Kamenná mohyla Herbertov u Vyššího Brodu
Gerbetschlag – tak se jmenovala osada položená necelé čtyři kilometry jihovýchodně od Vyššího Brodu. Po válce, po odsunu německých obyvatel částečně zanikla. Dnes z ní zbyly dva domy. Na mapě ji najdeme pod názvem Herbertov. Za druhou usedlostí (ve směru od Vyššiho Brodu) se v lese skrývá zajímavá stavba. Je to takové tajemné zjevení na kraji hustého lesa. Moc smyslu tato stavbička nedává. A tak se návštěvník logicky začíná ptát. Co to vůbec je? A proč je to zrovna tady? Vizuálně jde o velkou kamennou mohylu precizně vyskládanou z kamenů. Uprostřed je jakýsi výklenek, který slouží jako kaplička Panny Marie. Ve výklenku je socha Panny Marie Lurdské. Je tam i lavička a po stranách výklenku pamětní desky se členy zemřelých příslušníků rodiny Pachner, kteří bydleli na nedalekém statku. Bývalí němečtí osadníci mohyle říkali Mariengrotte, tedy jeskyně Panny Marie. O úpravu místa se tedy postarali bývalí osadníci. Okolo mohyly se ve vzdálenosti několik desítek metrů zachovala i nízká hradba vyskládaná z kamenů.
O stavbě se toho moc neví. Neví se ani, kdy vznikla. Abych o mohyle uvedla pár informací, zkopíruji text ze stránek http://www.kpufo.cz/wck/herv.htm. Sepsaný je podle zprávy M. Zacha Kučery z jeho stránek www.jesen.cz z roku 2009.
„K Herbertovskému vrchu se váží mnohé pověsti a hypotézy. Archeologicky zkoumán ale ještě nebyl. Místní tu měli psychotronika, který předběžně ohledal místo a prohlásil, že se zde pravděpodobně nacházejí dvě „vrstvy“ osídlení. Mladší z 11. a 12. století a starší z let před Kristem. Podle psychotronika je v mohyle pohřeb jediného muže a mohyla je z mladší vrstvy. Zdařilo se zde však objevit i možné menší „žárové hroby“ z doby keltského osídlení herbertovského kopce, povalený menhir s pozitivní energií a místo bývalého strážního stanoviště.“
Tak kdo ví, jak to bylo? Archeologický výzkum je ve hvězdách a kdo ví, jestli by přinesl zásadní rozřešení toho, proč tady mohyla je. A možná to ani nevadí. Máme tady místo klidné, tajemné, záhadné. Je fajn se tady zastavit, posedět a zamyslet se. Místo samo nabízí mnoho otázek. A je těžké ponořit se do té nejstarší historie, která se musí zkoumat psychotronicky. Místo je to ale upravené díky odsunutým osadníkům z Rakouska. A tak je to v celém kraji okolo Vyššího Brodu. Lidé z Rakouska tam zrekonstruovali plno křížků, božích muk. To svědčí o jejich silném vztahu ke kraji. Považovali ho za svůj domov, ctili ho. To se po odsunu Němců z příhraničí vytratilo a krásná krajina na to doplatila devastací. A tak je moc fajn, že Rakušané chtějí tuhle krajinu svojí aktivitou opět oživit a ukázat ten svůj silný vztah k ní. Budiž to místním lidem příkladem. To je takové mé přání na závěr článku...