Klášterec nad Orlicí - hřbitovní areál s kostelem Nejsvětější Trojice

Pozoruhodný kostel Nejsvětější Trojice ve východočeském Klášterci nad Orlicí se může pyšnit mnoha přívlastky. Je to kostel, který byl gotický i klášterní a který dodnes zůstává hřbitovní, jednolodní a tajemně krásný. Nebo krásně tajuplný. Vlastně připomíná Orlické hory, v jejichž podhůří se nachází.

Říká se o něm, že byl založen někdy na konci 13. století, ale současně také bývá připouštěna možnost jeho vzniku ve století pátém, což by z něj učinilo nejstarší sakrální památku na našem území. Jeho venkovní zeď zdobí tajemný nápis i kresby postav, u kterých se dodnes odborná ani laická veřejnost neshodla na tom, koho vlastně představují. Někdo přísahá na vysmívající se čerty, jiný na návštěvníky z vesmíru a jako nejpřijatelnější se zřejmě jeví názor, že jde o středověké rytíře.

Do jisté míry je ale nespravedlivé, že se jako nejvýznamnější památka historické obce na Divoké Orlici uvádí jen tento kostel. Správně bychom totiž měli hovořit o unikátním hřbitovním areálu s kostelem Nejsvětější Trojice. Ten totiž tvoří samotný  kostel, budova pozdně barokní kostnice (márnice), sousoší Kalvárie z konce 18. století, několik pozoruhodných náhrobků a kamenná ohradní zeď. Většina návštěvníků se sem poslední dobou ale zajíždí podívat hlavně na ty malby červených postaviček, které údajně pocházejí z II. poloviny 15. století. Tedy z doby po obnově kostela silně poškozeného řáděním husitů.

Známá historie tohoto místa se začíná psát ve chvíli, kdy zde byl ve II. polovině 13. století založen klášter cyriáků známý jako Orlík. O pár let později byl vystavěn klášterní kostel, který – stejně jako celý klášterní komplex – roku 1421 husité vyplenili, vypálili a mnichy umučili. K obnově kostela pak došlo v letech 1452 až 1453, kdy také vznikl základ jeho současné podoby. Z této doby se dodnes dochovala kamenná oltářní mensa s reliéfním vyobrazením čtyř erbů rodu Jiřího z Poděbrad.

Kostel sice působí jednolitým a harmonickým dojmem, ale ve skutečnosti ještě několikrát vyhořel a musel být různě upravován a přestavován, zejména v 17. století. Z konce tohoto století pochází např. sakristie, předsíň před hlavním západním průčelím (r. 1691) nebo kruchta na dřevěných sloupech (r. 1692). Křížové klenby presbytáře i lodi nahradily v roce 1769 ploché stropy a to hlavní čekalo kostel roku 1881. Tehdy zmizela dvojice průčelních věží s cibulovými báněmi. Definitivní podobu dostal tento svatostánek v letech 1955 až 1961, a to podle návrhu Františka Havlíčka ze Žamberka.

Klášterecký svatotrojiční kostel byl vybudován z kamenného zdiva a můžeme jej nejlépe popsat jako orientovanou stavbu na obdélném půdorysu s polygonálně uzavřeným presbytářem s odstupněnými opěráky a valbovou střechou. Nad západním průčelím se nachází hranolová věž s jehlancovou střechou s osmibokou lucernou, nad presbytářem osmiboký sanktusník, rovněž s lucernou. Dřevěnou korunovou římsu v západní části stavby nesou dřevěné krakorce. Západní průčelí nezdobí na jižní straně jen malba dvou „čertíků“, ale také gotické lomené okno a dvě malá hrotitá okénka v kamenném ostění s jeptiškou. V přízemí západního průčelí se nachází gotický hrotitý portál s bohatě profilovaným ostěním. Na jižní straně můžeme v patře vidět gotický sedlový portálek, v přízemí pak gotický hrotitý portál. Hrotitá jsou také okna lodi i presbytáře. Severní sakristie je dvou podlažní s křížovou klenbou v přízemí.

Farní kostel Nejsvětější Trojice v Klášterci nad Orlicí byl mezi naše chráněné kulturní památky zařazen – jako hodnotná ukázka gotické sakrální architektury a jeden z nejstarších kostelů ve východních Čechách – hned v květnu roku 1958.

A protože se této cti dostalo i dalším částem hřbitovního areálu, prozradíme si v závěru něco málo také o nich.

Kostnice je jednoduchou pozdně barokní stavbou z roku 1793 v podobě hřbitovní kaple se sedlovou střechou. Její interiér je zaklenut křížovou hřebínkovou klenbou. Celkově je však považována za hodnotný příklad doznívajícího pozdně barokního stavitelství závěru 18. století.

Sousoší Kalvárie je pozdně barokním dílem z roku 1779, jehož autora neznáme. Je považováno za kvalitní ukázku oblíbeného ikonografického typu Ukřižování, kde po stranách středového kamenného kříže s korpusem Krista stojí sošky Panny Marie a sv. Jana Evangelisty. Předpokládá se, že jde o dílo některého kameníka z podhůří Orlických hor.

Kamenná ohradní je také označována jako pozdně barokní. Je prolomena dvojicí pilířových vstupních bran a její korunu kryjí pískovcové desky. Tuto hodnotnou součást areálu kostela Nejsvětější Trojice nejvíce proslavila tajemná reliéfní lebka na jižní části ohradní zdi.

Za prohlídku, samozřejmě, stojí také zdejší hřbitov. Ani tady nechybí kvalitní skulptury (Ježíš, Anděl) i tajemstvími opředené hroby (náhrobek s lebkou, stigmatická Anna B. Tomanová).