Kostel sv. Jakuba Staršího, apoštola v Metličanech

Již ve 14. století býval tento kostel farním a opatřený vlastním plebánem, což dokazuje zmínka v popisu pražské diecéze z let 1344-1350. 19. prosince 1362 byl za metličanského plebána dosazen Jindřich z Deblic, protože předchozí plebán Petr se vzdal svého místa. Uváděn byl plebánem v Ohnišťanech. V roce 1380 zemřel plebán Jindřich a místo něj Čeněk z Vartemberka dosadil Licka, kněze z Jažlovic. Do roku 1405 platila metličanská plebánie 5 grošů papežského desátku ročně. V roce 1419 byl zmíněn místní farář Petr jako kaplan a zpovědník královny Žofie. Roku 1566 byl zdejším farářem Matěj Třebovský. Po bitvě na Bílé hoře ztratil kostel v Metličanech faráře a stal se filiálním do Nového Bydžova. Roku 1678 byla v domku vedle kostela, kde dříve žil poustevník, zřízena bez všeho práva krčma na prodej piva. Benediktinský prelát Tomáš Sartorius byl za tento krok žalován novobydžovskými várečníky, kterým musel vyplatit náhradu ve výši 20 kop grošů a rovněž uhradit všechny právní výlohy. Původní dřevěný kostel byl v roce 1755 za opata Bedřicha Grundmanna nahrazen současným kamenným objektem (podle dobových zdrojů), který vybudoval královéhradecký stavitel František Kermer s použitím starších plánů pražského architekta K. I. Dientzenhofera, autora projektu přestavby zámku ve Sloupně (současné prameny uvádějí roky 1768-1775). Roku 1781 došlo k přístavbě sakristie. Již v roce 1787 se objevily ve stavbě první trhliny, takže byla roku 1789 důkladně opravena. Tehdy přišla rovněž o barokní ozdoby ze střechy a štítu. Nedlouho poté se objevily trhliny i v bočních stěnách, takže došlo k další obnově kostela. Již v roce 1785 tu byla zřízena lokálie, jež byla roku 1850 povýšena na faru. Prvním lokalistou byl kněz benediktinského řádu P. Daniel Hollas. V roce 1898 byl kostel důkladně opraven a vymalován na žádost tehdejšího duchovního správce a podle vůle opata břevnovsko-broumovského. Tato práce byla svěřena novobydžovskému malíři L. Nejedlému. Hlavní obrazy byly vzaty nejvíce ze života sv. Jakuba (v hlavní lodi Proměnění Kristovo na hoře Tábor před Petrem, Jakubem a Janem, v kopuli kněžiště vyobrazení Noa, Abrahama, Izáka a Jakuba) a místní písmomalíř Závěrek vytvořil ornamentální nápis, že tato obnova byla vykonána na paměť 60letého jubilea kněžského J. Sv. Lva XIII. a 50letého jubilea panovnického J. V. Františka Josefa I. V noci z 11. na 12. července 1911 byl kostel vykraden. Vybrány však byly jen 2 pokladničky, v nichž byly jen 3 K. Objekt je památkově chráněn od 3. května 1958 (nabytí právní moci je z 22. ledna 1964, kdy byl zapsán do státního seznamu kulturních památek; viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-jakuba-vetsiho-14324191). V té době byl jeho stav vyhodnocen jako havarijní a o jeho generální opravě se vedlo v letech 1968-1969 několik jednání. Ke statickému zajištění zdevastované stavby v havarijním stavu došlo teprve v letech 1971-1972, kdy bylo uvažováno, že zde vznikne pobočka muzea. Předtím se neúspěšně jednalo o generální opravě objektu již několik let. V letech 1990-2008 probíhala jeho postupná obnova (roku 1994 byla dokončena výměna oken a v témže roce byla zahájena skutečná celková rekonstrukce objektu, zahájená otlučením venkovní fasády, díky níž již o rok později do objektu nezatékalo) a v roce 2007 začalo v odsvěceném kostele působit občanské sdružení Galerie u sv. Jakuba, jež tu pořádá různé výstavy a koncerty. Roku 2011 došlo k výměně dřevěného točitého vřetenového schodiště od přízemí po podlahu kůru a k opravě dřevěného madla na balkoně kůru. O 3 roky později bylo u kostela vybudováno sociální zařízení.

