Karolinka - zachovalý soubor dřevěnic v Raťkově

Druhé nejmladší valašské město Karolinka neohromí turisty v moderním centru žádnými pozoruhodnými historickými památkami. Návštěvník odjinud sice ocení krásnou polohu městečka, ležícího v horní části údolí vsetínské Bečvy, pak se ale se zalíbením rozhlédne po okolních malebných kopcích Javorníků a Vsetínských vrchů... a bude se asi chtít vypravit co nejdříve na průzkumnou tůru. Pro ty z vás, kteří se vydáte po žluté značce přes údolí Raťkov na Soláň, připravilo městečko jedno velice příjemné překvapení : značení vás povede od nádraží ČD okolo hotelu Koníček k zajímavému splavu na Bečvě, dál pokračujete přes lávku na druhý břeh a dostanete se do ústí Raťkovské doliny. Hned za první zákrutou vás zaujme veliký shluk starobylých dřevěných stavení, nacházejících se v různém stupni zchátralosti. Možná to ještě ani netušíte, ale dívate se na velkou raritu - toto seskupení starých domů je největším zachovalým souborem valašských dřevěnic na Vsetínsku, nacházejících se na svém původním místě.Tato větší koncentrace roubených stavení sestává ze čtyř obytných stavení a dále z hospodářských budov. K vidění jsou tu větší i menší stodoly, seníky, komory, přístodůlky, chlévy a ovčírny, dřevníky, sýpky atd... někde i "výminek," kam odcházeli bydlet rodiče, když přenechali grunt svému prvorozenému. Naprostou raritou je fakt, že celý tento soubor, zahrnující 26 dřevěnic -(tři byly na toto místo převezeny odjinud) - patřil jednomu jedinému rodu, rodu Orságů. Možná vám zní toto jméno málo valašsky... a máte naprostou pravdu! Prapředek rodu, křestním jménem Michal, se totiž na Valašsko zatoulal až z Maďarska.

Psal se rok 1640, když tento maďarský "ogar" vstupuje do manželského svazku s Annou Zbrankovou, dcerou pozdějšího novohrozenkovského fojta. Mladí manželé napřed bydlí v dědině Hovězí, později se přesídlují na východ do Hrozenkova, velké valašské obce. Vsetínské panství v té době získává nového majitele - hraběte Illésházyho. Nevíme sice, kdy se maďarský gróf se svým poddaným krajanem setkali poprvé a co si přitom řekli, jisté ale je, že Michal Orság se brzy stal jeho oblíbencem a dočkal se od pana hraběte množství přidělených pozemků a také privilegií. K tomu všemu ale přibyly i povinnosti, neboť pan Michal byl jmenován fojtem. Zajímavé je, že k tomu získal právo převodu fojtství na všechny svoje syny. Potomci Michala Orsága pak vykonávali tuto funkci až do r.1848, kdy byla zrušena. Nedlouho po tom přichází rok 1862, kdy v této východní části Nového Hrozenkova - (tehdy se mu říkalo Nová Dědina) - byly založeny Salomonem Reichem sklárny na užitkové sklo a veliká pila. Odloučené obci teď už nikdo neřekne jinak, než Karolinina huť a nedlouho po II.světové válce - (1951) - se obec definitivně odtrhne od Hrozenkova a získává finální název Karolinka.

Prosperující sklárny a pila jistě přinesli chudým Valachům vítané pracovní příležitosti a zvýšovaly jejich životní úroveň. Však také až do té doby se lidé živili jen zemědělstvím a to na zdejší chudé půdě neposkytovalo žádné zvláštní výnosy. A ta mechanizace! Až do vynálezu pluhu zapřáhali i ti bohatší gazdové za koně jen jakýsi postroj s "valašským dřevěným hákem" a také vynález takového obyčejného nástroje, jakým je kosa, pronikl na Valašsko velice pozdě. Do té doby se nízké obilí žalo obyčejným srpem! Také plodiny, které dříve staří Valaši pěstovali, asi už jen málokde uvidíme: byl to hlavně "ber" (rostlina podobná pohance), na čerstvá rubaniska se selo dvouleté žito zvané "křibica," hojně se pěstovalo konopí (samozřejmě ne ke kouření) a dále se na pole sel stejný díl žita a pšenice a tomuto se říkalo "suržica." Nezbytná byla pohanka a len. Z takovéhoto zemědělství bylo velmi těžké uživit početnou rodinu a tak se všichni museli pěkně ohánět. Vítaným přívydělkem byl vývoz ovoce v sušeném i tekutém stavu - nejpopulárnější ovocný strom byl pochopitelně trnka, ale kromě "slivovice" šla dobře na odbyt i taková doma uvařená povidla! Všechno ostatní ovoce se sušilo, sušárny na ně dřív stávaly u každého baráku. Dále si Valaši (kromě výroby kozího a ovčího sýra) zlepšovali svůj blahobyt také výrobou dřevěného nářadí i nádobí do domácností, z vlny, lnu a kůže šili a tkali oděvy, valašskou obuv a jiné věci. Přesto tato činnost kolikrát pro obživu mnoha hladových krků nestačila a tak se museli živitelé rodin i odrostlí synové vydávat za prací do "světa"...

Vraťme se ale zpět na začátek doliny Raťkov ke stavením, které patřily rodu Orságů. Jak už jsem napsal na začátku - všechny se nacházejí v různém stadiu zbědovanosti i stádiu rekonstrukce. Naštěstí není osud této vzácné památky lidové architektury lhostejný ani dnešnímu Zlínskému krajskému zastupitelstvu: ocitly se na seznamu ohrožených památek Zlínského kraje a jejich noví majitelé mohou k rekonstrukci budov využít peněz z Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón. Budeme proto držet vlastníkům těchto krásných starých usedlostí palce, ať jim to vše k plné spokojenosti vyjde... a my se při naší příští návštěvě budeme těšit na další opravené objekty. Jen kousek proti proudu potoka leží u cesty zbrusu nová roubenka a velmi vhodně doplňuje tento malebný kout, připomínající skanzen. K veliké radosti všech poutníků se v této dřevěnici ukrývá stylová restaurace s penzionem, hospoda se jmenuje "Raťkovský šenk" a všem návštěvníkům poskytne občerstvení v podobě valašských specialit a jiných dobrot každý den v roce v době od dopolední 11. hodiny.

Na dohled od šenku stojí Dřevěnice a stavení, která už se také dočkala obnovy anebo se na nich pracuje a tady někde, v tom velmi malebném shluku stavení starého rodu Orságů, se v jedné z jizeb domů, majících dosud vzhled z 18.-19. století, ukrývá středový trám s letopočtem 1746. Bohužel tuto vzácnost zatím běžný turista neuvidí, neboť všechna stavení jsou v soukromých rukou, nad dvory visí nápisy "Nevstupovat - soukromý pozemek," a tak nezbývá, než se pokochat pohledem na jednotlívé Dřevěnice pouze od silničky. I tak je tady ale toho k vidění víc než dost!

(K článku byly čerpány informace z webových stránek Karolinky a Nového Hrozenkova).