Kostel sv. Bartoloměje, apoštola v Lanžově

Původně šlo o románský kostel z 1. třetiny 13. století, který byl připomínám v roce 1350 jako farní poličanský chrám, patřící pod královéhradecký dekanát a archidiakonát. Protože v Bílých Poličanech se žádný kostel později nenacházel, býval lanžovský kostel, pokud ne přímo celá obec, nejspíše součástí Poličan. Poličanský farář platil papežského desátku roku 1369 9 grošů, v letech 1384 a 1385 též 9 grošů, v roce 1399 18 grošů a roku 1405 opět jen 9 grošů. K prezentaci Bořka z Poličan 2. září 1354 ke kostelu v Újezdě (Svatojánském) a filiálnímu v Nové Vsi (Bělohradě) byl ustanoven kněz Mikuláš směnou za dřívějšího faráře Ottu. Týž Bořek, zvaný „Silvar“ z Poličan, vykonával také ke kostelu v Červené Třemešné prezentační právo, kam s jeho svolením roku 1370 po rezignaci faráře Jana byl potvrzen za faráře Matěj, dříve farář v Seoroticích (nesmyslný název, nejspíše jde o Sendražice nebo Žeretice). V roce 1383 přišel do Poličan kněz Jan, který nahradil faráře Bavora, jenž se usadil při špitále sv. Anny na královéhradeckém Pražském podměstí. Po rezignaci kněze Jana 24. května 1383 byl potvrzen farářem v Poličanech Zdislav, dříve plebán v Dubenci. Po smrti Zdislava byl potvrzen 14. října 1391 za zdejšího plebána kněz Pavel z Nechanic. Při instalaci kněze Haška ze Skalice za faráře v Třemešné 7. srpna 1407 se uvádí poličanský farář jako exekutor. Jeho jméno však neznáme. Roku 1418 poličanský plebán Oldřich (Ulricus či Ulrik) vyměnil se svolením Mikuláše z Poličan od Víta, řečeného Beránek, na Poličanech desátek a úrok 80 grošů, od téhož záduší a faře povinovaný, za louku ležící pod kostelem. V 16. století byl filiálním kostelem farního kostela Zvěstování Panny Marie v Miletíně. 4. října 1513 se též poprvé objevuje pojmenování Lanžov. Původní románský kostelík bez opěráků byl během téhož století přestavěn v renesančním slohu. V té době bylo jeho podací právo rozděleno mezi Valdštejny a pány z Hustířan. Barokně byl dokončen na přelomu 17. a 18. století rodem Kotulínských. V roce 1564 byl kostel vyloupen. Roku 1684 byl rozšířen o věž a oratoř nad sakristií. Fara byla při kostele opětovně zřízena v roce 1716 (ordinární nařízení pocházejí z roku 1716 a kostelní účty byly vedeny od roku 1717). Zřizovací listina byla vydána však až 1. prosince 1720. Prvním zdejším farářem se stal P. František Schlaeger (psán i jako Schloeger). Roku 1804 byla přistavěna na jižní straně kněžiště pětistranná kaple sv. Apolény, kterou dal zřídit František X. rytíř Cecinkar z Birnic jako rodovou hrobku. Rakve z krypty pod oltářem byly v roce 1864 přeneseny do nové rodové hrobky. Roku 1852 byly obnoveny všechny oltáře. Další přestavba byla provedena v roce 1864 a úpravy v letech 1908 (při odbourání předsíňky objeven románský portál, jenž byl prohlédnut ředitelem c. k. odborné školy sochařské a kamenické v Hořicích Václavem Weinzettlem, který o něm podal zprávu ústřední komisi pro zachování uměleckých památek ve Vídni), 1910 a 1924. 21. května 1896 zde udílel sv. biřmování královéhradecký biskup Msgre. Edvard Jan Brynych. Od 21. dubna 1964 je objekt památkově chráněn (viz https://www.pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-bartolomeje-s-branou-a-schodistem-884659). V říjnu 1993 došlo k vloupání do kostela, kdy zmizely sochy a sošky v hodnotě více než 50 000 Kč. V letech 1996-1997 došlo ke konzervaci některých náhrobníků.

Jedná se o jednolodní podélnou stavbu otočenou pětibokým presbytářem na jihovýchod, sakristie o čtvercovém půdorysu je na severovýchodní straně, na jihozápadní straně se nachází pětiboká kaple sv. Apoleny a v severozápadním průčelí byla umístěna hranolová věž. Do objektu se vchází jak jižní zdí, tak věží. Z původní románské stavby je dochována loď stavěná kvádříkovou technikou o délce 11,8 m a šířce 7,4 m a nejspíše i přízemní část věže. Na hlavní lodi je zachovaný obloučkový vlys a zubořez, dále lizény v nárožích a částečně půlkruhový portál. Renesanční lunetová římsa s hrotitými záklenky na hlavní zdi nad kněžištěm pochází z konce 16. století. 5 m dlouhý a 7 m široký presbytář je zaklenut valenou klenbou s výsečemi, strop lodi je barokní. Sakristie je sklenuta křížovou klenbou. Kaple sv. Apoleny je plochostropá. V podvěží, jež slouží jako předsíň, je klášterní klenba se štukovou výzdobou. Jako vstup slouží obloukově sklenutý hlavní portál s rozeklaným frontonem, který je uprostřed ozdoben piniovou šiškou. V přízemí a v 1. patře věže jsou obdélná okna s ušima, ve 2. patře půlkruhově zakončená, jež obsahují letopočty: „MDCIXXXIII“ a „1684“. Věž, která je zakončena dvojitou plechem pobitou makovicí s osmibokou lucernou, je členěná římsami a opatřena nárožní bosáží.