Jde o jednolodní neorientovanou stavbu, jejíž protáhlá loď je uprostřed rozšířena. Na severní straně na ni navazuje zevně trojboce, uvnitř půlkruhově uzavřený presbytář s obdélnou přízemní sakristií na východní straně, z níž se přicházelo do tzv. paramentní komory, v níž se přechovávaly kostelní šaty. Na jihu je obdélná prostora pro kruchtu s věží nad průčelím. Boční stěny kostela jsou pětiosé se segmentově uzavřenými okny se šambránami, uprostřed lodi je situováno kasulové okno se šambránou s klenákem. Na východní straně presbytáře je přízemní obdélná sakristie s valbovou střechou krytou plechem, se stěnami členěnými lisénovými rámci, s obdélným vchodem s kamenným ostěním s ušima na severní straně a s obdélným oknem se šambránou na východě. Uprostřed východní strany kostela se nachází obdélný boční vchod s jednoduchým ostěním. Fasády jsou členěny lizénovými rámci a výraznou podokapní římsou. Hlavní jižní průčelí je členěno dvěma dvojicemi pilastrů, jež nesou trojúhelný štít s vázami po stranách, nad nímž se zvedá hranolová věž. Uprostřed průčelí je obdélný vstup s ostěním se zaoblenými rohy, nad kterým se nachází již zmíněné velké kasulové okno se štukovou šambránou s klenákem. Střecha kostela je valbová. Nad vítězným obloukem byl umístěn osmiboký, plechem pobitý sanktusník s lucernou a s cibulovou střechou s makovicí. Ze střechy na západě vybíhá věž, jež je členěna nárožními pilastry nesoucími hlavní římsu věže, uprostřed každé strany je velké půlkruhově zaklenuté okno se šambránou a s klenákem. Střecha věže je cibulová, s makovicí s křížkem na vrcholku.

Od konce 2. světové války kostel, který byl ve správě Náboženské matice v Praze, postupně chátral a nebyla vůle po jeho opravě. Tehdy byly zničeny původní varhany, kazatelna a část hlavního oltáře. Další části mobiliáře byly převezeny do kostela sv. Vavřince (obraz sv. Jakuba Většího od Ludvíka Kohla z 1. poloviny 80. let 18. století, opatská lavice z počátku 18. století), několik předmětů převzalo muzeum (cínovou křtitelnici z roku 1547, raně barokní kopii gotické sošky Madony broumovské z počátku 17. století, barokní obrazy sv. Petra a sv. Pavla z poloviny 18. století, barokní skříně na paramenty). Hlavní oltář zdobil obraz patrona chrámu od neznámého mistra. Postranní oltář sv. Benedikta a dřevěná kazatelna byly copové. Na klenutí presbytáře jsou freskové malby, a to uprostřed lodi kříž s beránkem na knize ležícím, jinde pak květiny v nádobách. Všechny připomínají díla malířů Ignáce Raaba a Josefa Kramolína, jsou však až z roku 1898 od Ludvíka Nejedlého. Již jmenovaná vykládaná dubová opatská stolice sem byla dána broumovským prelátem z kláštera u sv. Markéty v Břevnově. Cínová křtitelnice na zvířecích nohách v podobě gryfů má horní nápis: „Leta Panie MDXXXXVII tato krztitedlnicze gest udielana w Hradczi.“ a dole je uveden text: „Kdoz se pokrzti a uwierzi, ten spasen bude.“ Podle tohoto textu se dá dovodit, že jejím autorem byl konvář Václav Farář. V lodi po pravé ruce u vchodu kostela je předsíňka s pískovcovým náhrobkem v roce 1823 (dnes se uvádí rok 1825) zemřelé Barbory, rozené z Klebornu, manželky Františka Slavkovského rytíře ze Šonova a ze Skalice, správce na Sloupně. Jeho tvůrcem je hořický sochař Josef Richtera. V původním kostele bývalo mnoho náhrobků, jež byly při stavbě současného objektu dány do základu. Pocházely z let 1504, 1580, 1582, 1599, 1600, 1600, 1601, 1603, 1604, 1606, 1615 a 1616.

V průčelní čtverhranné zvonici visela původně trojice zvonů – první s nápisem: „Tento zwon dielan gest proto, aby lidé wiediely když se zwoní na slowo Boží aby se nassli 1559. Kdož miluje Pana Boha sweho wssecky wieczy gsau na pomoczy gemu k dobremu.“, druhý s textem: „Tento zwon slyty gest ke czti a chwale Boži osadnim zadussy Metliczanskeho puwodem kollatora Urozeneho Pana Gana Kluczkeho z Libodrzicz a na Slaupnie leta Boziho 1565, za bytnosti knieze Matiege Trzebowskeho na ten czas fararze skrze Mistra Adama Tar.“, třetí s nápisem: „Ne nam Pane chwala ale gmenu twemu swatemu gest.“ Kromě toho byly ve věžičce nad presbyteriem 2 malé zvonky bez vročení a nápisů. Více o zdejší galerii zde: https://jakubgalerie.webnode.cz/o-nas/.