Kostel Povýšení sv. Kříže v Třebosicích

Podle odložené, ale zachované románské křtitelnice, se soudí, že původní chrám Páně byl vystavěn již v románském slohu, ale kvůli pozdějšímu nárůstu obyvatelstva ve farnosti byl zbořen a nahrazen gotickým objektem. První zmínka o něm pochází z popisu pražské diecéze z let 1344-1350 a z konfirmačních knih z roku 1375, kdy již byl dávno farním a patřil pod královéhradecký archidiakonát a chrudimský dekanát, s nímž byl listinou ze 4. listopadu 1350 postoupen k litomyšlskému biskupství. Ze zdejších plebánů známe po jménu faráře Jana, který byl v roce 1398 podepsán jako komisař na rosické desátkové listině. Později zde bylo založeno kaplanství, neboť roku 1411 byl na turkovické listině podepsán Otík, kaplan v Třebosicích (psáno jako "in Nemossicz"). Během 15. a 16. století měl faráře podobojí a počátkem 17. století evangelické správce. V roce 1548 byl třebosickým farářem Jan Uzda a roku 1612 Jan Nason (psán někde i jako Wason) Landskronský, jenž si téhož roku koupil s manželkou Annou dům v Chrudimi v Puterasích. V roce 1615 byl farářem Jan (někde Martin) Heřmánek a od pobělohorského vypuzení evangelíků byla fara až do roku 1652 neobsazena, přičemž v roce 1646 došlo k jejímu zrušení a kostel se stal chrudimskou filiálkou, kde byl prvním katolickým děkanem roku 1622 P. Jiří Bílek Kouřimský. V 1. polovině 18. století byl barokně upraven, přičemž šlo zejména o loď a západní fasádu. V roce 1633 byly matriky zdejších obyvatel vedeny již v Pardubicích. Podle relace z roku 1677 měl kostel 2 stříbrné kalichy, mosaznou nádobu na vodu a čtveřici zvonů. Do roku 1787 byl kostel filiálním do Pardubic. V roce 1787 došlo ke zřízení lokálie (prvním lokalistou byl v letech 1787-1792 augustinián P. Eligius Boleslavský), z níž se 20. dubna 1856 stala fara (prvofarářem byl P. Theobald Bulíček, který ve vsi působil v letech 1854-1866). V roce 1797 došlo ke zrušení hřbitova. Roku 1810 došlo k zabavení stříbrné monstrance, stříbrného kalicha, ciboria a patenky. V roce 1827 byl kostel odhadnut na 2 000 zlatých. Roku 1859 se objevily první plány na výstavbu většího kostela, a to na místě čp. 1 a 28. V roce 1861 byl tak na západní straně přistavěn kůr a nově byla postavena i sešlá sanktusová vížka a do ní zavěšen zvon. Koncem téhož století došlo k dalším úpravám. 23. dubna 1899 zde udílel sv. biřmování královéhradecký biskup Msgre. Edvard Jan Nepomucký Brynych a 16. května 1911 Msgre. ThDr. Josef Doubrava. V roce 1933 byla do objektu zavedena elektřina. Roku 1951 byla provedena oprava interiéru a v roce 1960 byla opravena zvonice. 18. března 1964 byl objekt zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-povyseni-sv-krize-16144292). O 10 let později došlo k opravě kostela i zvonice. V roce 2008 byl kvůli plánovanému odvodnění kostela proveden záchranný archeologický výzkum (viz https://www.researchgate.net/publication/345981431_Zachranny_archeologicky_vyzkum_u_kostela_Povyseni_sv_Krize_v_Trebosicich_okr_Pardubice).

Jedná se o jednolodní objekt s trojboce uzavřeným presbytářem, se sakristií o délce 5,2 m a šířce 3,12 m na severní straně a s předsíní na západní a jižní straně lodi. Presbytář a sakristie jsou podepřeny jednou odstupněnými opěrnými pilíři, na jižní straně lodi je hrotitý portál s okoseným ostěním. Západní fasáda je zakončena volutovým štítem a členěna ionizujícími pilastry. Presbytář je zaklenut kápěmi křížové klenby s hmotnými klínovými žebry, s terčovitým svorníkem a osekanými konzolami. Do valeně sklenuté sakristie vede segmentem završený portál. Okna jsou hrotitá, na východní straně je pouze jednoduchá kružba. Triumfální oblouk je nízký a obloukový; loď plochostropá s obdélnými a půlkruhem završenými okny. Původní loď má délku 15,2 m a šířku 7,9 m, ale je prodloužena přístavkem na západní straně o délce 6 m a šířce 4 m. Původní gotické okno na jižní straně bylo zazděno a nové bylo roku 1861 probouráno na východní straně za oltářem. V 5,22 m dlouhém a 4,9 m širokém presbytáři nalezneme gotické nástěnné malby z 2. poloviny 14. století (na triumfálním oblouku jsou proroci, v presbytáři sv. Václav, figura světice, sv. biskup, donátoři, andělé, Ukřižovaný, sedící Kristus), objevené teprve v roce 1951. Kruchta má dřevěné zábradlí a pod kůrem byla roku 1861 přistavěna kobka pro Boží hrob s oltářem ze skleněných korálů, který má představovat dvojici andělů, jež se koří Nejsvětější svátosti. Při opravě kostela v roce 1922 došlo k přístavbě románské křtitelnice, která se do té doby nacházela ve farském dvoře. Křížová cesta pochází z 1. poloviny 19. století a byla zhotovena chrudimským akademickým malířem Františkem Mikem (též Mickem). Na barokním štítě síňky jsou sluneční hodiny.

