Přidat Zlín mezi oblíbené
Chaty a chalupy
Mapa Zlín a okolí
Z Ludkovic do Kaňovic a Hřivínova Újezda
Poslední čtvrtek měsíce října jsem úderem poledne vyrazil na další „zdravotní vycházku.“ Tentokrát do míst, která byla mým zrakem dosud viděna jen z okének busu a o jejichž terén si moje kopýtka ještě nebrnkla. Na počasí jsem si stěžovat nemohl. Stále panovalo krásné počasí dlouhého babího léta a já si nejprve tu cestu hromadným veřejným přibližovadlem řádně vychutnal. To ze Zlína po silnici vystoupalo nahoru ke Kudlovu, po vyhlídkovém hřebenu pokračoval k Pinduli, poté se spustilo k březůvkovské rekreační nádrži Kapřín a projelo i vlastní dědinou. Odtud už zamířilo k cíli mé cesty – do Ludkovic. Namísto oklikou přes Provodov ale pokračovalo nádherným zalesněným údolím, v němž listí na stromech hýřilo snad všemi barvami spektra a jen ta modrá chyběla...
O chvilku později už jsem vystupoval na upravené ludkovické návsi, kupodivu ale kol dokola obkroužené zánovním kruhovým objezdem! Poněvadž má trasa nejprve směřovala k blízké přehradě, jen jsem krátce obkouknul Pomník jednatřiceti padlým obětem I. světové války a zbytek si nechal na potom.
Před posledními domy obce začala silnice stoupat, pak jsem minul jakousi prolézací atrakci pro děti zdejší mateřinky a za zatáčkou už mezi stromy v dálce viděl hráz přehrady. Zajímavostí je, že si právě pod ní místní vybudovali fotbalové hřiště a kulturně rekreační areál, který je asi využíván jen v letních měsících.
Nebýt hráze, vypadala by přehrada jako půvabné jezero obklopené zalesněnými svahy Vizovických vrchů. Menší vodní dílo bylo na Ludkovickém potoce postaveno už roku 1968 a jeho hlavní funkcí je ochrana Ludkovic před povodněmi a zásobování největších moravských lázní pitnou vodou. Koupání je zakázáno, hráz je ale veřejnosti částečně přístupná a je často navštěvována nejen místními, ale i výletníky z řad lázeňských hostů z blízkých Luhačovic. Já tady narazil na dva cykloturisty, mladou maminku s chlapcem, ale zdálo se, že je hezká přehrada vůbec nezajímá – matka totiž usilovně mobilovala a dítko namísto na vodu hledělo kamsi do blba...
Jen tak pro milovníky statistických „číselek:“ vodní plocha má rozlohu 12.5 ha, je dlouhá 800 m a dosahuje největší šíře téměř 200 metrů. Hráz je vysoká 15 m, široká 181 m a nahoře v koruně dosahuje šíře skoro pěti metrů. Ta silnička, po které jsem se sem dostal z Ludkovic, pokračuje údolím potoka do místní části Pradliska a dál do Provodova.
Po důkladném „obsísnutí“ přehrady jsem se stejnou cestou vrátil do středu obce. Nejdříve nožky zamířily k parádně zrekonstruované kamenné bělostné zvoničce, která krášlí horní centrum Ludkovic už někdy od předminulého století. Ludkovice se mohou od devadesátých let pochlubit i novou kaplí Panny Marie Růžencové, v níž se pravidelně konají bohoslužby. U ní jsem ale nebyl, poněvadž se nachází mimo střed dědiny (a já o ní v době výletu navíc ani nevěděl), takže jsem se vrátil na náves, znovu „poobdivoval“ kruhový objezd a zblízka si prohlédl kamenný barokní kříž z roku 1761.
Ludkovice jsou větší obcí s více jak 700 obyvateli, která etnograficky spadá do tzv.“Luhačovického Zálesí“ – oblasti ležící na rozmezí Valašska a Moravského Slovácka. Název obce je odvozen od jména Luděk (ves lidí Ludkových) a poprvé je připomínána roku 1412. Tehdy spadala pod panství hradu Starý Světlov, později se dostala pod ochranná křídla luhačovického panství. Součástí obce je vzdálená místní část jménem Pradliska (místo, kde se na potoce pralo), které spolu s Ludkovicemi nejprve spadalo pod starosvětlovské panství. Později bylo součástí Řetěchova, pak Luhačovic a teprve od roku 1980 se opět připojilo k Ludkovicím.
