Napajedelský chrám sv.Bartoloměje
Centrum Napajedel se může pochlubit hned třemi dominantními staveními. Tím prvním je velký zámek, viditelný už zdáli, ale nacházející se na okraji historického jádra. Okrasou náměstí jsou pak zbylé dvě - historizující budova radnice a z blízkého návrší se vypínající kostel sv.Bartoloměje. Ten je z rynku je dostupný majestátním širokým schodištěm, které v určitých rozestupech zdobí sochy našich národních světců.
Tohle pozdně barokní sakrální stavení je z celé trojice tím nejstarším, neboť bylo dokončeno už roku 1712. Možná vás napadne, jak mohlo v té době už význačné město fungovat bez kostela, ale tak tomu nebylo. Gotický předchůdce toho dnešního stával vedle fary poblíž radnice a tržnice na rynku, ale jeho kapacita už nedostačovala, a proto musel být zbourán. Všechno ale vniveč nepřišlo: do nového bylo ze starého použito zdivo, některé stavební prvky a hlavně sochy. Sv.Petr a Pavel dodnes zdobí vstupní průčelí barokního kostela a interiér zase oživují dřevěné sochy tvůrců evangelia, jimiž byli (jak všichni dobře víme) svatý Matouš, Marek, Lukáš a Jan. Pod podlahou chrámové lodi se nachází krypta, kam byly přeneseny ostatky dvou Wartemberků a sedmi pánů ze Žerotína.
Nový kostel nechal vystavět tehdejší majitel panství – pan Adam Jáchym z Rottalu. Ačkoliv byla stavba dokončena a funkční už od roku 1712, vysvěcení olomouckým buskupem Jakubem Arnoštem se dočkala až o 29 let později. (Proč byla taková sláva o tolik let opožděna se mi bohužel nikde zjistit nepodařilo.)
Obraz Umučení sv.Bartoloměje, který je ozdobou hlavního oltáře, prý roku 1809 namaloval sám generální ředitel vídeňské Akademie – Franz Kanczik. Za zmínku stojí i unikátní mešní kalich zdobený listovým a květinovým vlysem, jehož autorem se stal v sedmdesátých letech 18.století František Richter.
Původně barokní interiér byl roku 1846 nahrazen klasicistním a na přelomu 18. a 19.století došlo k další výrazné proměně interiéru, při níž byla rozšířena hudební kruchta. Začátkem minulého století přibyl nový mramorový oltář, křtitelnice, kazatelna a rovněž kostelní lavice. K poslednímu zásahu do interiéru došlo v roce 2001 a o osm let později do něj byly nainstalovány i nové varhany od mistra Václava Smolky.
Přiznám se, že jsem se při své návštěvě kostela sv.Bartoloměje – od radosti, že je otevřen veřejnosti, natolik kochal interiérem, že jsem naprosto přehlédl renesanční náhrobky Bartoloměje a Bedřicha ze Žerotína z roku 1568, které jsou umístěny po obou stranách vstupní předsíně.
Nepřehlédl jsem ale erb Rottalů, umístěný nad portálem hlavního vchodu a hlavu hluboce zaklonil nad výší věže, která je součástí vstupního průčelí. Dříve v ní vyzvánělo šest zvonů, ale čtyři byli ve válkách zkonfiskovány a zůstal jen sv.Václav a umíráček.
Až do roku 1784 se okolo chrámu rozkládal hřbitov. Dnes je obklopen zelení a ze vstupní strany nad schodištěm širokou terasou, která je u sochy sv.Jana Nepomuckého i částečně vyhlídková a umožní pohled na střechy budov okolo náměstí, nad něž vystupuje půvabná věž nové radnice.