Jičín

Jeden z nejrozsáhlejších našich raně barokních zámků, později klasicistně upravený, stojí v jihovýchodním rohu náměstí v Jičíně v Královéhradeckém kraji. Zámek je jednou z nejvýznamnějších dominant městské památkové rezervace. Výstavná zámecká budova má 12 arkádových pilířů, průčelí ukončují původní nárožní arkýře. V historických zámeckých interiérech si návštěvníci mohou prohlédnout empírový konferenční salónek Tří císařů s portréty monarchů, který je částí stálé vlastivědné a archeologické expozice. Zajímavé je pojetí muzea, které nám dává příležitost vyzkoušet si třeba tkalcovský Stav, mlýnek na obilí apod. V bývalé konírně je galerie.

Historie

Původně stál na místě zámku pozdně gotický panský dům z 16. století, který byl majetkem Trčků z Lípy. V roce 1609 zahájil Zikmund Smiřický výstavbu čtyřkřídlého renesančního zámku. V roce 1620 byl zámek těžce poškozen při výbuchu střelného prachu. V roce 1623 získal objekt Albrecht z Valdštejna, který nechal vážně poškozený zámek opravit, při Zámecké zahradě byly vybudovány konírny, jízdárna, míčovna a zbrojnice. Později následovaly až barokní úpravy po požárech v 18. století. V době napoleonských válek v roce 1813 sídlil na zámku nějaký čas císař František I., který zde vedl řadu jednání. V současné době je na zámku umístěno muzeum a galerie.

Historie města

Znak města:
Ruka vystupující z oblaku, která drží polovinu zavinuté střely v červeném poli, znak pánů z Kravař.
Název města:
O názvu města existuje několik pověstí. Podle jedné z pověstí bylo město pojmenováno podle udatné dcery majitele starojického hradu Jitky, která se kvůli záchraně malého chlapce pustila do boje s medvědem. Před rozzuřeným zraněným zvířetem ji zachránil pastýř, její budoucí manžel.

Na místě, kde byla zachráněna, nechala Jitka postavit kapličku. Vedle ní pak její manžel postavi lovecký zámek, věnovaný Jitce, tedy Jitčin, později Jičín.

Podle vědecké teorie je jméno města odvozováno od slovanského slova dik, divoký kanec, který se na tomto území vyskytoval v hojném počtu. Odtud zprvu Dičín, později Jičín.

Zakládací listina města:
Nejstarší písemná zpráva o městě pochází z r. 1313, kdy král Jan Lucemburský vydal ve prospěch města listinu, která uděluje městu právo vybírat clo a mýto. Proto váže Nový Jičín svůj vznik s datem udělení tohoto privilegia. Zakládací listina města se nedochovala.

Předchůdcem města byla osada pod hradem Starý Jičín. Výhodná grafická poloha na křižovatce důležitých obchodních cest měla příznivý vliv na jeho rozvoj.

Již při samém vzniku mělo město pravidelný čtvercový tvar a původní půdorys se zachoval dodnes. Pravoúhlý tvar, téměř čtvercový, mělo i Městské opevnění, s nímž rovnoběžně procházela obvodová ulice. Opevnění bylo původně jen z hliněného valu s palisádou.

Teprve během 14. století bylo nahrazeno kamennými hradbami. Ty obepínaly i panské sídlo (tvrz), nynější zámek. Městský plán je orientován směrem od severozápadu k jihovýchodu, ve směru obchodní cesty od Fulneku do Valašského Meziříčí.

Do města vedly dvě brány. Na ně navazovala po obou stranách předměstí, ale jejich rozvoj spadá až do pozdější doby.

14. století - 15. století
Počátkem 14. století získal město Nový Jičín i se starojickým panstvím představitel významného šlechtického rodu Vok z Kravař. Tento rod patřil k jedné z větví rodu Benešoviců, která ve 13. století vlastnila rozsáhlé pozemky na Moravě, zejména na Opavsku. Z období pánů z Kravař pochází původní gotická podoba nynějšího Žerotínského zámku, Městské opevnění a základ městského znaku.

