Kaňovice - kaple Panny Marie
Nad humna obce Kaňovice (265 obyvatel) jsem se dostal sestupem z lučinatého hřebene kopce, který ji odděluje od vedlejších Ludkovic. První mnou spatřený objekt byl hřbitov, nalézající se na nejvyšším místě dědiny. Odtud se mi otevřel výhled na celé Kaňovice, jejíž stavení jsou rozhozena v údolí a na východní stráni nad Černým potokem. Když jsem potom silničkou sestoupil až úplně dolů do středu obce, jíž dominuje kaple Panny Marie (s přídomkem Prostřednice všech milostí), překvapilo mne, že se nachází tak daleko od žalova.
Před kaplí, jež díky přistavěnému presbytáři a sakristii působí spíše dojmem malého kostelíka, se nacházelo upravené prostranství s torzem památné lípy a pomníkem padlým. A také informační tabule, dosti rozvláčně popisující historii sakrálních staveb, které dříve stávaly v této menší obci.
Dovolte mi, abych se s vámi o vše vyčtené (samozřejmě mnohem stručněji) podělil:
Až do třicetileté války stával u toho hřbitova na kopci kostel, ale po jejím konci už o něm není v análech ani zmínka. Pravděpodobně byl tehdy zničen, finanční prostředky místních obyvatel nedovolily stavbu nového a navíc byly Kaňovice spolu s okolními dědinkami přifařeny k Velkému Ořechovu.
Místní přesto toužili po vlastní kapli, což nakonec zrealizovala jistá paní Kvapilová a nechala dřevěný svatostánek postavit na své zahradě. Pak jej ale (neví se proč) věnovala své přítelkyni z Březůvek a ta kapličku převezla a umístila nad rodnou obcí. Místní si ji ale pranic nevážili, takže nakonec tohle „putovní“ sakrální staveníčko vykonalo svoji poslední cestu - na povoze taženém koňmi se vrátilo nazpět do Kaňovic a v srpnu roku 1942 bylo umístěno na místě starého hřbitova. Kvůli několikerému cestování muselo být znovu posvěceno, ale mše v něm dovoleno sloužit nebylo. Vše se ale změnilo za ořechovského kaplana R.Havelky, který v Olomouci docílil toho, že bylo v kaňovické kapličce dovoleno odsloužit ročně šest mší a také mše svaté při pohřbech, dovoz a odvoz kněze ale musela obec platit sama. Zvony byly v té době zrekvírovány pro válečné účely, ale jednoho místního sedláka napadlo nahradit je bušením na vyřazené radlice a tohle nové originální vyzvánění se kupodivu ujalo.
Malá kaple přestala brzy místním stačit (zvláště když museli za deštivého počasí při pohřbech moknout venku) a zatoužili po kapli větší. Už v roce 1943 se uskutečnila první ze sbírek, ty pak každoročně pokračovaly a v květnu 1952 se kaňovičtí dočkali slavnostního položení základního kamene. Hlavním inicionátorem novostavby se stal ořechovský kaplan dr.Šuránek. Původně se plánovala opět kaple dřevěná, ale když na ni místní krejčí nabídl zdivo přichystané na přístavbu svého domu, projekt se pružně změnil. Spolu se zedníky se na jeho realizaci s nadšením podíleli i místní občané. Kaple sice byla dostavěna, interiér vybaven oltářem přivezeným z uherskobrodského kláštera, jenže nastal jistý zádrhel - stavělo se totiž bez stavebního povolení!
Tohle si vzal kupodivu na triko předseda místního výboru a při následném vyšetřování VB docílil toho, že „černá stavba“ zbourána nebyla a byla za ni udělena jen tučná finanční pokuta. Nakonec se ale zjistilo, že Kaňovice vzorně plní dodávky, takže byl i tento trest nakonec odpuštěn. Daleko hůře dopadl nebohý ořechovský kaplan – nejprve byl internován do Želivi, a pak pracoval jako dělník ve štramberském kamenolomu.
Vzorně udržovaná kaple stojí v Kaňovicích dodnes a kromě nového vymalování interiéru podle návrhu F.Peňáza z Hřivínova Újezda v roce 1978 a výměny oltáře za nový roku 1997, (slavnostně vysvěceným biskupem J.Hrdličkou), se na její podobě už nic nezměnilo.