Kostel sv. Havla v Liběchově

První zmínku o zdejším kostele nalezneme k roku 1350, kdy byl farním a náležel pod mělnický dekanát a boleslavský archidiakonát. O 2 roky později bylo odsud odváděno 18 grošů papežského desátku. 16. března 1354 farář ve Vysoké uvedl kněze Radslava za faráře na liběchovskou faru. Ten zemřel ještě v témže roce, kdy ho nahradil kněz Havel. Ze zápisu z roku 1359 známe plebána Petra Vyšatu. V soudních aktech v roce 1374 je zapsán liběchovský plebán Petr a roku 1396 plebán Jan. Po jeho smrti byl v roce 1414 podán Jindřichem z Dubé kněz Matěj, občas zvaný jako Mašek. Roku 1416 zemřel plebán Mašek a na jeho místo nastoupil kněz Klement. V roce 1419 si plebán Václav směnil faru s Petrem z Chorušc. Roku 1423 zastoupil zemřelého plebána Petra kněz Václav. Za husitských válek přišel Liběchov o faru a po jejich ukončení tu působili kněží podobojí. Ti byli vyhnáni po bělohorské bitvě a celá farnost, zmiňovaná v roce 1650 jako neobsazená, byla připojena k faře v Robči, od níž se osamostatnila až 16. srpna 1731 (v katalogu duchovních litoměřické diecéze je však uváděn až rok 1732), kdy získala prvofaráře P. Karla Františka Timu, jenž se později stal litoměřickým děkanem a v roce 1747 biskupským vikářem.

Tehdy však byl původní kostel značně zchátralý, a tak bylo patronátem rozhodnuto o jeho zbourání a nahrazení novou stavbou, což se stalo nákladem Jana Jáchyma hraběte Pachty z Rájova v letech 1738-1741 (viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svatého_Havla_(Liběchov)); v některých pramenech se však hovoří, že sama stavba byla zahájena již v roce 1725 a ukončena o 3 roky později; např. "Malebný průvodce po Mělníce a okolí" od Bedřicha Marjanka a všechny německé dobové knihy). Kdo byl autorem plánů, tak to s jistotou nevíme, ale uvažuje se, že jím byl František Maxmilián Kaňka (alespoň podle Ing. arch. Pavla Mošťáka), protože v té době přestavoval zdejší zámek, ale tento vývod je přinejmenším sporný. Další autoři hovoří o vzdáleném okruhu kolem Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Roku 1769 bylo zřízeno při kostele kaplanství. Dalšími úpravami prošel v 19. i 20. století. V roce 1884 byl Antonínem hrabětem Veithem darován do kostela umělecky zpracovaný lustr, ozdobený květinovými motivy a vinným dekorem. Roku 1879 došlo k opravě interiéru, při níž byly některé fresky zničeny. V roce 1902 byl pořízen obraz sv. Rodiny od pražského malíře J. Hlávky a k němu ještě přibyly sochy Božího Těla a dvojice andělů od firmy Mudroch & Svatůněk z Prahy. V roce 1961 došlo k přeložení střechy. O 2 roky později byla vytlučena místními dětmi některá okna kostela. 31. prosince 1966 byl objekt zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-havla-2159751). Od 90. let 20. století prochází objekt postupnými opravami. V současné době je kostel spravován ze Štětí (viz https://katalog.dltm.cz/web/chramy/177).

Jedná se o jednolodní orientovanou stavbu s příčnou lodí, trojboce zakončeným presbytářem se čtvercovou sakristií a předsíní (obojí sklenuto osmibokou kupolovitou klenbou). Podélná loď s mansardovou střechou je rozčleněna do pětice klenebních částí s plackovou klenbou. Protáhlý, plackou a konchou sklenutý presbytář je na vnější straně zakončený polygonálně, ale na vnitřní straně je členěný pilastry. Po jeho stranách jsou situovány 2 balkonové oratoře, též zaklenuté plackou. Příčná ramena lodi jsou naopak sklenuta křížem. Mohutné pilíře s pilastry s jónskými hlavicemi podpírají segmentově sklenuté oblouky, které člení loď do již zmíněné pětice částí. Obdélná okna mají jednoduchá ostění. Na západní straně lodi je situována tříramenná zpěvácká kruchta, která je podpírána toskánským sloupovím. Interiér byl vymalován v roce 1741 Janem Petrem Molitorem (Müllerem), pouze freska na klenbě měla být roku 1829 přemalována. Průčelí kostela s nízkým štítovým nástavcem a s hlavním vchodem je značně zvlněno a mohutné polosloupy podpírají těžkou profilovanou římsu. Sanktusní věžička má oplechovanou čtyřbokou lucernu se sraženými rohy.

