Klenot v srdci Vysokých Tater - Tatranská Lomnica

Dalším z půvabných horských městeček, ležících při „Cestě slobody“ je Tatranská Lomnica. I ona je oblíbeným místem turistů, vyrážejících odsud na své toulky po Vysokých Tatrách. Vydatně jim v tom pomáhá kabinková lanovka, která je během několika minut vyveze na Skalnaté Pleso, nebo dokonce až na 2 634 metrů vysoký Lomnický štít.

Zapátrat po historii jejího vzniku, znamená vrátit se do roku 1892, kdy byla tato osada založena a hned se jí dostalo primátu prvního státního klimatického místa ve Vysokých Tatrách. Pojem to je dost obecný a představovat si pod ním můžeme ledacos, nicméně rozvoj Tatranské Lomnice nabral hodně rychlé tempo. Vybudovanou „horáreň“ uherského lesního eráru a několik letohrádků maďarských aristokratů následoval už v roce 1893 zásluhou Spišské úvěrové banky hotel Lomnica. Významným podnětem pro další rozvoj tohoto tatranského střediska bylo i zbudování vlakového spojení do Popradu. I díky tomu tu během deseti let vyrostl hotel „Lomnička“, stejně tak jako reprezentativní lázeňský dům se vstupní halou v maurském slohu, nebo „Slovenský dom“, který však už dnes nenajdeme. V roce 1975 byl srovnán se zemí. Ještě o něco později (roku 1905) vyrůstá další dominanta Tatranské Lomnice – Grandhotel Praha. O něco dříve (v roce 1902) byl zbudován pozdně gotický Evangelický kostel a za zmínku stojí i Széchenyiho letohrádek v tudorovském stylu z roku 1913. To, že zdejší osada držela od počátku krok s moderní dobou svědčí sáňkařská a bobová dráha v blízkosti Skalnaté doliny, která nepostrádala dřevěné bariéry, ani na svou dobu opravdu neobvyklý mechanický výtah a elektrickou časomíru. Těžké časy I. světové války sem přivedly vojáky uherské armády, zotavující se zde ze svých zranění. Válečné roky rozvoj letoviska naštěstí jen zbrzdily. Trpké zkušenosti odvál čas a Tatranská Lomnica opět začala žít. V roce 1924 vzniklo kino a v roce 1933 tu zanechali významnou stopu i Češi. Zásluhou Zemské životní pojišťovny vyrostla na úpatí Tater moderní zotavovna Morava, dobře známá z již téměř kultovního filmu „Anděl na horách“.

Paradoxně právě II. světová válka přinesla Tatranské Lomnici její největší atrakci. Jen kousek od centra osady vyrostla spodní stanice kabinové lanovky, která přes mezi stanici Štart začala dopravovat turisty nejdříve na Skalnaté pleso, později dokonce až na Lomnický štít. V roce 1945 byla sice ustupujícími fašistickými vojsky hodně poničena, přesto se během let 1946 – 1949 dočkala postupného obnovení provozu.

S návratem svobody se začalo se stavbou dalších objektů. Pod tatranskými štíty vyrostly nové zotavovny, na mapě přibyly hotely „Horec“, „Slovan“, „Dělnický hotel Pozemních staveb, rekreační domy „Urán“ a Družba“ a ve svahu nad nimi vznikl nový lyžařský areál. Osada se stala sídlem Správy Tatranského národního parku, jehož výzkumná stanice se spolu s muzeem usídlila od roku 1968 v nové budově, za jejíž projekt získal architekt Pavol Merjavý cenu Dušana Jurkoviče.

Dnes žije Tatranská Lomnice poklidným tempem horského městečka, které jako kdyby střežilo vstup do nejkrásnějších partií Vysokých Tater. „Električka“ ze Starého Smokovce, vlak z Popradu a pochopitelně i auta autobusy sem neustále přiváží turisty, dychtící nejen po poznání tohoto nádherného místa, ale i po odpočinku a načerpání nových sil. Tatranská Lomnica je pro tento účel místem vskutku ideálním. Přijeďte se o tom přesvědčit i vy!