Vnitřní vybavení pochází převážně z 18. a 19. století. Na hlavním oltáři, roku 1852 nákladem Františka rytíře Cecinkara z Birnic obnoveném, je umístěn obraz sv. Bartoloměje od pražského malíře Václava Kroupy a po jeho obou stranách jsou dřevěné sošky sv. Jana Křtitele a sv. Christophora. Pod hlavním obrazem byl umístěn v roce 1852 též nový obraz Matky Boží, který byl namalován podle originálu z poutního kostela v Německých Pekarech ve Slezsku (dnes Piekary Śląskie). Boční oltáře jsou zasvěceny sv. Janu Nepomuckému a Svaté rodině. Původně byl na straně epištolní umístěn oltář s obrazem sv. Josefa, pěstouna od Václava Fiedlera z Litic (nejspíše jde o malíře z Litíče, ne z Litic). V křestní kapli byl umístěn oltář s obrazem sv. Apolény. Roku 1859 byl věnován do kostela nový růžencový obraz a zavěšen na zeď poblíž oltáře sv. Josefa; 14 obrazů křížové cesty bylo pořízeno v roce 1882 jako náhrada starých, jež byly podle farní kroniky pořízeny roku 1834. Dřevěná kazatelna byla v roce 1852 spolu s oběma bočními oltáři vyštafírována zlatníkem Janem Wihanem ze Dvora Králové nad Labem. Cínová křtitelnice s nápisem: „Tato krtidelnice gest Kaupel noweho Zrozenj a obnowenj W Duchu swatem. TATO KRZIDELNICE NAKLADEM VROZENE PANA MENVSSE VDELANA LETA 1555.“ byla kvůli zvláštnímu tvaru číslic považována neprávem za dílo z roku 1333. Dřevěná pozdně gotická socha Madony pochází z počátku 16. století. Stříbrný kalich s tepanými ornamenty je darem rytíře Františka Cecinkara z Birniců z roku 1846. Věčná lampa před hlavním oltářem byla spolu se šesticí svícnů zhotovena v roce 1852 pražským cínařem Schellerem. Původní varhany pocházely z roku 1838 a zhotovit je měl Johann Anton Barth z Dolní Olešnice. Později byly vystřídány novým nástrojem od Jana Tučka z Kutné Hory. V křestní kapli jsou zazděny 2 náhrobníky z červeného sliveneckého mramoru, jež náležejí zesnulým manželům Václavu a Engelburze Zárubovým z Hustířan, někdejším držitelům Lanžova. Pocházejí z let 1632 a 1639. Jejich těla se však nacházejí v měděných rakvích v kryptě pod presbytářem. V chrámové lodi je 6 pískovcových náhrobníků z let 1568, 1570, 1602, 1586, 158. a 1586. František Xaver rytíř Cecinkar z Birnic, jenž se stal v roce 1804 držitelem Lanžova, založil v křestní kapli pod oltářem sv. Apolény novou kryptu, do níž byl sám 1. prosince 1855 uložen. Když pak roku 1862, na úbočí lesnatého svahu, blíže nového hřbitova roku 1837 založeného, byla dostavěna nová kaple Povýšení sv. Kříže, byly sem z krypty kostela přeneseny rakve s ostatky členů rodu Birniců.

Ve věži visely původně 4 zvony. Největší – sv. Bartoloměj – o průměru 0,97 m, výšce 0,78 m a s nápisem: „GOS MICH ANTON SCHNEIDER IN KÖNIGGRÄTZ ANNO 1817“ byl ozdoben reliéfy kříže, sv. Pavla, sv. Václava a sv. Bartoloměje na jedné a Panny Marie s Ježíškem na druhé straně. Prostřední, sv. Václav, praskl roku 1888 a byl přelit v roce 1889 u Vojtěcha Samasse v Lublani. Od té doby měl průměr 0,67 m a výšku 0,38 m. Třetí zvon, Poledník či sv. Josef, o průměru 0,24 m, výšce 0,26 m a hmotnosti 23 kg byl ozdoben křížem v reliéfu a zkratkami A.S.I.K.A.1817. (Anton Schneider in Königgrätz. Anno 1817.) Čtvrtý a nejmenší zvon, umíráček, o hmotnosti 10 kg byl opatřen textem: „Nákladem Jana G. Pawlowského, pulkrabího Poličanského. A zesnul w Pánu roku 1734.“ Později přibyl jiný. Zvon z roku 1610 býval původně v kostele sv. Kateřiny ve Zlaté Olešnici, z jehož věže byl snesen v roce 1983.