Jihlavské náměstí veliké, převeliké...

Ať už je příchozí pozorovatelem vnímavým anebo ne, zcela jistě ho omráčí pohled na obrovskou plochu hlavního jihlavského náměstí, pojmenovaném po nejvýznamnějším prvorepublikovém prezidentovi. Má tvar lichoběžníka a jeho delší strana mírně spadá od severu k jihu, díky čemuž působí ještě daleko prostornějším dojmem. Zvláště pro člověka krátkozrakého, který má co dělat, aby jeho více jak 300 m délky a téměř stometrovou šířku vůbec přehlédl. Až jednomu naskočí v hlavě myšlenka, zda ten slovutný král "železný a zlatý" - Přemysl Otakar II. netrpěl napoleonovským komplexem, když bylo na jeho příkaz tak veliké Velké náměstí vůbec založeno. My se tomu divit nebudeme, neboť z análů víme, že se kvůli bohatým nálezištím stříbra tehdy stala Jihlava jedním z nejpřednějších a nejlidnatějších měst v celém Českém království. Patřila k nedobytným pevnostem: husitům při útocích na město - z hradeb bráněné odhodlaným katolickýmm převážně německým obyvatelstvem - nepomohl ani ten největší taktický um. Husitům město sice odolalo, ne tak už ničivému požáru v roce 1523. Raně gotické domy i se svými mázhausy (sály v přízemí budov, sloužící jako obchody, řemeslné dílny a po večerech též za hostince), to vše podlehlo ničivému plameni, a když se začalo s opravami, všechna stavení byla navlečena už do renesančního kožíšku.

Po vyčerpání stříbra sice ve městě došlo na nějakou dobu ke krizi, ale ne ke konci jeho blahobytu. Tehdy se ke slovu dostali místní zlaté (převážně německé) ručičky... i začalo se zde nebývale dobře dařit řemeslu i obchodu. Zvláště soukenictví se stalo tím řemeslem se "zlatým dnem." Rozmach města zastavila až třicetiletá válka - Švédové město obsadilli a přebudovali opevnění, k němuž přistavěli nedobytné bastiony. Válka ale město téměř vylidnila a z odchodu nepřátel se upřímně radovala sotva tisícovka stálých obyvatel. Naštěstí se Jihlava z válečných hrůz brzy zbrchala a její pracovití obyvatelé dokázali nastartovat další ekonomický růst i bez nějakých" pětiletek."města. Jejich blaho se projevilo nejen na výstavných palácích a měšťanských domech, jejichž líc postupně překrýval rozevlátý barokní šat, ale také na stavbách sakrálních - z nichž takový kostel sv.Ignáce je (mírně řečeno) více než impozantní! Věže výstavných chrámů, shlížející přes střechy domů na náměstí, obohatily jeho panoráma i od východu a západu. A nesmíme zapomenout na jihlavskou radnici, původně sloučenou ze tří starých gotických domů, která díky přístavbám pater a střechy s ozdobnou věžicí i dnes patří také k těm nejkrásnějším budovám náměstí.

Jeho ozdobou samozřejmě jsou i všechny ty ostatní několikapatrové historické budovy, z nichž byla v 19.století velká čát navlečena do módního svrchníku ve stylu klasicistním. Po ohromném obvodu rynku se dnes v mnoha interiérech těch výstavných budov nachází spousta restaurací a obchodů, bank, spořitelen a lékáren, sídlí tu pošta, Jihlavský Magistrát či městští radní. V horní části oživuje plochu náměstí miniparčík a jedna ze dvou barokních kašen. Ta druhá se nachází poblíž nepopsatelně ošklivého obchodního domu. Už jméno Prior prozradí, že vznikl ve stylu socialistického realismu. Prý zrovna na místě, kde stávaly staré kupecké domy a sklady, které na ploše náměstí tvořívaly seskupení podobné tomu, jaké obyvatelé města Chebu láskyplně nazývají Špalíčkem. Člověk se při Pohledu na bývalý Prior nepřestane divit tomu, proč taková zrůdnost dosud nebyla zbourána... vzápětí jej ale napadne zajímavá myšlenka: říká se, že všechno zlé je pro něco dobré... a díky té hrůzné novodobé kulise o to více vynikne krása okolních historických budov!