Tak jako jinde v okolí, místní se v minulosti živili hlavně zemědělstvím, kterážto bohulibá činnost byla bohužel narušena mnoha nepřátelskými vpády. Přicházely – jak jinak – především z horních Uher a k těm nejagresivnějším nezvaným návštěvníkům patřili hlavně Tataři, Turci a uherští povstalci.
Z návsi jsem už zamířil k největší místní atrakci - prvnímu ze dvou dálničních ludkovických mostů, působících v okolní zástavbě naprosto nepatřičně. Pod tímhle nejznámějším prochází silnice z Ludkovic do Biskupic a neznalí motoruristé budou jeho nelogickým umístěním nejspíš tuze překvapeni.
Volně přístupným sadem jsem po travnatém náspu směrem na západ prošel asi ke čtvrt kilometru vzdálené propusti a odtud po pár minutách chůze přišel ke druhému mostu, jehož oblouk překlenuje místní komunikaci i spolu s Ludkovickým potokem. (Na jeho protilehlý břeh jsem přitom pohodlně dostal přes ocelovou lávku.)
Dlužno dodat, že druhý most vypadá úplně jinak než jeho kolega, neboť na něm byla dokončena pouze betonáž tubusu a na straně potoka část opěrné zdi.
Obě tyto stavby jsou tím nejviditelnějším pozůstatkem z částečné výstavby prvorepublikové tzv.Baťovy dálnice. Původní megalomanský projekt vysokorychlostní komunikace měl spojit nejzápadnější bod Československa s jeho nejvýchodnější částí – tedy od Aše až po Jasinj ležící u rumunských hranic na Podkarpatské Rusi.
Popud k výstavbě vyšel od Jana Antonína Bati již roku 1937, jenže vše se „rozjelo“ až v době, kdy se stal ministrem veřejných prací ředitel Baťových závodů a zároveň starostou Zlína Dominik Čipera. Ten začal stavbu od ledna 1939, tedy už za protektorátu, realizovat v praxi. Důležitou součástí projektu dálnice byla i rychlostní silnice spojující Zlín s největšími moravskými lázněmi Luhačovicemi. Měla být dlouhá 18 km a vést ze Zlína přes Kudlov, Březůvky a Ludkovice. Počítalo se s tím, že se po dokončení stane součástí dálnice Přerov – Holešov s přípojkou na Slovensko.
Vše začalo roku 1938 úpravami u Zlína, ale nejvýznamnější prvky ze stavby, které jsou dodnes víc jak patrné, zůstaly zachovány v Ludkovicích. Jedná se o dva mosty, jejichž tunely jsou ve spodní části sice začleněny do místních komunikací, ale vlastní tělesa mostů v podstatě nevedou nikam a trčí tak v krajině dost nesmyslně.V jejich blízkosti jsou dále vidět přerušované náspy a části staveb vedoucí až na hřeben nedalekého kopce.
Většina prací na stavbě nejen hlavní dálnice, ale i této přípojky, byla zastavena v roce 1941, kdy byl v protektorátě vydán zákaz používání cementu (později rozšířen i na ocel) a po druhové světové válce se na ní už nepokračovalo.
Oba mosty jsou sice velmi vděčným turistickým cílem, ale obec s nimi má jen problémy. Kvůli dodnes nepřepsaným pozemkům totiž musí místní radní řešit problémy s jejich údržbou a tím, že se rozpadají. Přitom není dosud vyjasněno, komu mosty vlastně patří. To vše se táhne už od roku 1939, obec nad nim sice stále drží ochrannou ruku, ale stojí ji to peníze...
Tak, ze seznamu viděného v Ludkovicích jsem si mohl odškrtnout to nejdůležitější... a teď už zbývá se jen přes kopec dostat do nedalekých Kaňovic.
