Loading...
Turistické cíle • Drobné památky
Ludkovice jsou větší obcí s více jak 700 obyvateli, která již etnograficky spadá do tzv.Luhačovického Zálesí – oblasti ležící na rozmezí Valašska a Moravského Slovácka. Název obce je odvozen od jména Luděk (ves lidí Ludkových) a poprvé je připomínána roku 1412. Tehdy spadala pod panství hradu Starý Světlov, později se dostala pod ochranná křídla luhačovického panství. Součástí obce je vzdálená místní část jménem Pradliska (místo, kde se na potoce pralo), které spolu s Ludkovicemi nejprve spadalo pod starosvětlovské panství, mezi léty 1850 – 1976 bylo součástí Řetěchova, následující čtyři roky Luhačovic a teprve od roku 1980 se opět připojilo k Ludkovicím.
Tak jako jinde v okolí, místní se v minulosti živili hlavně zemědělstvím, kterážto bohulibá činnost byla ale narušena mnoha nepřátelskými vpády. Přicházely – jak jinak – především z horních Uher a k těm nejagresivnějším nezvaným návštěvníkům patřili hlavně Tataři, Turci a uherští povstalci.
Za první světové války padlo 31 místních, jak dokládá deska se jmény a daty padlých, umístěná na kamenném pomníku v parčíku ve středu obce. Jen tak mimochodem, tohle centrum je tak trochu raritou, poněvadž se zde namísto klasické návsi nachází velký kruhový objezd.
Nad ním je na východní straně vidět kamenný barokní kříž z roku 1761. Ludkovice se mohou od devadesátých let pochlubit novou kaplí Panny Marie Růžencové, v níž se konají pravidelné bohoslužby. Tam já ale nebyl – a i kdyby, stejně by mne daleko víc uchvátila ta parádně zrekonstruovaná kamenná bělostná zvonička, která krášlí nejsevernější centrum obce u potoka naproti obchodu „Večerka,“ a která byla na tomto místě zbudována už někdy v předminulém století.