Kostel Navštívení Panny Marie v Sopotech

Podle pověsti měl být sopotský chrám Páně vybudován zdejšími horníky již koncem 12. nebo začátkem 13. století (viz http://historie.obecsobinov.cz/clanek.php?n=10_kostel-v-sopotech&s=) a jako farní byl zmíněn již v roce 1350, kdy se vyskytuje v soupisu pražského biskupství. Tehdy náležel pod brodský dekanát a kouřimský archidiakonát. O 2 roky později byly odsud odváděny 3 groše papežského desátku. Roku 1358 nastoupil po zemřelém plebánovi Martinovi kněz Mikoláš. Když nový plebán rezignoval, tak ho v roce 1363 nahradil kněz Racek a po jeho smrti se roku 1367 stal zdejším plebánem opět lněz Mikoláš. S jistotou však nevíme, zda šlo o toho samého člověka nebo 2 kněze stejného jména. V roce 1384 došlo k soudu o dědictví zdejšího zboží i o místní kostelní podací. Roku 1393 se stal po smrti plebána Mikoláše jeho nástupcem kněz Matěj. V roce 1401 došlo ke směně fary mezi plebánem Mikolášem a Maurem od sv. Kříže u Chrudimi v litomyšlské diecézi. O 2 roky později si vyměnili faru plebán Mikoláš s knězem Petrem z Telecí v litomyšlské diecézi. Když roku 1405 rezignoval plebán Petr, tak byl zastoupen knězem Martinem. Po jeho rezignaci ho nejspíše v roce 1407 nahradil kněz Petr, o němž je zmínka v soudních aktech z téže doby. Za husitských válek ztratil na nějakou dobu vlastního faráře a následně zde působili kněží podobojí. Po jejich vyhnání v pobělohorském období se stal filiálním k Přibyslavi, kdy ho v letech 1693-1697 spravovali žďárští cisterciáci z Vojnova Městce. V letech 1697-1761 náležel kostel pod Krucemburk, což skončilo zřízením lokálie 9. března 1761 (prvním lokalistou byl P. Josef Vrba; ze zprávy o vizitaci far kraje Čáslavského od královéhradeckého biskupa Msgre. Jana Leopolda Haye z roku 1783 víme, že sopotský lokalista konal každou neděli a svátek pro zdejší osadu a okolní obce pravidelné bohoslužby), jež byla povýšena na faru roku 1860. Sám kostel byl v letech 1749-1752 přestavěn nákladem Karla knížete z Dietrichšteinů do barokní podoby (slavnostně byl vysvěcen 2. července 1752) a v roce 1843 došlo k přístavbě věže. 2. června 1813 navštívil svatostánek královéhradecký biskup Msgre. Alois Josef Krakovský z Kolovrat. V letech 1889-1891 (Antonín Sucharda z Nové Paky), 1900-1901, 1955 a 1970-1977 došlo k jeho opravě (viz https://www.soupispamatek.com/okres_chotebor/foto/sobinov/sobinov_sopoty_kostel.htm). 16. května 1902 zde udílel sv. biřmování královéhradecký biskup Msgre. Edvard Jan Nepomucký Brynych. Bylo to první biskupské sv. biřmování v tomto svatostánku, i když býval dlouhá staletí poutním místem. 5. srpna 1892 ho zde udílel pouze světící biskup pražský Msgre. Ferdinand Jan Kalous. 17. prosince 1963 byl zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-navstiveni-panny-marie-s-farou-691062). Nejvýraznějšími posledními investicemí se staly: oprava fasády a noční nasvícení objektu roku 2004 a částečná oprava fasády a soklu v roce 2016, pokud nepočítáme opravu zdejších varhan (viz https://havlickobrodsky.denik.cz/zpravy_region/20090408varhany_oprava.html).

Jedná se o jednolodní orientovanou stavbu s trojboce (zevně půlkruhově) uzavřeným presbytářem, se sakristií na severní a kaplí na jižní straně, s hranolovitou čtyřpodlažní věží v západním průčelí, se sanktusníkem na konci lodi a s jednoduchými schodišti vedoucími k hlavnímu a bočním vchodům. Presbytář o délce 12,23 m a šířce 6,95 m je zaklenut konchou s výsečemi a stlačenou kupolí členěnou pásy, podepřenou v koutech toskánskými pilatry; sakristie a kaple zaklenuta valenou klenbou s výsečemi a oratoře křížově. Segmentový triumfální oblouk je rámován svazky pilastrů. V obdélné lodi o délce 17,5 m a šířce 7,65 m jsou 3 pole valené klenby na pásech nesených sdruženými pilastry a valeně podklenutá zděná kruchta s plochou poprsnicí. Vnější fasády s polokruhem zakončenými okny se šambránami jsou členěny lizénovými rámci a zaobleným fabionem.