Naštěstí vedla při okraji lesa až nahoru na lučinatý hřeben polní cesta. Na temeni jsem se v pozdně odpoledním oparu mohl pokochat částečným výhledem až na vzdálené Bílé Karpaty a po něm následoval pastvinami sestup nad humna obce Kaňovice, již obývá jen asi 265 lidí. Prvním mnou spatřeným objektem byl hřbitov, nalézající se na nejvyšším místě dědiny. Odtud se mi otevřel výhled na celé Kaňovice, jejíž stavení jsou rozhozena v údolí a na jedné stráni nad Černým potokem. Když jsem potom silničkou sestoupil až úplně dolů do středu obce, jíž dominuje kaple Panny Marie (s přídomkem Prostřednice všech milostí), překvapilo mne, že se od cintorína nachází tak daleko.
Kaple působí díky přistavěnému presbytáři a sakristii spíše dojmem malého kostelíka a před ní se nachází upravené prostranství s torzem památné lípy a pomníkem padlým. A také informační tabule, dosti rozvláčně popisující historii sakrálních staveb, které dříve stávaly v této menší obci.
(Poněvadž jsem se o jejich historii podrobněji rozepsal v samostatném článku v kategorii Místa, zmíním se jen o tom, že kostelík vznikl za nepředstavitelných problémů v padesátých letech minulého století, tedy v době, která církvi a sakrálním stavbám rozhodně nepřála!
A že vzorně udržovaná kaple stojí v Kaňovicích dodnes a kromě nového vymalování interiéru podle návrhu F.Peňáza z Hřivínova Újezda v roce 1978 a výměny oltáře za nový roku 1997, slavnostně vysvěceným biskupem J.Hrdličkou, se na její podobě už nic nezměnilo.)
Při obhlídce kaple a okolí mi asistovaly poslední paprsky zapadajícího slunce, a když jsem se pak vydal po cyklostezce vedoucí nad frekventovanou silnicí k blízké větší obci Hřivínův Újezd, na krajinu už se pomalu snášel soumrak. Ještě za světla jsem si stačil povšimnout, že jsou stavení obce rozhozena v malebné dolině podél toku Černého potoka a obklopena lučinatými stráněmi se sady, výše pak zalesněnými hřbety Vizovických vrchů.
Tuto středně velkou dědinu obývá okolo 550 obyvatel a spadá rovněž do regionu Luhačovického Zálesí. (Ostatně – od Luhačovic je vzdálena jen deset kilometrů a od Zlína ji dělí kilometrů patnáct.)
Obec se poprvé připomíná roku 1373 a celé patnácté století patřila vladyckému rodu Hřivínů, podle něhož dodnes nese svůj název.
Jak jsem pak mohl už za nepříjemného přítmí na vlastní oči vidět, nejvýznamnější památkou je kaple sv.Cyrila a Metoděje, vzdálená od autobusové zastávky asi 400 metrů.
Byla postavena v roce 1896 za finanční částku pěti tisíc zlatých, která byla získána z majetku obce a z milodarů. O rok později byla slavnostně vysvěcena, ale s omezením, že v ní může být odslouženo jen 6 mší svatých ročně.
V roce 1996 byla ke kapli za spoluúčasti věřících na památku stoletého výročí přistavěna sakristie a osobně ji posvětil olomoucký arcibiskup Jan Graubnér. Ve vížce kaple visí dva zvony – svatocyrilometodějský a svatováclavský. Interiér kaple se dočkal opravy v roce 2005, při níž byl vnitřní sokl obložen žulovými obklady.
To jsem ale samozřejmě vyčetl až doma z netu, poněvadž v době mé návštěvy byl její interiér uzavřen. Zaujalo mne hezky upravené prostranství před ní s posezením. A také setkání s jedním místním postarším občanem, se kterým jsem si hezky povyprávěl nejen o sakrálních památkách a historii, ale také o cestování. (Však také dotyčný kdysi dlouhá léta pracoval v luhačovickém Čedoku!)
Pak už nezbylo, než se starým pánem rozloučit a už za tmy se tryskem vrátit na busovou zastávku, aby mi do Zlína neujel spoj...
Přidat do oblibených uživatelů
Ludkovice
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Z Ludkovic do Kaňovic a Hřivínova Újezda