16. století - 17. století
Důležitým obdobím pro rozvoj města je více než padesátileté působení dalšího význačného rodu, rodu Žerotínů v 1. polovině 16. století.

Ti se v letech 1500 - 1558 zapsali do historie města zejména přebudováním gotické tvrze z Kravař na pohodlné renesanční sídlo, nynější Žerotínský zámek. Darovali městu dům na náměstí, který se stal důstojným sídlem Městské radnice. Když při požáru r. 1503 lehly popelem dřevěné domy na náměstí, začalo se jejich zásluhou s výstavbou kamenného podloubí a měšťanských domů na náměstí.

Šestnácté století je pro město obdobím hospodářského rozkvětu řemesel. Město bohatne vařením a šenkováním piva, rozvíjí se především soukenictví. Z celkového počtu 200 řemeslníků celou jednu třetinu tvořili koncem století soukeníci. Po Jihlavě je Nový Jičín druhým nejvýznamnějším městem soukenické výroby na Moravě.

Vlivem řemesel a obchodu bohatla městská pokladna a město bylo natolik ekonomicky silné, že od Žerotínů r. 1558 odkoupilo jejich panství Nový Jičín. Vykoupilo se z poddanství a konečně bylo svobodné. Stává se městem komorním, podřízeným jen královské koruně. Na krátkou dobu se zásluhou "zimního krále" Friedricha stalo r. 1620 dokonce městem královským.

Zatímco šestnácté století je ve znamení prosperity města, první polovina 17. století je obdobím nestability, náboženských a politických bojů, které ohrožovaly jeho svobodu.

Třicetiletá válka, která zachvátila většinu zemí Evropy, poznamenala i Nový Jičín.

Roku 1621 přepadlo a pobilo vojsko markraběte krnovského v Novém Jičíně oddíl Španělů. Na místě jejich hrobů byla později postavena tzv. Španělská kaple. Při bitvě město opět vyhořelo.

V roce 1623 postihla Nový Jičín morová rána.

Převážně protestantské město bylo za účast na stavovském proticísařském povstání v roce 1624 potrestáno. Ztratilo svou samostatnost a stalo se opět městem poddanským. Bylo darováno olomouckým jezuitům, v jejichž majetku zůstalo až do zrušení jezuitského řádu r. 1773.

V roce 1626 obsadili město mansfeldští, císařovi protivníci a vypudili katolické duchovní. Po třech letech, v roce 1629, po nejistotách a náboženských bojích město rezignovalo a přestoupilo na novou víru. V roce 1635 bylo panství jezuity pokatoličtěno.

Ale válečné útrapy třicetileté války ještě neskončily. V roce 1634 napadli město Švédové a znovu ho vyplenili.

Od druhé poloviny 17. století utichají válečné a náboženské rozbroje, je příhodnější doba pro rozvoj řemesel a obchodu. Opět převažuje soukenictví a to jak ve výrobě tak i v obchodu.

18. století - 19. století
V roce 1768 zachvátil požár barokní měšťanské domy, které pak byly přestavěny v klasicistním duchu.

V roce 1773 došlo ke zrušení jezuitského řádu, který měl až do této doby město Nový Jičín v držení.

Roku 1775 pak Marie Terezie prohlásila Nový Jičín za svobodné municipální město.

Význam města vzrostl zavedením státních úřadů v r. 1850, kdy se Nový Jičín stal sídlem okresního hejtmanství, berního úřadu, okresního a krajského soudu. Díky tomu se stalo město přirozeným právním, hospodářským a kulturním centrem.

