Jurův kámen.

    Jedná se o nižší skalnatý hřeben o délce přibližně tří set metrů táhnoucí se jižně od jeskyně Šipka. V nejvyšších místech vápencový masív dosahuje výšky asi deseti metrů. V jižní části, vedle sochy Bedřicha Smetany, je prostorný palouček s krásným výhledem na nedaleký pověstmi opředený kopec „Kotouč“, jehož výrazná polovina již byla dávno vytěžena a následkem toho je i odtud dobře viditelná jihovýchodní skalní stěna štramberského lomu. U jižního konce Jurova kamene je i oplocený pozemek stále aktivního lomu. Vstup zde není povolen, jedná se o soukromé území a navíc důlní dílo. Vstup je zakázán i z důvodu bezpečnosti. Oblast je monitorována kamerovým systémem, alespoň se to píše na informační tabulce. I tak zde nezamčenými vrátky proudí davy.

      U informační tabule můžeme zcela beztrestně sestoupit pod skalní stěnu Jurova kamene a nad sochou Františka Palackého zahlédneme malý tmavý otvor ve skalní stěně. Když vystoupáme pár metrů výš uvidíme, že na pravé straně několik metrů širokého převisu je skutečně menší lehce průlezný, dokonce pro nižší postavy v předklonu i průchodná komora, která ovšem po metru končí. Údaje, které jsou v jejím případě uváděny jsou značně přehnané. V žádném případě nedosahuje délky pěti metrů. Těch dosahuje možná jen menší převis před ní. V pravé dolní části je vidět i několikacentimetrový otvor pro nálož. V tomto i dalších ohledech silně pochybuji, že by se jednalo o přírodní útvar. Zde se musím omluvit i mnoha beskydským útvarům, které jsem pojmenoval „jeskyňky“, „pidijeskyňky“, atd. Ve srovnání s Jurovou jeskyní se v jejich případech jedná o maxi-jeskyně… (například větší suťová jeskyňka na pomezí lesa a jen pár metrů jižněji umístěná několikametrová horizontální plazivka Liščích děr na západním svahu Lysé hory, případně pár metrů dlouhá dutina v jedné ze skalek na vrcholu Příslop u Starých Hamrů nad vodní nádrží Šance – Řečice.

     Na místě vyhlídky v dávných dobách (přibližně ve druhé polovině třináctého až čtrnáctého století) stával menší hrad. Jen jednu stranu chránily skalní stěny, ale ze zbývajících bylo nutné vytvořit ochranné příkopy. Východní (mezi současnou sochou Bedřicha Smetany a kříže) je dnes prakticky neznatelný. Na jižní a západní straně je náznak do skály vysekaných příkopů, což je nejlépe vidět právě z jižní strany hřebene a vytváří jakési tři menší pahorky z levé strany ozdobené skalním srázem. Ochranný příkop měl mít šířku až deset metrů. Kolem centrální části, které odborníci na zříceniny říkají jádro, se mohlo, ale také nemuselo nacházet jakési menší předhradí.

     Podobně jako část mezi skalními srázy Jurova kamene a samotným vrcholem Kotouč byla lomem zničena a ztracena značná část historie o které se není můžeme pouze dohadovat. Stejně tak byla v současném údolí, které zde před lomem neexistovalo, i jeskyně se jménem „Čertova díra“. Dokonce se prý jednalo o významné poutní místo. Také se tvrdilo, že tuto jeskyni obývali zlí skřítkové, skřeti, kteří všemi možnými způsoby snahu vystavět hrad na tomto kopci hatili. Nakonec došla stavitelům trpělivost a postavili hrad se jménem „Trúba“ na protějším kopci. I dnes dobře viditelná kamenná zeď spojující hrad na vysokém kopci s malebným městečkem, již byla pro trpaslíky „silným kafem“ a tak hrad i s gotickou věží stále stojí. Pověstí spojených se Štramberkem je spousta a tak bychom si ani dnes neměli příliš s osudem zahrávat. Například se tvrdí, že jméno kopec získal po zlém čaroději Kotouči, který byl tak zlý a namyšlený, že snad nikdo horší ani být nemohl. Nakonec ale dobro vyhrálo a „Kotouč“ věčně spí na dně velmi hluboké propasti v nitru hory. Kopec je svým způsobem bezpečnostní zátka nad tímto dávným postrachem. Mocnost (tloušťka) vrstev štramberského vápence může v některých místech dosahovat až půl kilometru. Ale ne všude!

     Do Kotouče se stále „rube“ a je otázkou jak moc si zahráváme. Pověsti tvrdí, že v nitru hory by měly po čaroději zůstat jen kosti, ale pozor – byl to čaroděj skoro všeho schopný! Možná jen čeká na své další temné zítřky. V současnosti může být odlámáno dobrých 200 metrů z mocnosti vrstvy vápence a kdo ví kolik ještě zbývá?

     Kolem skalního tělesa Jurova kamene a jeskyně Šipky vede i naučná stezka s níž je v současnosti spojen taktéž zajímavý historický kvíz, jehož zadání je možné získat v turistickém informačním centru naproti kostela svatého Jana Nepomuckého. Po jeho správném vyřešení získáte symbolickou odměnu, ale tou největší je krásný výlet a dnes velmi aktuální texty posledního zastavení, posledního pomníku.