Kočičí skalka

Vlastně jsem místo objevil tak nějak mimoděk. Sice už kdysi dávno mě zajímala lokalita, díky názvu Kočičí skalka se dalo usoudit, že se někde na hoře skrývá nějaká skála nebo šutr, ovšem při příchodu na vrcholovou plošinu jsem nic význačného neobjevil Vrchol označený tímto názvem je spíš předstupeň či rozsocha hlavního hřebene zhruba vybíhající pod vrcholem Pece, tady mez Břidličnou a Ztracenými kameny. Dá se k němu celkem dobře dostat od lesní cesty k Mísečné chatě (od Klepáčova po cyklotrase k Bochnerově boudě a pak dál neznačenou lesní cestou).

Ovšem když jsem se zase po čase vydal na odpolední vyjížďku do těchto končin, konkrétně z Vernířovic na Kosaře a dál na rozcestí U Bochnerovy boudy, dostavilo se příjemné překvapení.

Poměrně oblíbená (moje) trasa je značená modrou cykloturistickou značkou č. 6255, od rozcestí Pod Zadním Hutiskem. Je to vlastně taková varianta příjezdu někam ke Skřítku, zejména vhodná pro cyklisty kteří se chtějí vyhnout hlavní silnici, nebo otravné dlouhé rovince nad Klepáčovem. Samotná trasa je poměrně pořád v lese, takže cyklista (i pěší) je celkem ochuzen o nějaké vyhlídky. Ovšem to neznamená, že by se nebylo vysloveně na co koukat, sem tam mineme nějakou skálu nebo skalku a teď v létě i kolem cesty něco kvete. A není-li vidět do údolí, občas vidíme alespoň nějaký vrcholek. Občas narazím na nějaký nový průsek, jak zde dřevorubci něco těží a v těch i nějaké větší skalní útvary (ovšem nedůležité). Asi za druhou třetinou stoupání ovšem u zatáčky vidím další velký průsek a tři poměrně velké skalní útvary. No tak tady už neodolám. Tedy zamknout kolo a vystoupat nahoru. Tedy výstup je značně brutální, leckdy po čtyřech. První narážím na celkem skromnou skalku pár metrů vysokou ale celkem dosti dlouhou (tak 15 m). A pak už ty větší útvary. Zčásti tedy skryté ve Vysokých stromech ale asi prostřední z nich se skloněnou stěnou zhruba k severu (spíš k východu, téměř převis) už dosahuje značné výšky (8-10m) ovšem to spíš odhaduji, terén je silně neschůdný, tak mám co dělat si uchovat zdravou kůži. U další skály navíc průrva, kam by se dalo vesele spadnout. Už podle pohledu je patrné, že mám před sebou celkem solidní mrazové skalní sruby, ne žádné výchozy. Horninou je zcela určitě rula (biotická a muskovit). Nejvyšší vrchol skály tvoří takové menší skalní věžičky (můžou připomínat Obří skály). Ta prostřední skála se skloněnou stěnou je zřejmě ta, která dala skalám název. Skloněný, jakoby nahnutý tvar by mohl připomínat kočku před skokem, takže to bude zcela určitě ta pravá Kočičí skalka. Okolí je dosti divoké, takže místo zkoumání a focení se snažím zachovat si zdraví (sestupuji občas nedůstojně, ale účelně po zadní části těla). Kočičí skalka má podloží táhnoucí se k jihozápadu, při úpatí dokonce nacházím i jakousi tajemnou sluj (naštěstí bez saně). Nakonec najdu celkem snesitelnou pěšinku do lesa, vylezl jsem kousek od přístřešku u Cyklotrasy, tedy cca 300 m od místa, kde zůstalo kolo.

Samozřejmě jsem trošku zapátral i v internetu, Kočičí skalka je uvedená mezi geologickými lokalitami a to jako celkem se zajímavým popisem. Podle toho skalní sruby připomínají menší skalní město, výška je dokonce udávaná i kolem 20m. Samotná Kočičí skalka je pak uvedená

jako jeden z nejlepších výchozů středně až hrubě zrnitého blastomylonitu, okaté až plástevnaté ortoruly místy silně chloritizované. Regionální členění útvaru je Český masiv – krystalinikum a prevariské paleozoikum, moravská oblast, silezika. Stratigrafie – devon.

Když pak opodál výletník narazí na poměrně hojnou pětiprstku žežulník (vstavač, čili orchidej), jeví se lokalita velmi zajímavě...

Při jednodušším přístupu by to asi byla velmi zajímavá lokalita, ovšem díky značné divočině naštěstí snad zůstane cílem jen pro zasvěcené (a odvážné).