Jihlava

Na moravsko-českém pomezí leží při soutoku řeky Jihlavy s říčkou Jihlávkou město Jihlava, nejstarší horní město českých zemí. Jeho historie začíná na konci 12. století, kdy nad řekou Jihlavou při tzv. Haberské stezce stávala malá slovanská osada s Havířským kostelíkem sv. Jana Křtitele. V 1. polovině 13. století byla v jejím okolí objevena ložiska stříbrných rud, což mělo za následek příchod velkého množství nových obyvatel. Jihlava se brzy stala jedním z největších měst v království. Obklopovaly ji pevné hradby s pěti branami a tržiště se změnilo v náměstí lemované kamennými domy s podloubím. Ustanovením horního zákoníku se Jihlava stala prvním městem ve střední Evropě, jehož život se řídil také jiným právem než jen právem městským. Koncem 14. století byla nejbohatší stříbrná ložiska vytěžena a část štol byla zničena zemětřesením a zaplavena podzemní vodou. Význam Jihlavy jako horního města začal klesat a zcela upadl během husitských válek. V 18. století se znovu rozvinula tradiční výroba sukna, kterou zdokonalili nizozemští soukeníci pozvaní do města Marií Terezií. Ve 2. polovině století už byla Jihlava druhým největším producentem sukna v Rakousku-Uhersku a prosperující město začalo měnit svou tvář. V historickém jádru města /od roku 1982 vyhlášeno městskou památkovou rezervací/ lze najít domy mnoha historických slohů a zbytky městských hradeb ze 14. a 15. století.