Význam města by se jistě posílil, kdyby jeho občané ve 40. letech 19. století nepodcenili význam železnice. Pro průmyslový rozvoj města to byla neodpustitelná chyba a město na ni doplácí do dnešních dnů. Jako málokteré město má Nový Jičín železniční raritu - dvě navzájem nepropojená nádraží.

Největší továrnou, která v této době vznikla, byla doutníková a tabáková továrna, kterou na žádost městské rady zřídil stát. Už tři toky po vzniku zaměstnávala okolo 2.500 dělníků, převážně žen.

Roku 1879 začal Josef Rotter vyrábět kočárové svítilny a položil tak základy dnešnímu Autopalu.

20. století:
V období před 1. svět. válkou převažovalo ve městě německé obyvatelstvo, začaly se projevovat národnostní různice. Měly silný vliv na život města, zejména po nástupu fašismu v Německu. Nový Jičín se stal baštou Henleinovy strany, zvláště za starostování německého starosty Dr. Schollicha.

Od října 1938 do května 1945 bylo město součástí Německa. Počet českých obyvatel, kteří původně tvořili 1/3 obyvatelstva poklesl na pouhé 2.000.

Válečná léta město poznamenala spíše celkovým úpadkem než vyslovenými ztrátami. Nedošlo zde k žádným bojovým akcím ani k bombardování.

Nový Jičín osvobodila Rudá armáda 6. května 1945. Krátce po osvobození se do města vrátilo mnoho Čechů, kteří zde žili před válkou a společně s nimi přicházeli noví osídlenci z různých krajů Čech, Moravy a Volyně.

Po odsunu Němců se poměr národnostního složení obyvatelstva města obrátil.

Hospodářský, společenský a kulturní život navázal na předválečné poměry.

Nedostatek bytů byl řešen masovou výstavbou panelových domů v okrajových částech města, z nichž vyrostla dvě nová sídlště.

Roku 1967 byl Nový Jičín prohlášen městskou památkovou rezervací.

Město v Českém ráji s krásným náměstím a věží. Lipová alej do Valdštejné lodžie a krásný výhled z kopce Zebína

Na tomto krásném náměstí najdeme hned tři památkově chráněné objekty – Korunovační studnu, Mariánský sloup a kašnu se sochou Amfitrité.

Empírová Korunovační studna se nachází ve středu náměstí a má podobu malého chrámu. Někdy se jí také říká Konvičková, zřejmě podle náznaku dekorativních konviček. Vznikla na počest návštěvy císaře Ferdinanda V. Později byla zazděna a do ní byla postavena skříň pro meteorologickou službu.

Mariánský sloup byl slavnostně posvěcen roku 1702. Má osmiboký základ a podstavec, na kterém stojí čtyři andělé a ve středu se tyčí 6 metrů vysoký sloup, na kterém je socha Panny Marie stojící na zeměkouli. Socha je ohrazena železným plotem a osázena lípami, které značnou část sousoší zastiňují. Empírová socha Amfitrité v kašně je dílem Jana Suchardy z roku 1835.

Další zajímavosti v nejbližším okolí či v místě Mapa 19 C5

městská památková rezervace

kostel sv. Jakuba Většího (1627)

kostel sv. Ignáce (1/4 14. stol.)

kostel Panny Marie de Sale (1629)

Valdštejnský zámek

Valdická brána aj.

