Loading...
Centrum Napajedel se může pochlubit hned třemi dominantními staveními. Tím prvním je velký zámek, viditelný už zdáli, ale nacházející se na okraji historického jádra. Okrasou náměstí jsou pak zbylé dvě - historizující budova radnice a z blízkého návrší se vypínající kostel sv.Bartoloměje. Ten je z rynku je dostupný majestátním širokým schodištěm, které v určitých rozestupech zdobí sochy našich národních světců.
Tohle pozdně barokní sakrální stavení je z celé trojice tím nejstarším, neboť bylo dokončeno už roku 1712. Možná vás napadne, jak mohlo v té době už význačné město fungovat bez kostela, ale tak tomu nebylo. Gotický předchůdce toho dnešního stával vedle fary poblíž radnice a tržnice na rynku, ale jeho kapacita už nedostačovala, a proto musel být zbourán. Všechno ale vniveč nepřišlo: do nového bylo ze starého použito zdivo, některé stavební prvky a hlavně sochy. Sv.Petr a Pavel dodnes zdobí vstupní průčelí barokního kostela a interiér zase oživují dřevěné sochy tvůrců evangelia, jimiž byli (jak všichni dobře víme) svatý Matouš, Marek, Lukáš a Jan. Pod podlahou chrámové lodi se nachází krypta, kam byly přeneseny ostatky dvou Wartemberků a sedmi pánů ze Žerotína.
Nový kostel nechal vystavět tehdejší majitel panství – pan Adam Jáchym z Rottalu. Ačkoliv byla stavba dokončena a funkční už od roku 1712, vysvěcení olomouckým buskupem Jakubem Arnoštem se dočkala až o 29 let později. (Proč byla taková sláva o tolik let opožděna se mi bohužel nikde zjistit nepodařilo.)
Obraz Umučení sv.Bartoloměje, který je ozdobou hlavního oltáře, prý roku 1809 namaloval sám generální ředitel vídeňské Akademie – Franz Kanczik. Za zmínku stojí i unikátní mešní kalich zdobený listovým a květinovým vlysem, jehož autorem se stal v sedmdesátých letech 18.století František Richter.
Původně barokní interiér byl roku 1846 nahrazen klasicistním a na přelomu 18. a 19.století došlo k další výrazné proměně interiéru, při níž byla rozšířena hudební kruchta. Začátkem minulého století přibyl nový mramorový oltář, křtitelnice, kazatelna a rovněž kostelní lavice. K poslednímu zásahu do interiéru došlo v roce 2001 a o osm let později do něj byly nainstalovány i nové varhany od mistra Václava Smolky.
Přiznám se, že jsem se při své návštěvě kostela sv.Bartoloměje – od radosti, že je otevřen veřejnosti, natolik kochal interiérem, že jsem naprosto přehlédl renesanční náhrobky Bartoloměje a Bedřicha ze Žerotína z roku 1568, které jsou umístěny po obou stranách vstupní předsíně.
Nepřehlédl jsem ale erb Rottalů, umístěný nad portálem hlavního vchodu a hlavu hluboce zaklonil nad výší věže, která je součástí vstupního průčelí. Dříve v ní vyzvánělo šest zvonů, ale čtyři byli ve válkách zkonfiskovány a zůstal jen sv.Václav a umíráček.
Až do roku 1784 se okolo chrámu rozkládal hřbitov. Dnes je obklopen zelení a ze vstupní strany nad schodištěm širokou terasou, která je u sochy sv.Jana Nepomuckého i částečně vyhlídková a umožní pohled na střechy budov okolo náměstí, nad něž vystupuje půvabná věž nové radnice.