Kostel sv. Jakuba Staršího, apoštola v Jičíně

Tento děkanský kostel nebýval vždy farním. Ve 14. století bývala plebánie u nynějšího kostela sv. Ignáce, jenž byl rovněž zasvěcen sv. Jakubu. Roku 1360 byl zmíněn plebán Mikuláš. 22. května 1360 si Ješek z Veselí a Vartemberka změnil příjmy ku prospěchu jičínského kostela 9 kop méně 15 grošů na polích vsi Zebina, které vzdělávali Manso, Panco, Leva, Krudeš, Tomáš, Svatoň, Jiří, Bohuněk a Daněk, obyvatelé v Zebině a 1 lán pole u Jičína, jehož jedna polovice ležela mezi polemi Petra z Jičína a druhá polovice mezi polemi Klasa z Čerova, s lukami ležícími blíže Jičína pod mlýnem Vranice za mlýn, který dosud jičínskému kostelu s ročním platem 8 kop 40 grošů pražských patřil a u Jičína u Horní písčiny ležel a za lán od té písčiny obklíčený i za luka ležící blíže Veliše. V roce 1377 byl jičínský kněz Matěj dán za plebána do Račic. Tato plebánie byla v hradeckém arcidekanátu a sídlem stejnojmenného dekanátu, jehož děkanem býval často některý okolní plebán, např. z Chyjic či Železnice. Papežského desátku platila plebánie 39 grošů. 3. října 1390 byl po smrti plebána Mikuláše dosazen kněz Mikuláš, syn Bedřicha z Bischofswerdy, klerik vratislavské diecéze. Později tu byli děkani a kaplani pod obojí a evangeličtí: kaplan Rafael z Chotěboře (1539), kaplan Jiří (1541), v neznámé době děkan Václav Šmohel, později farář v Opatovicích, kaplan Adam z Benešova (1546), děkan Valentin (1549 a 1550) a u něj kaplan Jan z Německého Brodu (1550), v neznámé době děkan Matěj Kralovický, Jakub Kunvaldský (1576), ženatý děkan Jiří Dikast (1602) a začátkem 17. století děkan Jan Tadeáš starší Mezeřický.

Od nynějšího kostela sv. Ignáce byla odňata fara za dob Albrechta z Valdštejna, arcivévody z Friedlandu, který roku 1621 povolal do Jičína jezuity a odevzdal jim bývalý kostel sv. Jakuba. Proto musel pomýšlet na založení jiného farního kostela, jenž vznikl na místě toho současného. V roce 1630 byl k němu položen základ (zakládací listina biskupské katedrály sv. Jakuba Většího v Jičíně, v aktech zvané jako „Thumbkirche“, vydaná Albrechtem z Valdštejna v roce 1624, nedosáhla v papežské kurii souhlasu; základní kámen byl položen až roku 1627, se stavbou započato o rok později, v roce 1630 dosáhlo zdivo úrovně 2. poschodí), přičemž vévoda Albrecht vyslal svého stavitele (architektem byl Giovanni Battista Pieroni, stavbu vedl Andrea Spezza, po jeho smrti pak Nicolo Sebregondi) do španělského města Santiago de Compostela, aby si prohlédl tamní chrám sv. Jakuba a podle jeho vzoru vybudoval jičínský děkanský kostel se 4 věžemi. V červnu 1630 nařídil Albrecht z Valdštejna, aby bylo objednáno od Arnošta Heidelbergra z Prahy 5 oltářů, z nichž 2 byly dodány již roku 1632. Z tohoto chrámu, jenž byl stavěn zejména italskými zedníky (Jan Agoston, Jakub Cereghetti, Martin Gall, Antoni Somazi), byla původním stavitelem postavena jen část, protože smrt vévody Albrechta další stavbu překazila. Se stavbou bylo pokračováno až za generála Rudolfa hraběte z Tiefenbachu a hraběte ze Šternberka v letech 1654-1655. Dokončen byl roku 1658, ale již v roce 1681 vyhořel. Opravy probíhaly pozvolna (úprava interiéru, omítnutí zdí, zřízení oratoří v lodních rozích, klenutí kostela mimo kopuli, postavení hlavního oltáře sv. Jakuba, kazatelny, 2 postranních oltářů sv. Josefa a sv. Anny, varhany) a teprve 28. září 1701 byl posvěcen královéhradeckým biskupem Bohumírem Kapounem ze Svojkova. 1. října 1768 utrpěl tento kostel spolu s děkanstvím velké škody od ohně, který vnikl do kostela plochým rákosovým stropem, položeným nad zděným kruhem neprovedené kopule, služby Boží byly konány v nynějším mariánském kostele. V letech 1768-1770 byl opraven a znovu posvěcen, přičemž tento náklad byl uhrazen Norbertem hrabětem z Trautmannsdorfu. Tehdy byla stavba překryta kalotou s iluzívními malbami Josefa Kramolína. Během následujících 3 let byl pořízen hlavní oltář a 4 postranní, kdežto malířská výzdoba na omítce a oltářní obrazy byly datovány až 80. lety 18. století (signatura na obraze sv. Josefa na postranním oltáři – Joseph Kramolin 1783). Roku 1824 byla pořízena křížová cesta od lomnického malíře Čapka (dnes se uvádí, že pochází od malíře Suchardy ze Staré Paky). V letech 1826-1827 došlo k opravě chrámu (oltáře, lavice, varhany, kazatelna, 3 oratoře). V letech 1827-1828 byl kostel jednoduše vybílen a oltáře vyštafírovány Vojtěchem Hníkem z Mladé Boleslavi. V roce 1833 byla položena nová kamenná dlažba a došlo k opravě 3 oken, roku 1840 byla opravena monstrance od pražského pasíře Karla Kroba a v roce 1859 došlo na opravu střechy a vazby. V letech 1865-1867 bylo upraveno průčelí, v letech 1874-1875 došlo k dalším opravám a roku 1876 byl pořízen Boží hrob od Josefa Stoklasy z Jičína. V roce 1902 byl vymalován interiér a polychromovány oltáře. 25. března 1902 byly posvěceny nové sochy Panny Marie a Ježíše Krista, jež stály nejprve na sloupech na kraji presbytáře a později byly přeneseny na vedlejší oltáře. Roku 1924 bylo pořízeno elektrické osvětlení. V témže roce byl zhotoven Josefem Stoklasou nový svatostánek na hlavní oltář. Další stavební opravy a rekonstrukce proběhly v letech 1934-1941. Od 3. května 1958 je kostel památkově chráněn (nabytí právní moci ze 6. února 1964, kdy byl zapsán do státního seznamu kulturních památek). 30. ledna 2006 byly prohlášeny za kulturní památku rovněž kostelní varhany od Emanuela Štěpána Petra z Prahy, jež byly instalovány v prosinci 1903 a poprvé zazněly při bohoslužbě 20. prosince téhož roku. V letech 2004-2018 probíhala jejich postupná rekonstrukce.