První zmínka o objektu 1291

Jiný název objektu Jitčin Újezd

Prvotní osídlení jičínského katastru proběhlo dle archeologických nálezů již v období kolem 6. století př.n.l. Později zde Keltové založili poměrně rozsáhlé sídliště, které zaniklo zřejmě násilným způsobem kolem konce 1. století př.n.l. My se však přeneseme až do doby kolem roku 1000 našeho letopočtu, kdy se zde tehdejší slovanské kmeny natrvalo usadili. Původní osada vykvetla ve ves, která je prvně uváděna v roce 1291. Již o 7 let později je však Jičín nazýván městečkem. Již od data první zmínky je však obec uváděna v majetcích manželky českého krále Václava II, královny Jitky. Tato královna bývá též uváděny jmény Guta, nebo Juta. Po královně ves dostává i své jméno, neboť se původně nazývala Jitčiným Újezdem z čehož později vznikl zkomolením Jičín. Město počátkem své existence velmi často střídalo majitele. Ti se převážně řadili do postavení zástavních pánů a tak si všímejme nadále jen nejdůležitějších údajů. Zdejší hrádek, který je doložen při konci 14. století přešel později i se vsí do majetků Trčků z Lípy, kteří Jičínsko obhospodařovali z velišského hradu. V roce 1559 získali koupí Jičín Šárovcové ze Šárova. Nicméně Trčkové drželi část Jičínského zboží i nadále a tak mohli svůj panský dům v Jičíně prodat roku 1566 do majetků města. Nedlouho po té je však opět v trčkovských majetcích. Ve druhé polovině 16. století je však objekt přestavován do zámecké podoby. V prvních letech 17. století se město stalo součástí kumburského panství, které také drželi Trčkové, ale již v roce 1607 je prodáno Smiřickým ze Smiřic. To zde do roku 1611 dokončili přestavbu zámečku a panských domů v jednolitý zámecký komplex. Po bělohorských událostech se Jičín v roce 1621 dostal do majetků Albrechta z Valdštejna, který nechal zámek, po výbuchu v roce1620, opravit. Nedlouho po zákeřném zavraždění frýdlantského vévody Albrechta se nově na Jičíně zapsali Tiefenbachové od nichž dědicky zdejší panství přešlo v roce 1656 do majetků pánů ze Šternberka. Nedlouho po té však po tragickém skonu Jana Norberta ze Šternberka se Jičín dostal ke trauttmansdorfským državám. Noví majitelé nechali celý zámek v roce 1768 přestavět a v průběhu dalších let docházelo jen k drobnějším stavebním úpravám. V polovině 19. století začal být objekt účelově využíván a dnes slouží ke kulturním účelům. Z dalších zajímavostí Jičína vzpomeňme původně jezuitskou kolej, která zde začala vznikat od roku 1622. Tato kolej prošla několika stavebními úpravami a v poslední čtvrtině 18. století byla přestavěna na kasárny a sýpku. Kostel sv. Jakuby byl opětovně vystavěn v roce 1589 a díky četným požárům byl několikráte přestavován. Jeho současná podoby vychází ze stavebních úprav a rekonstrukce v roce 1934. Dále v městě nalezneme řadu dalších sakrálních objektů a také domy se stopami lidové architektury. Při prohlídce Jičína však stojí za zhlédnutí i zbytky městského opevnění, které bylo vybudováno již ve 13. století a později bylo rozšiřováno. Taktéž zdejší vodárna založená Trčky z Lípy v roce 1502 a budova mincovny z roku 1626. Obě uvedené stavby jsou dnes již jinak využívány. Jako poslední objekt, který bychom neměli vynechat je tzv. Valdická brána, která se svou výškou dvaapadesáti metrů dominuje svému okolí. Jičínem prochází červená TZN, která od centra vychází severovýchodním směrem k Libosadu a dále do Valdic, Železnice a přes horu Tábor do Lomnice nad Popelkou. Severozápadní proud této červené TZN míří přes Prachov do centrální oblasti Prachovských skal, kde se dále větví. Modrá TZN vychází z Jičína taktéž ve dvou proudech z nichž severní spěje přes Kbelnici a Bradu taktéž do Prachova a následně do centrální oblasti Prachovských skal, kde se napojuje na výše uvedenou červenou TZN. Druhý směr modré TZN vychází z Jičína k rozhledně Čeřovce a kolem Zebína míří do Valdic, kde se napojuje na výše uvedenou červenou TZN a následně zde končí. Nesmíme však zapomenout i na naučnou stezku "Bitva u Jičína 1866."