Zařízení je převážně rokokové nebo barokní. Hlavní oltář je portálový se zděnou menzou, rokokově vyzdobeným tabernáklem a nástěnnou plochou architekturou s pilastry, visutými řezbami a hřebenovitými ozdobami. Sochy andělů nesou rám s obrazem Pasovské madony od Jana Wolfa ze Zásmuk z roku 1652, darovaným Janou Terezií Kustošovou ze Zubří na Studenci před svatbou s Viktorem hrabětem z Wollsteinů a na Komorním Hrádku. Stříbrné a částečně zlacené korunky na hlavách sem byly darovány Marií Magdalenou baronkou Černínovou z Löwenehrů v roce 1810, když původní skončily v rekvizici a následně byly zpracovány v mincovně. Na krku Panny Marie jsou pak šňůry perel a dukátů. Boční oltář sv. Jana Nepomuckého s obrazem světce je ozdoben akantovými řezbami a čtrnácterem oválných obrázků sv. pomocníků a pochází z 1. poloviny 18. století. Při jeho opravě byla na predelu vztyčena socha Panny Marie a 2 andělů. Původní skříňka se soškou Ecce Homo! byla následně umístěna do roku 1765 vybudované hřbitovní kaple. Druhý postranní oltář s obrazem sv. Prokopa, s Božím okem v nástavci a s reliéfem Kalvárie na predele byl pořízen v roce 1890. Oba boční oltáře mají pocházet z kláštera ve Žďáru nad Sázavou. Rokoková kazatelna s figurálními reliéfy na poprsnici (Zasnoubení Panny Marie, Návštěva u Alžběty, Navštívení Panny Marie, Zachariáš se modlí za syna), 2 soškami andělů na rozích, s baldachýnovou drapérií na stěně nad řečništěm a s Bohem Otcem a anděli na stříšce pochází z roku 1760. V téže době vznikla i dřevěná křtitelnice s hřebenovitou ozdobou na plášti, mušlí s andílčí hlavou na víku a nástěnným nástavcem s reliéfem křtu Páně a postavou andílka nad víkem. Za zmínku ještě stojí: dvojice protějškových obrazů Seslání Ducha sv. a Sv. rodiny z 2. poloviny 18. století; obraz sv. Václava z konce 17. století; raně barokní sousoší Piety na triumfálním oblouku z roku 1675; stříbrná a pozlacená monstrance z konce 18. století; ciborium od Josefa Benoniho z roku 1778; šestice zasklených rámových relikviářů z krouceného zlata. Od 31. října 2008 památkově chráněné varhany (s účinností od 21. listopadu téhož roku) byly zhotoveny po roce 1749 v dílně Vojtěcha Schreyera a opraveny v letech 1853 (Jan Viktora), 1903 (neznámý varhanář) a 1983 (Karel Bříza; viz http://www.varhany.net/cardheader.php?lok=363). Jejich skříň byla zrestaurována v roce 2009 Petrem Bezchlebou a roku 2011 bylo dokončeno jejich tříleté restaurování Františkem Petrem.

Kostel míval dříve trojici zvonů. První o výšce 0,58 m a průměru 0,61 m se spíše nečitelným nápisem v gotické minuskuli ze 16. století; druhý o výšce 0,53 m, průměru 0,545 m z přelomu 16. a 17. století a třetí (sanktusník), který byl slit Josefem Hilzerem v Jihlavě v roce 1857, alespoň podle Zdeňka Wirtha a jeho knihy "Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století. XXIII. Politický okres Chotěbořský". Nejstarší dochovaný zvon má však podle jiných zdrojů pocházet z roku 1461. Za 1. světové války byl zrekvírován výše jmenovaný sanktusník o hmotnosti 24,64 kg, výšce 35,5 m, průměru 37 cm a s nápisem: "Gegossen von Jozef Hilzer in Iglau 1857", zhotovený jako náhrada původního puklého zvonu. V letech 1921-1942 zde visel nový zvon o hmotnosti 13 kg, jenž byl pořízen u firmy V. F. Červený v Hradci Králové, ale dopadl stejně jako jeho předchůdce. Umíráček o hmotnosti 7 kg a výšce 20 cm pochází z roku 1956. Na závěr ještě dodejme to, že poutním kostelem se stal tento objekt roku 1652, kdy zde nechali jezuité vystavit obraz Panny Marie Pasovské k uctívání prostého lidu. První dochovaná zmínka o zdejší pouti však pochází až z roku 1659.