Kostel sv. Jakuba, Brno

Kostol sv. Jakuba nájdeme na Rašínovej ulici v blízkosti námestia Slobody a Moravského námestia v historickom centre Brna.Kostol postavený koncom 14. storočia a začiatkom 15. storočia.Stojí na mieste staršieho románskeho chrámu sv. Jakuba Většího z rokov 1201 až 1222.Rozmery tohto svätostánku sú 54 metrov dlhý,22 metrov široký a neuveriteľných 94 metrov vysoký.Stavba kostola bola o niečo dlhšia ako sa predpokladalo,pretože počas husitského povstania boli práce zastavené.Ešte v 18. storočí sa tu nachádzal aj cintorín s kaplnkami.V kostole sv. Jakuba je pochovaný hlavný veliteľ obrancov Brna počas obliehania švédskymi vojskami.Počas rekonštrukcie kostola tu bola nájdená stará kostnica,ktorá patrí k najväčším v strednej Európe.Medzi skvosty kostola nepochybne patrí drevorezba ukrižovaní Krista z 13. storočia.

Jedna z brněnských „utajených“ pozoruhodností je k vidění nad oknem jižní stěny impozantní –94 metrů Vysoké - věže pozdně gotického kostela sv. Jakuba Většího. Jedná se o drobné „sousoší“, kterému se říká Nemravný nebo Neslušný mužíček, zkráceně Nehaňba. Ten na všechny – a zejména na katedrálu sv. Petra a Pavla - bezostyšně vystrkuje své odhalené pozadí. Mužíčka, ke kterému se váže jedna z nejznámějších brněnských pověstí, lze spatřit na jednom z okeních oblouků při jižní straně kostela (směrem k Náměstí Svobody). Málokdo ovšem ví, že v okně není vytesán jen jeden – byť proslulý - mužíček, ale že jsou tam postavy dvě. Nemravný mužíček je totiž vyobrazen ve velmi těsném družném obětí s "neslušnou ženuškou". Zřejmě i proto se této postavě dlouho říkalo „Engel der Begierde", tedy anděl chtíčů. Ve skutečnosti šlo pravděpodobně o žert mistra kameníka.

Podle známé pověsti se vrchnosti na Petrově a u Jakuba nikdy neměly moc rády. Začaly také současně stavět dva kostely. Na Petrově bylo více peněz, u Jakuba zase lepší stavitel, který předtím pracoval i na katedrále ve Štrasburku. Svému řemeslu rozuměl a navíc to byl také velký a oblíbený šprýmař. Stavba na Petrově se opožďovala a dole ve městě si z pánů z Petrova tropili žerty. To Petrovské velmi nahněvalo, a protože měli větší moc, postarali se o to, že kameník od Jakuba musel zanechat své práce a město Brno opustit. Mistr slíbil, že odejde, ale požádal o splnění jednoho přání: „Dovolte mi, abych směl dokončit to jediné okno, na kterém zrovna pracuji". Když okno dokončil a odkryl, všichni byli překvapeni. Zjistili, že se mistr kameník těm na Petrově dokonale pomstil. Nad oknem, kde se sbíhají oblouky, dodnes můžete uvidět malého mužíčka, jak svůj holý zadek vystrkuje na ty nahoře, kteří ho z města vyhnali. Mimochodem skutečným stavitelem sv. Jakuba byl známý Antonín Pilgram, který pracoval také na sakrálních stavbách v Porýní, brněnské Staré radnici nebo vídeňské katedrále sv. Štěpána.

Neslušný mužíček, zvaný Nehaňba je zkarikovanou postavičkou nahého muže, který vystrkuje zadek směrem ke katedrále na Petrově a své gesto zdůrazňuje tím, že má na zadku ruku. Ve středověku takové humorné motivy byly relativně časté a v iluminaci se nazývají drolerie. V době rozvíjejícího se nacionalizmu 19. století se říkalo, že postava Nehaňby vznikla jako protest německy mluvících brňanů proti petrské katedrále, reprezentující v Brně český živel. Skutečnost je však asi jiná, protože ze země je celý výjev takřka neviditelný. V oblouku gotického okna je vytesána ženská tvář s výrazem rozkoše a vycházejí z něho dvě ruce, přidržující mužíčka za ramena. Ruka mužíčkova se přidržuje fiktivní ženské postavy v okně, z níž je zrealizovaná pouze ona tvář a ruce. Sochař zde celkem jednoznačně naznačuje úplně jinou činnost, než je vystrkování zadku na katedrálu nebo radní.

Objevil se i názor, jestli se vůbec jedná o pozdně gotický originál a nejde o výsledek regotizačních úprav chrámu. Vzhledem k tomu, že 19. století bylo mnohem prudérnější než středověk, jedná se zřejmě skutečně o originál. Teď už jen nezbývá než věřit, že kostel dostane prostředky z finančních nadačních mechanizmů EU a Norských fondů, přistoupí k velkorysé Restauraci chrámu a zpřístupnění pozdně gotických prostor věže. Potom bychom konečně mohli směle pohlédnout této dvojici i do očí …