Většina zařízení je vyvedena v rokokovém slohu a pochází z 2. poloviny 18. století, zejména jde o 3 oltáře: hlavní oltář s novodobým obrazem a sochami sv. Jana Evangelisty a Panny Marie; ve výklenku rokokového tabernáklu je skupina Ukřižování s Pannou Marií a sv. Janem na skalisku z 2. poloviny 18. století. Oltářní obrazy, z nichž nejhezčím mělo být "Sejmutí Krista z kříže", měl vymalovat Karel Škréta. Při pilířích v křížení jsou 2 protéjškové oltáře panelové s nástavci, pravý má obrazy Panny Marie a sv. Josefa (v nástavci) a levý je s obrazem sv. Antonína Paduánského a s malbou sv. Jana Nepomuckého v nástavci. Rokoková kazatelna pochází rovněž ze 2. poloviny 18. století a stejně jako boční oltáře má být vyvedena z mramoru (někteří autoři však hovoří o imitaci mramoru, např. Friedrich Bernau), stejně tak barokní Pieta a křtitelnice jsou z téhož období. Varhany mají být postaveny v roce 1758 Josefem Göblem a opraveny v letech 1762 (Johann Ferdinand Schwabel), 1781 (Ambrosius Augustin Tauchmann), 1789 (Anton Reiss), 1827, 1845 (Josef Gartner), 1857 (Josef Ohme) a 1917 (Rieger-Kloss, viz http://www.varhany.net/cardheader.php?lok=3387), ale Friedrich Bernau píše, že byly dokončeny varhanářem Schmiedem 3. ledna 1728. Uvnitř nalezneme ještě dvojici náhrobníků z let 1572 a 1583, které mají patřit Kašparovi rytíři Belvicovi z Nostic (text: "Letha Panie 1583 w Pondiely w noczi na auterey po swatim Martinie vmrzel vrozeny a stateczny Ritirz Pan Kasspar Belwicz z Nostwicz a na Libiechowie a w tomto Sklipku tielo geho pochowano gest. Wierzime zie w Panv Bohv odpocziwa.") a jeho ženě Evě (nápis: "Letha Panie 1572 we cztwrtek przed Swatym Matovssem Aposstolv Panie vmrzela vrozena Pani Ewa Belwiczowa ze Lstiborze a na Libiechowie a tyto w sklipkv pochowana gest wierzime zie w Panv Bohv odpocziwa.").

Původní zvon ze sanktusníku byl zasvěcený Panně Marii, ale roku 1883 byl přelit v Praze zvonařem Josefem Diepoldem a zrekvírován měl být za 1. světové války, i když některé zdroje jeho existenci zmiňují ještě ve 30. letech 20. století ("Liběchov a okolí" od Adolfa Čondla z roku 1930), takže malá záhada. Jeho náhrada z roku 1922 je již zasvěcena sv. Antonínu Paduánského, na jejíž opravu byla v roce 2017 vyhlášena sbírka (viz http://www.rkc-stetsko.tode.cz/verejna-sbirka-na-opravu-zvonu-na-kostele-sv-havla-v-libechove/). O rok později získal zvon navíc pohon v podobě elektromotoru, sejmut byl 28. března 2018 a opětovně se rozezněl 19. května téhož roku. Další zvony z let 1560, 1601, 1743 a 1878 (tehdy byl přelit) se nacházely v samostatné zvonici o čtvercovém půdorysu s cibulovitou bání, jež snad vznikla ještě před výstavbou současného chrámu Páně, neboť o ní víme již z plánu z roku 1728. Zanikla po přestavbě kaple sv. Ducha v roce 1823, do jejíž nové věže byla ona čtveřice přemístěna, aby byla zrekvírována za 1. světové války.