Za méně známými památkami a zajímavostmi Jihlavy

Kam a jak jedeme?

Jedeme do Jihlavy, možností je celá řada, my zvolili tentokrát ranní autobus z Brna a podvečerní vlak z Jihlavy nazpět. Po městě jsme se pak pohybovali s plánkem v ruce pěšky, jak jsme zvyklí, ale jezdí zde samozřejmě městská Doprava, protože třeba vlakové nádraží je docela daleko.

Za čím jedeme?

Deštivější sobotu na konci července jsme se rozhodli věnovat raději prohlídce města než výletu do přírody – a vybrali jsme si Jihlavu, i když je to vlastně (i nám) docela známé město. Přesto se zde skrývá řada drobnějších památek a pozoruhodností, které jsme dosud nikdy nenavštívili, protože jsou buď opravdu dobře ukryté, nebo zase poměrně vzdálené od centra města.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Začali jsme naším všudypřítomným sladce příjemným tématem – návštěvou cukrárny! Jihlava jimi vlastně zrovna moc neoplývá, ale již před pár lety jsme objevili velice příjemnou Cukrárnu U Brány v ulici Matky Boží, která by si jistě našla své příznivce i při delší otevírací době, než je v sobotu pouze do 11:30!

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

V Jihlavě je hezky vždycky, tedy i za špatného počasí, má spoustu památek a zajímavostí - a případné drobné výhrady vyplývají z následujícího textu

Ostatní informace

Hned po příjezdu – cestou z autobusového nádraží – jsme narazili na pěkný moderní Park Gustava Mahlera, otevřený loni v červenci při příležitosti 150. výročí skladatelova narození. Jen škoda, že v jezírku před pozoruhodnou Koblasovou sochou Gustava Mahlera už plavou plastové láhve a jiné Odpadky, opravdu nechápu, proč má někdo potřebu tak příjemné místo hyzdit…!?

Vybaveni podrobným plánkem města z nedalekého informačního centra přímo u městské brány (ze které je také vyhlídka, ale na tu tentokrát nebylo počasí) a posilněni dobrou kávou jsme se vydali hledat předem naplánované, z památkových soupisů vytipované sochy a podobné zajímavosti.

První přišlo na řadu opravdu velice staré kamenné sousoší Piety, stojící dnes docela skromně v ulici U Dlouhé stěny, tak trochu ve stínu nového bombastického nákupního centra City Park. Naštěstí je dílko vyvýšeno na jakési terase, odkud je i docela pěkný výhled na město. Památka pochází snad již z roku 1616 (vlastní sousoší), zatímco pilíř s reliéfy nástrojů Kristova umučení, na němž je Pieta osazena, má být až z 2. poloviny 18. století.

Nahlédli jsme ovšem poté i do zmíněného nákupního centra, už proto, že snad jediné veřejné WC na náměstí má otevřeno v sobotu pouze do 12 hodin a v neděli tuším vůbec – a podobně obtížně se o víkendu ve městě hledá také možnost dát si třeba kávu - a to je hlavní sezóna! V tomto směru nás docela zklamalo zavřené Café Mahler v jinak velice pěkně opraveném skladatelově domě, jehož expozici jsme si také nenechali ujít. Nejsme zastánci konzumu, ale City Park byl toho dne snad jediným místem ve městě, kde to skutečně žilo – a z uvedených důvodů jsou vlastně i turisté tak trochu nuceni sem zavítat…

Dále se nám podařilo najít porůznu roztroušené pozdně barokní sochy zdejšího sochaře Jana Václava Prchala, kterým asi věnujeme samostatný článek. Další sochy – tentokrát svatojanské – nalezneme u kostela sv. Jakuba (z roku 1729) a pak v poněkud vzdálenější Okružní ulici (z roku 1735).

V této končině se nachází také památník královské přísahy na louce pod Pražským mostem, vytvořený v roce 1565 na památku významné přísahy krále Fedinanda I. českým pánům o zachování svobod a výsad země v roce 1527.

Cestou k vlakovému nádraží lze pak narazit ještě na kamenné, reliéfně zdobené hraničníky z poloviny 18. století, postavené na rozkaz Marie Terezie, které se zachovaly čtyři, ale protože jsou vlastně stejné, stačil nám k prohlídce pouze ten na konci ulice Jiřího z Poděbrad – u sídlištního nákupního centra s Albertem.

Nachodili jsme tak po Jihlavě asi pěkných pár kilometrů, ale stálo to určitě za to, protože na takovéhle drobnější památky turisté dost často zapomínají – už jen proto, že o nich třeba ani nejsou dostatečně informováni… Náš výčet není samozřejmě vyčerpávající, ono se ani všechno za 1 den zvládnout nedá, ale pokusíme se časem ještě doplnit

Jako zdroj našeho zájmu o tyto objekty jsme využili např. webové stránky kraje Vysočina či NPÚ