Hlavní oltář s kamennou oltářní tumbou pochází z poloviny 18. století, je rokokový s bohatou figurální výzdobou (sošky sv. Augustina, sv. Moniky a klanějících se andělů) a novým obrazem sv. Kříže od profesora pardubické reálky a akademického malíře Jana Kostěnce. Starý obraz byl namalován v roce 1833 chrudimským malířem a štafířem Františkem Mikem (též Mickem), další byl zhotoven Antonínem Jeřábkem z Kutné Hory. Z téže doby je rovněž dřevěná kazatelna s rokajovým zábradlím a s medailonem s postavou Dobrého pastýře a trojnohá křtitelnice se sousoším Křtu Jana Křtitele v Jordáně. V lodi nalezneme postranní oltář sv. Jana Nepomuckého s obrazem z roku 1855 a boční oltář sv. Václava s obrazem z roku 1848, přičemž obě malby zhotovil Josef Papáček z Chrudimě. Za uvedení stojí ještě: v jižní předsíni se nacházející predella renesančního malovaného epitafu z roku 1597 a v předsíňce zazděný náhrobník z roku 1599. Zde býval podle farní pamětní knihy zazděn také malovaný náhrobní kámen s textem: "Léta Páně 1597 v neděli dne 6. ledna tří králů zemřela jest Kateřina dcera slovutného pana Jana Šutky mlynáře Třebosického a tuto tělo její při tomto chrámu pochováno jest. Pán Bůh rač její duši milostiv býti." Osud tohoto náhrobníku není známý. Varhany pocházejí z roku 1829 a k jejich opravě došlo v roce 1891 (Alois Kudrna z Pardubic, viz http://www.varhany.net/cardheader.php?lok=4015).

Barokní dřevěná zvonice na osmibokém půdorysu, jež byla poprvé doložena k roku 1754 a opravena v letech 1886 a 1923, se nachází na bývalém hřbitově a původně v ní byla zavěšena trojice zvonů - první o výšce 1 m, průměru 1,18 m a s textem: "Chwalte Pana na czymbalích dobrze zniegiczich, chwaltez ho na czymbalech utiessenie zniegiczich. Wsseliky duch chwal Hospodina 1611. Gakoz Mogziss powissil hada na paussti tak ma powissen byti Syn czloweka abi kazdi kdoz werzi w neho nezahinul ale mel ziwot veczni. Gan Nason Landskronsky, fararz Trzebosiczky. J. G. Z. M." a s železným srdcem z roku 1823; druhý o výšce 0,8 m, průměru 0,96 m a s nápisem: "We gmenu Pana Krista slyt zwon do Trzebosyc z nadanie obeczniho ab anno domini cccclxvj. Pan Wilem z Duban Katerzina Wyssehnewska." a se srdcem z roku 1770; třetí o výšce 0,5 m, průměru 0,6 m a s textem: "Anno 1601. Venite, ascendamus ad montem Domini, et ad domum Dei Jacob." Tyto zvony však byly 8. února 1917 zrekvírovány. Za jejich celkovou hmotnost 152 kg (Poledník z roku 1611 vážil 92 kg, Umíráček 20 kg, Sanktusník 40 kg) bylo obci vyplaceno 608 K. Za zrekvírovaný Poledník byl 7. října 1934 slavnostně zavěšen nový zvon, který vážil 168 kg a pocházel od firmy Manoušek z Brna. K jeho rekvizici došlo v roce 1942. Zvon z roku 1611 byl zachován na přímou žádost u císaře Karla I. a z jeho milosti. Kromě něj zde dnes visí ještě zvon z roku 1464 (viz https://pardubice.rozhlas.cz/poklady-v-zastrcene-ulici-trebosicka-naves-ukryva-jeden-z-nejstarsich-zvonu-na-9068660).