Klosterneuburg – klášterní kostel Narození Panny Marie (Stiftskirche Maria Geburt)

Dnešní kolegiátní chrám Narození Panny Marie můžeme směle označit za neogotickou stavbu románského původu, s gotickými doplňky a barokním interiérem. Položení základů klášterního kostela v dolnorakouském městečku Klosterneuburg totiž můžeme přičítat – později svatořečenému - markraběti Leopoldovi III. Babenberskému. Tento někdejší skorocísař zde totiž postavil nejen velkou pevnost, připomínající hradní rezidenci, ale i augustiniánský klášter s klášterním kostelem. Románská bazilika byla v té době jednou z největších kostelů v celé zemi a slavnostně byla vysvěcením otevřena až koncem září roku 1136 (manželka autora článku se narodila ve stejný den, jen o „několik“ let později), tedy těsně před Leopoldovou smrtí.

Klášterní kostel byl poté – pochopitelně – snad každé století nějak dostavován, přestavován nebo jinak stavebně upravován, ale to hlavní jej čekalo až v roce 1887, kdy „získal“ dvě nové západní věže. Autorem neogotického dvojvěžového průčelí, vysokého 82,5 metru, i všech souvisejících chrámových úprav byl tehdy Friedrich Schmidt, tedy architekt, který ma „na svědomí“ rovněž podobu vídeňské Radnice. A hned na úvod si ještě můžeme upřesnit, že výstavba původního chrámu započala v červnu roku 1114, v jeho podobě se kloubí pozdně románské fragmenty s gotikou, neogotikou a historismem, přičemž vnitřní vybavení je převážně ve vrcholně barokním slohu. Jedná se o kostel halový, s příčnou lodí a bočními kaplemi, který byl ve své historii chrámem farním, děkanským i kolegiátním. Koneckonců všechny tyto tři funkce plní i dnes.

Kolegiátní kostel Narození Panny Marie byl postaven jako trojlodní bazilika s příčnou lodí, třemi půlkruhovými apsidami a věží nad křížením lodí a až v průběhu 17. století byl přestavěn na chrám halový. Předtím - tedy koncem 14. století – byla ještě zahájena výstavba jihozápadní věže. V roce 1634 je pak odstartována první etapa barokních úprav chrámu, kterou až do roku 1645 postupně vedli architekti Andrea Retti, Johann Jakob Spaz a Giovanni Battista Carlone. Tak byla v roce 1638 stržena centrální věž, aby v letech 1638 až 1644 vznikla věž nová a románská trojlodní bazilika se uvnitř změnila v barokní halový kostel s bočními kaplemi. Druhá barokní etapa proběhla v letech 1680 až 1702, kdy byla chrámová loď vyzdobena barokními freskami Johanna Georga Greinera (r. 1689-1695) a štukovou výzdobou Domenico Piazzola. Závěrečná etapa barokních úprav pak v období let 1723 až 1730 přinesla zvýšení presbytáře, barokní štuky Santino Bussiho a kopulovou fresku Nanebevzetí Panny Marie od Johanna Michaela Rottmayra (r. 1729).

Poslední přestavba z let 1882 až 1892 je již dílem katedrálního architekta Friedricha von Schmidt, architektů Martina a Josefa Schomerů a sochařů Karla Franze nebo Erlera Schwieferta. V rámci ní došlo - mimo jiné - k částečné úpravě vnější strany lodi, transeptu i chóru a také k částečnému odstranění a přestavbě (neogotické dekorativní prvky) věží. Od roku 1892 se tedy kostel pyšní svou současnou neogotickou podobou (pokud se nebudeme chtít ohánět poměrně módním – a nic neříkajícím - slovem historismus). A za zmínku stojí jistě ještě jeden velmi důležitý den v historii klášterního kostela. 24. září 1936 jej papež Pius XI. odměnil „hodností“ menší baziliky, tedy baziliky minor.

Na závěr ještě pár informací o chrámovém mobiliáři. Nádherný románský křídlový hlavní oltář byl v roce 1714 odstraněn a nahrazen monumentálním oltářem barokním. Ten je dílem Sebastiana Stumpfeggera a Matthiase Steinla, zatímco mariánský oltářní obraz namaloval Johann Georg Schmidt. Další oltáře se nacházejí v bočních kaplích a vytvořili je v letech 1689 až 1697 dva linečtí bratři, Johann Baptist mladší a Jan Peter Spazové. Ty doplňují dva mramorové oltáře z konce 17. století v transeptu a neogotický oltář v kapli Panny Marie v jižní věži, který zdobí pozdně gotická socha Madony. Varhany pak má kolegiátní kostel dvoje. Ty hlavní vytvořil Johann Georg Freundt a jedná se o orgán se třemi manuály, postavený v pasovské dílně v letech 1636 až 1642. Varhanní skříň vyrobili tesaři Jacob Kofler a Konrad Schmidt a bohatými řezbami je vyzdobili Michael Schmidt, Georg Gemelich a Max Preyer, za využití části řezeb ze staršího nástroje. Údajně se jedná o největší a nejvýznamnější varhany ze 17. století ve střední Evropě.

A ještě jedna drobná poznámka jako dodatek. Klosterneuburg je dnes už v podstatě regulérním předměstím rakouské metropole a v současnosti zde žije více než 26 tisíc obyvatel. Za zmínku určitě stojí také fakt, že v místní části Kierling zemřel v roce 1924 spisovatel Franz Kafka.