Jde o zděnou omítnutou stavbu v půdorysu řeckého kříže, umístěnou uprostřed Valdštejnského náměstí, spojenou se zámkem krytou chodbou. Stěny jsou členěny pilastry, mezi nimiž jsou půlkruhové niky. Průčelí je členěno pilastry nesoucími římsu s atikou. Placky mezi pilastry jsou členěny nikami, uprostřed se nachází portál s úseky římsy. Střední kupolový prostor je sklenut kalotou a pokryt iluzivní malbou kupole. Ramena kříže jsou sklenuta valeně. V ramenou kříž je situována kaple zaklenutá nízkými kupolemi. Presbytář je sklenutý konchou. Nad sakristií se nachází panské oratorium a podle sakristie depositář. Střechy jsou kombinované, krytina plechová a prejzová.

Zařízení je pozdně barokní z 1. poloviny 17. století. Vnitřek kostela skýtá památný strop v lodi, který je vymalován jako optický klam, že návštěvník kostela myslí, že vidí kupoli, v níž se nalézá erb Trautmannsdorfů. Pod kopulí se ve sférických trojúhelnících nacházejí obrazy 4 svatých evangelistů - Matouše, Marka, Lukáše a Jana. V transeptu se pod římsou nacházejí obrazy 4 západních církevních otců - sv. Ambrože, sv. Augustina, sv. Řehoře Velikého a sv. Jeronýma. Mramorové desky v presbytáři jsou připomínkou obětí války rakousko-pruské z roku 1866 od 74. pluku Nobili (vysvěcena 14. června 1869) a války Rakousko-Uherska s Osmanskou říší v Bosně a Hercegovině v roce 1878 (vysvěcena 29. června 1891). Obraz sv. Jakuba na hlavním oltáři bývá připisován Josefu Kramolínovi, případně Petru Brandlovi nebo Ignáci Raabovi. Některé obrazy měl vymalovat rovněž J. Raab. Pozdně barokní oltáře Panny Marie, Nejsvětějšího Srdce Páně, sv. Anny a sv. Rodiny byly vytvořeny v řezbářské dílně Jelínků v Kosmonosích ve 2. polovině 18. století. Obrazy posledně 2 jmenovaných oltářů měl namalovat Josef Kramolín kolem roku 1783. V postranních nikách jsou sochy sv. Víta, sv. Vojtěcha, sv. Václava, sv. Ludmily, po straně barokní kazatelna. Mezi oltářem sv. Anny a Božského Srdce je zazděn bílý náhrobník z roku 1631, který náleží 11leté Marii, dceři Filipa Gynthera, rady vévody meklenburského, frýdlantského a zaháňského. Původní varhany vznikly před rokem 1727, kdy byly opraveny Ambrosiem Tauchmannem starším. Nový nástroj vznikl kolem roku 1780 a jeho tvůrcem byl Pavel František Horák z Kutné Hory. K jeho opravě došlo v letech 1792, 1827, 1838, 1860 a 1883-1885. V roce 1903 byl přenesen do kostela sv. Jiří v Radimi. Téhož roku byly instalovány nové varhany od Emanuela Štěpána Petra, jež prošly opravou v letech 1908, 1927-1928, 1979 a 2005. V kostele byla umístěna cínová křtitelnice s nápisem: „LETA PANIE 1715 DNE 5. JANVARY TATO KRZTITEDLNICZE NAKLADEM ZADVSSI ROBOVSKEHO WIZDWIZENA PRO CHRAM PANIE NALEZENI SS. KRZIZE ZA SPRAWV DUCHOWNI WELEBNEHO PANA GINDRZICHA ANTONINA PATKA Z WISENFELDV DEKANA GICZINSKEHO A ZA SPRAWV SWIETSKOV VROZENEHO A STATECZNEHO WLADIKI PANA GINDRZICHA STANISLAWA PATKA Z WISENFELDV NATEN CZAS PANSTWI KVMBVRK A AVLIBSKEHO HEGTMANA SPOLV INSPEKTORA TOHO CZASV BILI KOSTELNICI W POLAK W ERBAN M MISTR TENTO MATEG JAROSS SAVSSED M. GICZINA 1715.“, jež pochází z kostela v Robousích, který byl dlouhou dobu pod duchovní správou jičínského děkana. Křížová cesta byla zakoupena v roce 1903 od firmy Schtuffesser z Grödonu v Tyrolsku.

Za kostelem se nachází budova nového děkanství, postavená po ohni v letech 1769-1774 a upravovaná v roce 1941. Původní děkanství bylo z let 1628-1630. Dříve stávala fara na Starém městě v Jičíně čp. 21. Po bitvě na Bílé hoře drželi tuto faru jezuité. Kolem roku 1660 se uvádí již světský děkan v Jičíně Václav Červinka, který zde působil 13 let. Jeho nástupcem se stal Mikuláš Skeva a prvním kaplanem se v roce 1669 uvádí Jakub Koutek. V děkanské zahradě zvané na Kostofranku býval též chrám sv. Jana Křtitele, k němuž položil základy rovněž Albrecht z Valdštejna roku 1630. Jako velmi chatrný byl v roce 1825 zrušen a odklizen.

Vlevo od kostela stojí čtverhranná Valdická brána, jež byla postavena na místě starší brány ze 14. století. Původně dvoupatrová věž získala třetí patro s baňatou kopulí po požáru v roce 1589. Oheň roku 1681 sice báň zničil, ale po požáru v roce 1768 dostala brána čtvrté patro. Dnešní podobu má věž od roku 1840, kdy získala ochoz a klínovou střechu podle návrhu jičínského architekta Josefa Oppolzera. Původně v ní visela trojice zvonů, jež roku 1766 slil Josef Lissiack nákladem města a hraběte z Trautmannsdorfů. Staré jičínské zvony byly ulity u Ondřeje Ptáčka v Kutné Hoře. Kostel získal vlastní zvonici až po 1. světové válce, kdy byly v roce 1925 posvěceny 3 nové zvony (Jakub s nápisem: „Svatému Jakubu, apoštolu Kristovu, posvěcují Čechové, věrní apoštolské víře.“, Lidmila s textem: „Svatá Ludmilo, matko národa českého, víra Tvá a cnost Tvá budiž vždy věnem Tvých dítek.“, Marie s nápisem: „Z bouřného moře a z temnoty času k Tobě důvěrně hledíme, Jasná Hvězdo Mořská.“) a zavěšeny ve zvonici nad sakristií při chrámu, kde dříve bývaly jen 2 malé zvonky; staré zvony z Valdické brány padly za oběť válečné rekvizici. Stejný osud měly roku 1942 i nové zvony. Ty další byly do kostela pořízeny až v roce 1992. Jedná se o zvony - Svatý Jakub, Svatý Josef a Paní Zdislava. Více o kostele zde: https://www.jicin.farnost.cz/kostely.