Moravy.

Na některých místech voda prosákla do jam a vytvořila menší či mnohem rozlehlejší jezera, jinde zase byla vytěžená místa zavezena a do půdy vysazeny stromy. Tahle rekultivace probíhá už řadu let a třeba v severní části oblasti, nad jezerem Bezedným a Bezedno a blíž k Napajedlům, už přibylo na 5 000 nových stromů. Součástí prostoru je i menší plocha zachovalého lužního lesa.

Na jihu u Spytihněvi, kde mají svůj chovný revír členové Petrova cechu, má zase vzniknout naučná stezka.

Ryby zde ale nejsou jedinými živočichy. Do uzavřené oblasti s těžebními stroji a dopravníkovými pásy, ale jinak už ničím jiným narušené přírody, se stěhují chránění animals a rostliny. Flóra zde už stačila vytvořit remízky, lesostep a mokřady (to vše i na těch poloostrovech a malých ostrůvcích), a ty se staly domovem mnoha vzácných opeřenců. Vzpomeňme alespoň orlovce říčního či strnada lučního... no a strmé srázné břehy si ke stavbě hnízd zase oblíbil ledňáček, břehule či vlha.

Ve vodě zase sídlí skokan skřehotavý, rosnička zelená či užovka obecná. Daří se tu i kosatci sibiřskému a leknínu bělostnému... no, prostě přírodní ráj to na pohled!

Ano, přibližně tohle vše jsem se v září dozvěděl z dostupných článků na internetu a jat zvědavostí naplánoval návštěvu Spytihněvi a vodnatého okolí na nejbližší státní svátek. Patron Země české si dal na počasí ve volném dnu mimořádně záležet, akorát to trošičku přehnal s teplem. Ale co - na tropy panující u nás od půlky května jsme se už trochu aklimatizovali... takže jedem!

Po svátečním obědě odjíždíme ze Zlína busem až na náves do nejsevernější slovácké obce - do Spytihněvi. Za příjemné africké teploty, ovíváni jen horkými výfukovými plyny z projíždějících aut, pokračujeme po hlavní silnici přes dědinu směrem k jihu. Pak na křižovatce razantní odbočení k východu a pochod přes zbytek obce k prvnímu slepému rameni a jezu s hydroelektrárnou na řece Moravě. Kupodivu je tu ruch jako na Václaváku a cestou nás míjí jak množství aut, tak hlavně cykloturistů.

Nu, není se čemu divit: vedle jezu se nachází konec toho slavného Baťova kanálu, přístaviště a otevřená krčma a ti sportovněji založení jedinci můžou na svých dvoukolových bezmotorových přibližovadlech vyrazit podél kanálu až ke Starému Městu a Hradišti. Větší námahy ku projížďce netřeba, neb je tu všude kolem Moravy lautr rovina...

Jen my dva s Janou si připadáme jako jihoameričtí Indiáni, kteří vynálezem kola též opovrhali a ke kilometr vzdáleným štěrkovištím raději volíme přesun po svých. V koruně jezu prochází silnička, ale není třeba na druhou stranu tak spěchat, když se nám z ní na řeku i na kanál otvírají tak hezké pohledy!

Pak mineme hydroelektrárnu a odbočku k rekreačnímu středisku Skleníky (nabídka sportovního vyžití v hraní minigolfu, bowlingu, tenisu a rochnění se v bazénu) a po kroutící se silnici míříme stále dál.

Přicházíme k místu, kde stojí nějaké budovy těžařské společnosti a je tu i parkoviště. Silnice dál pokračuje rovně alejí k Topolné, ale my volíme směr sever, kde mezi stromy prosvítá tajemná vodní hladina. Ono je té různé vody okolo nás víc: půlnočním směrem vybíhá šíje s polní cestou, která je plotem a pásovým elevátorem rozdělena na oblast, kde ve všední dny stále probíhá těžba a na tu druhou, kam už smí i veřejnost.

Dobře vyšlapaným chodníčkem postupujeme po břehu Bezedného zarosteného chruščím, a když se nám otevře pohled na širší vodní hladinu, naše zraky se potěší pohledem na druhý břeh, u kterého kotví romantický hausbót.

Pak nás chodník vyplivne na širší polní cestu. Napravo máme rekultivovanou plochu, porostlou stromovím, vlevo nás ohromí nesmírná vodní plocha táhnoucí se směrem k Napajedlům. Ani se jednomu věřit nechce, že se i ve Zlínském kraji nachází něco takového, co je k vidění jen v jihočeských rybničních pánvích, ale je to tak!

(Abych nekecal – podobná oblast se nachází ještě na sever od Uherského Ostrohu, na Záhlinických rybnících a u Chropyně, ale tahle je Zlínu nejblíž!)

Nad nížinnou krajinou plnou vody a zeleně se v nesmírně nekonečné výši klene modrá nebeská báň... a přísahal bych, že se tady v rovině zdá to nebe nejméně dvakrát tak vysoko, jako když se na něj díváme z kopcovitého Zlína!

Kvůli zpátečnímu svátečnímu spoji bohužel moc času na průzkum nemáme. Projdeme se ještě kousek po břehu Bezedného, omrkneme i ty dřeviny v místech rekultivace (jejich středem probíhá plot a cedule se zákazem vstupu), ale na nově těžené místo zaplněné azurovou vodou je dobře vidět i tak... no a pak už hodíme „navrátila.“

Na jezu se dočkáme nečekané kulturní vložky ve formě několikaaktového divadla: od jihu vplouvá do poslední plavební komory na Baťově kanálu loď s dvoučlennou posádkou a my poprvé v životě na vlastní oči vidíme, jak to celé vlastně funguje!

Ani jsem netušil, že to jde tak rychle: jen co přejdeme most k restauraci, horní vrata komory se otvírají a loď vplouvá na vodní hladinu o stejné nadmořské výši, jakou má několik desítek metrů vzdálená řeka Morava.

Ještě krátce obsísneme plavidla ukotvená v přístavišti a po procházce humny Spytihněvi, kde se potkáme ještě s jední slepým ramenem řeky, zamíříme do centra obce a odtud k vlaku.

Naštěstí máme ještě sdostatek času, takže nám dokonce i půlhodinka na tekuté osvěžení v sympatické hospůdce vybyla...

Poslední aktualizace: 15.2.2019

Návštěva štěrkových jezer u Spytihněvi na mapě